Duben 2013

Hope dies last - Kapitola 13.

16. dubna 2013 v 13:20 | Steph |  Hope dies last

"Prosím, pojď semnou do hotelu. Chci s tebou strávit co nejvíce času dokavaď to půjde" podíval se na mě psíma očima.
"Nialle.. já nemůžu. Naši by mě nenechali".
"Mmm.." zabručel. "..opravdu to nejde nijak udělat?".
"No, možná.. ale to ne..".
"Co tě napadlo?".
"Možná kdybych teďka šla domů, byla bych chvíli s rodinou, ale řekla bych, že mi není dobře, že si půjdu lehnout a aby mě nerušili. Potom bych se mohla přes balkón vyplížit ven a vrátit se brzy ráno. Všichni spí minimálně do osmi, takže bych se třeba kolem šesté mohla vrátit".
"To je super nápad, ale zase nechci aby jdi kvůli mě měla problémy potom".
"S tím si nedělej starosti. Ještě ti napíšu" usmála jsem se políbila ho a odešla domů.

...

"Ahoj" vběhla jsem do domu a pozdravila všechny.
"Kde jsi trajdala takovou dobu?" zeptala se mě Kate.
"Jeden kamarád, se kterým jsem se seznámila ve Francii tu je taky u příbuzných na svátky".
"Tak to je hezká náhode, ne?".
"Jojo".
"Vezmi si v kuchyni lasagne".
"No, víš.. mě není nějak moc dobře od žaludku. Půjdu si lehnout, tak mě prosím neruště".
"Proč to říkáš tak nervózně?".
"Neříkám. Jen.. asi budu trávit často noc v koupelně, tak ke mně nechoďte".
"No dobře" tvářila se trochu podezíravě. Vyšla jsem schody nahoru a zavřela se v pokoji. Bylo skoro deset hodin. Vytáhla jsem mobil z kapsy a napsala Niallovi, že do hodiny příjdu před hotel. Z taštičky na líčidla jsem si vytáhla světlí pudr a napudrovala si obličej, že jsem byla bílá jak stěna. Trochu jsem si rozcuchala vlasy a šla dolů předvíst jak 'hrozně je mi špatně'. Uvěřili mi a sama Kate mě poslala zpátky do pokoje. Ještě mě se na mě přišla podívat a šla spát. Bylo třičtvrtě na jedenáct a já započala svojí 'misi'. Povedlo se mi vyplížit se z domu. Měla jsem ale docela špatné svědomí. Nechci lhát rodičům ani nic takovýho, ale.. nevím. Hrozně chci strávit s Niallem více času, než se zase za jakou dobu uvidíme. Ale.. budu se snažit myslet jen na to, že si to užiji s Niallem. Hotel byl tak pět minut cesty od domu. Když jsem přicházela Niall už mě čekal. Šli jsme rovnou do jeho pokoje.
"Takžee, co plánuješ?" zeptala jsem se ho.
"Noo, nevím, co třeba večer s kytarou?" vzal mě za ruku, posadili jsme se na postel, vzal si kytaru a bezeslova začal hrát. (http://www.youtube.com/watch?v=p3wreuVPrFg)
"Wau. Umíš krásně hrát".
"Děkuju" trochu se začervenal, pousmál se a prohrábnul si vlasy. (http://24.media.tumblr.com/tumblr_mbwfgdbRj71rxcck3o1_250.gif)
"Umíš hrát na kytaru?".
"Neumím. Vlastně jsem neměla ani příležitost se to naučit. Když jsem byla malá chtěla jsem hrát, ale nějak to nevišlo, když, no, vždiť víš.. děcák..".
"Aha, to je mi líto".
"Nic nenadělám".
"A víč ty co? Dáme si dnes večer takovou začáteční lekci hraní na kytaru, co říkáš?".
"Vážně?" zaradovala jsem se.
"Jasně! Pojď, ukážu ti základní akordy...". (http://25.media.tumblr.com/tumblr_m9zj61iHBM1rzp9cdo1_500.gif)

Bylo to hezké. Už delší dobu jsem neprožila takový pěkný večer. S Niallem jsem se cítila příjemně. Jenže vše to opět kazila jedna jediná myšlenka.. Několik měsíců ho zase neuvidím..

