Hope dies last - Kapitola 13.

16. dubna 2013 v 13:20 | Steph |  Hope dies last

"Prosím, pojď semnou do hotelu. Chci s tebou strávit co nejvíce času dokavaď to půjde" podíval se na mě psíma očima.
"Nialle.. já nemůžu. Naši by mě nenechali".
"Mmm.." zabručel. "..opravdu to nejde nijak udělat?".
"No, možná.. ale to ne..".
"Co tě napadlo?".
"Možná kdybych teďka šla domů, byla bych chvíli s rodinou, ale řekla bych, že mi není dobře, že si půjdu lehnout a aby mě nerušili. Potom bych se mohla přes balkón vyplížit ven a vrátit se brzy ráno. Všichni spí minimálně do osmi, takže bych se třeba kolem šesté mohla vrátit".
"To je super nápad, ale zase nechci aby jdi kvůli mě měla problémy potom".
"S tím si nedělej starosti. Ještě ti napíšu" usmála jsem se políbila ho a odešla domů.

...

"Ahoj" vběhla jsem do domu a pozdravila všechny.
"Kde jsi trajdala takovou dobu?" zeptala se mě Kate.
"Jeden kamarád, se kterým jsem se seznámila ve Francii tu je taky u příbuzných na svátky".
"Tak to je hezká náhode, ne?".
"Jojo".
"Vezmi si v kuchyni lasagne".
"No, víš.. mě není nějak moc dobře od žaludku. Půjdu si lehnout, tak mě prosím neruště".
"Proč to říkáš tak nervózně?".
"Neříkám. Jen.. asi budu trávit často noc v koupelně, tak ke mně nechoďte".
"No dobře" tvářila se trochu podezíravě. Vyšla jsem schody nahoru a zavřela se v pokoji. Bylo skoro deset hodin. Vytáhla jsem mobil z kapsy a napsala Niallovi, že do hodiny příjdu před hotel. Z taštičky na líčidla jsem si vytáhla světlí pudr a napudrovala si obličej, že jsem byla bílá jak stěna. Trochu jsem si rozcuchala vlasy a šla dolů předvíst jak 'hrozně je mi špatně'. Uvěřili mi a sama Kate mě poslala zpátky do pokoje. Ještě mě se na mě přišla podívat a šla spát. Bylo třičtvrtě na jedenáct a já započala svojí 'misi'. Povedlo se mi vyplížit se z domu. Měla jsem ale docela špatné svědomí. Nechci lhát rodičům ani nic takovýho, ale.. nevím. Hrozně chci strávit s Niallem více času, než se zase za jakou dobu uvidíme. Ale.. budu se snažit myslet jen na to, že si to užiji s Niallem. Hotel byl tak pět minut cesty od domu. Když jsem přicházela Niall už mě čekal. Šli jsme rovnou do jeho pokoje.
"Takžee, co plánuješ?" zeptala jsem se ho.
"Noo, nevím, co třeba večer s kytarou?" vzal mě za ruku, posadili jsme se na postel, vzal si kytaru a bezeslova začal hrát. (http://www.youtube.com/watch?v=p3wreuVPrFg)
"Wau. Umíš krásně hrát".
"Děkuju" trochu se začervenal, pousmál se a prohrábnul si vlasy. (http://24.media.tumblr.com/tumblr_mbwfgdbRj71rxcck3o1_250.gif)
"Umíš hrát na kytaru?".
"Neumím. Vlastně jsem neměla ani příležitost se to naučit. Když jsem byla malá chtěla jsem hrát, ale nějak to nevišlo, když, no, vždiť víš.. děcák..".
"Aha, to je mi líto".
"Nic nenadělám".
"A víč ty co? Dáme si dnes večer takovou začáteční lekci hraní na kytaru, co říkáš?".
"Vážně?" zaradovala jsem se.
"Jasně! Pojď, ukážu ti základní akordy...". (http://25.media.tumblr.com/tumblr_m9zj61iHBM1rzp9cdo1_500.gif)

Bylo to hezké. Už delší dobu jsem neprožila takový pěkný večer. S Niallem jsem se cítila příjemně. Jenže vše to opět kazila jedna jediná myšlenka.. Několik měsíců ho zase neuvidím..