"No vidíš jak ti to jde" usmál se a políbil mě.
"Víš, že učitel by měl své city udržet na uzdě vůči svým žákům?" popíchla jsem ho.
"Ano? Jako takhle?" provokativně mě kousnul do ušního lalůčku.
"Hele, hele! To jsme si nedohodli!" svalila jsem ho na záda a začala ho lechtat. Niall se začal kroutit jako ještěrka a hrozně legračně se smál.
"Prosím! Prosím! Příměří!".
"Dobře, dobře" smáli jsme se pořád.
"Dáme odpočinek, jo?" navrhl.
"Miluju to slov na o!" zasmáli jsme se a přitulili se k sobě. (http://25.media.tumblr.com/3d869e80f236a76034d0de30650f5d71/tumblr_mha0k1W0eP1s3je9ho1_500.gif)

"Proč je život tak nespravedlivý?" zeptal se mě Niall.
"Co tím myslíš?".
"Proč jsme každý na jiném konci světa?".
"Někdo tam nahoře má asi zvláštní smysl pro humor".
"No to tedy má..". Nějakou dobu jsme jen leželi a povídali si.

"Nevím jak ty, ale já bych si něco dal".
"Teď? Ve dvě ráno?" divila jsem se.
"Smyslům neporučíš" zasmál se, vzal mě za ruku a šli jsme ven do nejbližšího otevřeného fastfoodu. "Dám si to nejmastnější a nejtučnější jídlo, co tady mají. Co ty?".
"Mmmm, zní to lákavě. Co takhle hamburger s hranolkama?".
"To zní ještě líp" objednal. V půl třetí ráno jsme seděli u pobřeží a jedli jídlo z fastfoodu.
"Chutná?".
"Nevěřila bych jak hamburger bude v noci tak hrozně dobře chutnat!" zakousla jsem se a měla celou špinavou pusu.
"Právě teď jsi prošla mojí speciální zkouškou".
"Jakou zkouškou?".
"Zkouškou nočního jídla. Každý, kdo semnou sní mega mastné jídlo uprostřed noci tak je můj člověk. Obzvlášť se to cení u holek. Ti se většinou hlídají, ale ty se tady předemnou v půl třetí ráno láduješ hamburgrem a hranolka. Gratuluji, prošla jsi na výbornou" zasmál se.
"Hrozně ráda bych se usmála a dala ti pusu, ale mám plnou pusu jídla".
"Tak počkej" ukousnul si, že měl též plnou pusu a políbil mě.
"Mm, jak romantické" začali jsme se smát. Dojedli jsme a šli zpátky na hotel. Lehli jsme si a usnuli.

9.00

Probudili mne sluneční paprsky, co prosvítali skrz okno do pokoje. Niall ještě spal. Podívala jsem se na hodiny a bylo už devět hodin. "Nialle! Nialle!" začala jsem ho budit.
"Copak je?" zeptal se rozespale.
"Už je devět hodin! Musím jít!" vylítla jsem z postele a obouvala si boty. "Musím rychle jít, ještě ti napíšu" dala jsem mu pusu a aniž by něco stihnul říct, byla jsem pryč. Běžela jsem co nejrychleji domů. Viděla jsem jak je Kate na verandě. Sakra! Co mám teď dělat?! Co když si všimla, že jsem nebyla doma?! Oh, mám to!

"Ahoj Kate" přiběhla jsem po schodech na verandu jako by nic.
"Kde jsi byla celou tu dobu?".
"Mm, no.. Nemohla jsem ráno spát, tak jsem si šla zaběhat".
"Ty jsi celé dvě hodiny běhala? Neboj jak dlouho? Když jsem se v sedm zbudila už jsi tu nebyla".
"Tak to jsem se museli těsně minout, odcházela jsem chvíli před sedmou".
"A odkdy ty vůbec běháš? Běhání přece nemáš ráda" trochu podezírala.
"To sice nemám, ale řáíkala jsem si musím nějak vypotit to všechno jídlo, co jsem už za tu dobu co jsem tady snědla".
"No dobře. Běž se osprchovat a potom se přijď nasnídat".
"Dobře" vešla jsem dovnitř domu a obrovsky si ulevila.

Hope dies last - Kapitola 12. - 2. část

12. dubna 2013 v 19:24 | Steph |  Hope dies last

"Proč na mě tak zíráš?" divila jsem se a do pusy si dávala vrchovatou lžičku zmrzliny.
"Koukám na tebe, protože jsi ještě krásnější, než když jsem tě viděl naposledy" roztomile se usmál.
"Nialle.. začnu se červenat.." uculila jsem se a on se opět jen pousmál.
"Tak musím se na tebe vynadívat, když tě nějspíš zase dlouho neuvidím".
"Co ty víš, třeba se něco stane a bude všechno úplně jiné než doteď".
"Co tím myslíš?".
"Nic konkrétního..".
"Aha. Ale máš pravdu.. Celý život se může změnit ve vteřině".
"Přesně tak, v jednu chvíli můžeš být čistý a v druhý..." plácla jsem mu zmrzlinu po puse. ".. můžeš být celý od zmrzliny" začala jsem se smát.
"Říkáš válka?!" podíval se na mě zákeřným pohledem a oplatil mi mé 'napadení'. Oba dva jsme byli od zmrzliny a jen se smáli, povídali si.. Bylo to hezké, zase ho vidět. Pořád jsem přemýšlela, jestli mu mám říct, že se stěhujeme do Londýna. Mám mu udělat radost teď nebo ho překvapit až za půl roku? Pořád nevím..
"Co plánuješ dělat potom?" zeptal se mě.
"Nevím, myslela jsem, že by tě mohlo něco napadnout".
"Mohli by jsme se třeba jít projít na molo, jestli chceš. Už se stmívá, bude tam hezky".
"To můžeme". Dojedli jsme zmrzlinu a vyrazili. Něž jsme došli na pláž, byla už skoro tma. Měsíční svit se odrážel od hladiny vody a molo zářilo z dálky. Procházeli jsme se podél pobřeží a vyprávěli jsme si příhody co se nám stali během uplynulého půl roku. Bylo toho celkem dost, takže jsme měli pořád o čem mluvit. Bylo to příjemné a pomalu jsem si začala zvykat na myšlenku, že by jsme se s Niallem mohli stýkat i v Londýně. Přišli jsme na molo a na každé lampě byl malinký starý reprák, z kterých hrála hudba. Byly to písně z osmdesátých a devadesátých let. Nechápali jsme odkud se ta hudba může přehrávat, když na tomto mole jsem byla už párkrát a nikdy to nehrálo. Ty písně ale dělali romantickou atmosféru.
"Takové zvláštní to je" řekl v údivu Niall.
"Mám takový pocit, jako kdybych se ocitla v osmdesátých letech". (Začala hrát tato písnička - http://www.youtube.com/watch?v=GRpbzj1hTCA)
"A co takhle kdyby jsme si zahráli na Baby a Johnnyho?" podíval se na mě, chytil mě za ruku a prudce mě protočil. Začal tancovat a blbnout. Hned jsem se k němu přidala. Pořád jsme se smáli. Bylo legrační, jak jsme se tam tak prapodivně pohybovali. Ale užívali jsme si to. Písnička skončila a začala hrát další. (http://www.youtube.com/watch?v=Ss0kFNUP4P4) Niall se mi uklonil jako džentlmen, podal mi ruku a zeptal se mě: "Smím prosit, slečno?". Já se jen usmála a začala tančit. Bylo to jako scéna vystřižená z romantického filmu. Celou dobu se mi díval hluboce do očí a jemně se usmíval. Lehce mě protočil a něžně políbil na krk. (http://25.media.tumblr.com/fe508671b3e2ba443fbf539f6d4821fd/tumblr_mhed19qi1Q1s1ze8to1_500.gif) V hlavě jsem měla jako načmáráno a jen vnímala jeho doteky. Potom jsem se pomalu otočila čelem k němu a jemně ho políbila...(http://25.media.tumblr.com/c40acbe7d9948c1973bd5a61e1a4fb5c/tumblr_mh9ujzgf3g1qis7gpo1_500.gif)


Takže máme tu druhou část kapitoly :) .. Další kapitola bude ještě tento víkend, nejpozději pondělí, úterý ;)

Jak se vám líbí? :)