"No vidíš jak ti to jde" usmál se a políbil mě.
"Víš, že učitel by měl své city udržet na uzdě vůči svým žákům?" popíchla jsem ho.
"Ano? Jako takhle?" provokativně mě kousnul do ušního lalůčku.
"Hele, hele! To jsme si nedohodli!" svalila jsem ho na záda a začala ho lechtat. Niall se začal kroutit jako ještěrka a hrozně legračně se smál.
"Prosím! Prosím! Příměří!".
"Dobře, dobře" smáli jsme se pořád.
"Dáme odpočinek, jo?" navrhl.
"Miluju to slov na o!" zasmáli jsme se a přitulili se k sobě. (http://25.media.tumblr.com/3d869e80f236a76034d0de30650f5d71/tumblr_mha0k1W0eP1s3je9ho1_500.gif)

"Proč je život tak nespravedlivý?" zeptal se mě Niall.
"Co tím myslíš?".
"Proč jsme každý na jiném konci světa?".
"Někdo tam nahoře má asi zvláštní smysl pro humor".
"No to tedy má..". Nějakou dobu jsme jen leželi a povídali si.

"Nevím jak ty, ale já bych si něco dal".
"Teď? Ve dvě ráno?" divila jsem se.
"Smyslům neporučíš" zasmál se, vzal mě za ruku a šli jsme ven do nejbližšího otevřeného fastfoodu. "Dám si to nejmastnější a nejtučnější jídlo, co tady mají. Co ty?".
"Mmmm, zní to lákavě. Co takhle hamburger s hranolkama?".
"To zní ještě líp" objednal. V půl třetí ráno jsme seděli u pobřeží a jedli jídlo z fastfoodu.
"Chutná?".
"Nevěřila bych jak hamburger bude v noci tak hrozně dobře chutnat!" zakousla jsem se a měla celou špinavou pusu.
"Právě teď jsi prošla mojí speciální zkouškou".
"Jakou zkouškou?".
"Zkouškou nočního jídla. Každý, kdo semnou sní mega mastné jídlo uprostřed noci tak je můj člověk. Obzvlášť se to cení u holek. Ti se většinou hlídají, ale ty se tady předemnou v půl třetí ráno láduješ hamburgrem a hranolka. Gratuluji, prošla jsi na výbornou" zasmál se.
"Hrozně ráda bych se usmála a dala ti pusu, ale mám plnou pusu jídla".
"Tak počkej" ukousnul si, že měl též plnou pusu a políbil mě.
"Mm, jak romantické" začali jsme se smát. Dojedli jsme a šli zpátky na hotel. Lehli jsme si a usnuli.

9.00

Probudili mne sluneční paprsky, co prosvítali skrz okno do pokoje. Niall ještě spal. Podívala jsem se na hodiny a bylo už devět hodin. "Nialle! Nialle!" začala jsem ho budit.
"Copak je?" zeptal se rozespale.
"Už je devět hodin! Musím jít!" vylítla jsem z postele a obouvala si boty. "Musím rychle jít, ještě ti napíšu" dala jsem mu pusu a aniž by něco stihnul říct, byla jsem pryč. Běžela jsem co nejrychleji domů. Viděla jsem jak je Kate na verandě. Sakra! Co mám teď dělat?! Co když si všimla, že jsem nebyla doma?! Oh, mám to!

"Ahoj Kate" přiběhla jsem po schodech na verandu jako by nic.
"Kde jsi byla celou tu dobu?".
"Mm, no.. Nemohla jsem ráno spát, tak jsem si šla zaběhat".
"Ty jsi celé dvě hodiny běhala? Neboj jak dlouho? Když jsem se v sedm zbudila už jsi tu nebyla".
"Tak to jsem se museli těsně minout, odcházela jsem chvíli před sedmou".
"A odkdy ty vůbec běháš? Běhání přece nemáš ráda" trochu podezírala.
"To sice nemám, ale řáíkala jsem si musím nějak vypotit to všechno jídlo, co jsem už za tu dobu co jsem tady snědla".
"No dobře. Běž se osprchovat a potom se přijď nasnídat".
"Dobře" vešla jsem dovnitř domu a obrovsky si ulevila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Silvia Silvia | 16. dubna 2013 v 19:32 | Reagovat

Wau tak to bylo o fous :D jinak dobrý :)

2 Sunny Sunny | 18. dubna 2013 v 19:47 | Reagovat

Wow:) ďalšiu :)

3 Kiks Kiks | 2. května 2013 v 14:31 | Reagovat

Ďalšiu? :)

4 stories-1direction stories-1direction | E-mail | 6. května 2013 v 21:38 | Reagovat

ďalšiuu :33 ♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama