Březen 2013

Hope dies last - Kapitola 12. - 1. část

18. března 2013 v 18:37 | Steph |  Hope dies last

"Tak co se děje?!".
"Tino.. Barbara (Prestona sestra) má vážný problém s páteří. Musí jít na operaci k jednomu specialistovi do Londýna".
"Až do Londýna? To není po celé Americe žádný takový doktor?".
"Je tady pár doktorů, ale Barbara se rozhodla pro toho z Anglie, protože má nejlepší recenze. Víš takováhle operace je hodně náročná a neobvyklá. Lepší je vsadit na kvalitu, než po celý život nést následky, kdyby se to nepovedlo".
"Dobře, ale.. Jak to souvisí s námi teda?".
"Víme, že to pro tebe bude těžké, ale Barbara bude potřebovat v Londýně péči. Když jsme byli malý, slibili jsme si, že jako sourozenci se o sebe budeme vždy starat a to přesně chci dodržet, takže se budeme stěhovat do Londýna".

Jakmile Preston řekl "..budeme se stěhovat do Londýna" strnula sem. Srdce se mi zastavilo. Cože?! Do Londýna?! Ani náhodou! Miluji Sydney a.. nedokážu si představit, že se budeme stěhovat do Londýna! Vždiť tam pořád prší! V Austrálii je víceméňě pořád léto, ale v Anglii ne!

"Cože?! do Londýna?!".
"Tino je to definitivní věc. Je to rodina a rodina si musí pomáhat v těch nejtěžších chvílích".
"A kdy se máme stěhovat?".
"V květnu". (máji)
"Takže ani nedodělám ročník?!".
"Všechno se zařídí. Mluvila jsem s ředitelem a říkal, že můžeš dělat závěrečné zkoušky o měsíc dřív, protože v červnu (júnu) toho učení už je málo, takže by ses to mohla naučit dříve". Seděla jsem tam a neměla slov..
"Co na to Chris?".
"Pochopitelně z toho nebyl moc nadšený, ale doufáme v to, že pochopíte důvod, proč to děláme".
"Ale vždiť já to chápu. Jenže nechci odejít od mých kamarádů, od Dominica, ze svého domova.. Chcete po nás, aby jsme se toho všeho jen tak vzdali a odletěli na druhý konec světa..".
"Chápeme, že toho po vás chceme hodně, ale.. Berte to tak, že můžete začít úplně nový život".
"Já vím, ale svůj starý život mám ráda.." odešla jsem do pokoje. Ležela jsem na posteli a přemýšlela o všem. Londýn je sice krásné město, ale Sydney je můj domov..

V tu chvíli mi ale došlo, že Niall bydlí v Londýně. Najednou jsem měla takový příjemný pocit naděje. Že by to možná s ním šlo. Že to, na co jsem chtěla zapomenout, kvůli vzdálenosti mezi námi, by mohlo být skutečné.

17 p.m.

Čekala jsem v jednom parku nedaleko od domu. Niall by měl přijít každou chvílí. Byla jsem hrozně nervózní. Srdce mi tlouko tak silně, že jsem myslela, že mi vyskočí. Stála jsem a čekala, když v tom najednou mě někdo poklepal prstem na rameno. Otočila jsem se a předemnou stál Niall. Chvíli jsme se jen na sebe koukali a poté se bezeslova objali. (http://24.media.tumblr.com/tumblr_mdafopExjo1rg6i83o1_500.gif)

"Jsem hrozně rád, že tě vidím".
"Díky, že jsi mi poradil věřit, jinak bych tady asi s tebou nestála" usmála jsem se.
"Nemáš zač" roztomile se pousmál. "Kam půjdeme?".
"Tady hned v ulici je cukrárna. Mám hroznou chuť na něco sladkého, takže jediný možný řešení".
"Mě je jedno, kde to bude, ale když tam bude i jídlo, tím větší plus!" zasmáli jsme se a vyrazili.
"Je to docela zvláštní jak my dva na sebe vždicky narazíme"....

Hope dies last - Kapitola 11.

9. března 2013 v 18:43 | Steph |  Hope dies last

"Já mám asi nějaké divné prokletí, že potkávám lidi na pokaždé jiném konci světa" začala jsem se smát z té ironie.
"Hh, jo, možná jo" pousmál se. "Můžu se tě zeptat co tady děláš mimo toho, že tady škrtíš toho chlapce?".
"Jsme tu u příbuzných na svátky, co ty tady děláš?".
"No, je to trochu složitější. S klukama jsme měli před dvěma dny charitativní koncert v Los Angeles. Kluci tam zůstali a já jsem přejel pár mil sem, protože tady mám také příbuzné. Tak jsem si řekl, že je pozdravím, pár dní u nich zůstanu a zítra zase odletím s klukama zpět do Anglie".
"Aha, takže.. to znamená, že i Niall je v LA?".
"Jo, přesně tak.. Hele Tino, nic mi sice do toho není, ale v létě, když si byla v Paříži.. s Niallem jste spolu nejspíš něco měli, že? Potom co jsme odletěli zpět do Anglie a ty do Sydney, s Niallem to bylo docela dlouhou dobu nanic. Bylo vidět, že si se mu dostala hluboko do hlavy".
"No.. jo. Něco málo jo, ale tím to skončilo. Mm, Harry.. mluvil o mě Niall někdy?".
"Jo, někdy se o tobě zmínil. Ale hrozně ho žralo, že tě nemůže normálně vídat".
"To nebyl samotný.." zamumlala jsem si pro sebe.
"Cože?".
"Né, nic..".
"Víš Tino, možná by bylo dobré, kdyby si se mu ozvala, že jsi tady. Bude mít určitě radost a myslím, že by i přijel".
"Nejsem si jistá, jestli by to byl dobrý nápad..".

Trvalo mi to takovou dobu, ho setřást z hlavy a teď by to bylo kvůli jednomu setkání nanovo? NE. Děkuju. Sice by to bylo fajn ho vidět, ale za to mi to nestojí..

"Aspoň nad tím popřemýšlej. Nezapomeň, že není moc času".
"Dobře".
"Tak já jdu pokračovat v běhání. Rád jsem tě viděl Tino, snad to není naposledy. Jo a abych nezapomněl, ten kečup na obličeji je nějaká nová pleťová maska, či co?" zamál se.
"Ehm, cože? Joo! Bože, promiň. Můj povedený bratříček mě chtěl mermomocí vzbudit a vytočit k zuřivosti".
"Neomlouvej se mi, radši si to běž umýt, měj se dobře, ahoj" rozeběhl se a pořád se tak trochu smál.
"Harry! Přestaň se smát!" hodila sem po něm malý kamínek a začala se smát. Smích mě ale zase rychle přešel.

No super! Proč jsem musela potkat zrovna jeho?! Proč vůbec mám takové 'štěstí'!

No nic, vrátila jsem se zpět do domu.
"Tino! Bože co to máš na obličeji?!" zeptala se mě nechápavě Kate.
"Zeptej se Chrise" hodila jsem na něj vražedný pohled a šla do koupelny si to umýt.

...

Procházela jsem se po pláži a přemýšlela o tom, co mi řekl Harry. Přesvědčovala jsem samu sebe, že se s ním nechci setkat, ale stejně ve mně dřímala touha ho aspoň vidět. Měla jsem horzný zmatek v hlavě. Hrozně ho chci vidět, ale chci předejít tomu, že opět budu sedět celé dny u okna a přemýšlet jen nad ním. Sedla jsem si na konec mola a v ruce měla mobil, kde bylo už předvolené číslo Nialla. Váhala jsem. Mám? Nemám? Mm, kašlu na to. *VOLAT*

"Tino? Jsi to ty?".
"Ehm, jo. Jsem to já. Ahoj".
"Ahoj, hrozně rád tě slyším, jak se máš?".
"Docela dobře, co ty?".
"Ále tak normálka, zrovna jsme s klukama v LA a obědváme. Hele nemáte teďka v Sydney noc?".
"Aha. Teďka zrovna máme, ale.. kvůli tomu volám".
"Teď tě nechápu".
"Dnes ráno jsem potkala Harryho a...".
"Počkej, Harryho?! Vždiť je v San Diegu".
"Právě proto. Potkali jsme se tady na pláži, když šel běhat".
"Takže mám to chápat.. Tino ty jsi v San Diegu?".
"Ano, jsem tady u příbuzných na svátky".
"To je úžasný! Mohli by jsme se sejít".
"Jo, to by bylo super".
"Zítra večer sice odlétáme, ale sejdeme se tedy zítra nějak dopoledne?".
"To by šlo, ale.. kde?".
"Můžu si půjčit auto a dojedu za tebou.. Ale teď mě tak napadlo, mohl bych vyrazit už dnes a přespat v nějakém hotelu. Měli by jsme víc času, co ty na to? Jestli ti to nebude vadi, když jsi u příbuzných". Byl celý nadšený, ale na mě toho bylo najednou hodně a takové moc rychlé.
"No.. dobře. Podívám se ještě na net a napíšu ti, kde se sejdeme".
"Dobře. Mohl bych tak kolem třetí hodiny vyrazit, ale ještě ti napíšu".
"A neměl jsi něco v plánu?".
"Nene, neměl. Stejně bych se jen poflakoval. Jsem hrozně rád, že jsi mi zavolala. Těším se na tebe".
"Já na tebe taky. Půjdu teda domů a podívám se na nějaké místa a napíšu ti, zatím se měj".
"Dobře, ahoj" zavěsil.
(LA - San Diego - cca 2 hodiny jízdy)


Byla jsem z toho hovoru celá rozklepaná. Nečekala jsem, že bude až tak nadšený a tak pohotový. Na jednu stranu jsem byla hrozně šťastná, ale na druhou.. Vždiť víte..

...

"Tino? Můžeš jít k nám na chvíly?" zavolala mě Kate do obýváku. Seděla tam s Prestonem na pohovce.
"Ano?" posaďila jsem se k nim.
"Chtěli by jsme ti říct, kvůli čemu jsme sem dooprady jeli".
"Navštívit příbuzné ne?".
"To také, ale je tu jedna taková věc..".

Hope dies last - Kapitola 10.

6. března 2013 v 16:53 | Steph |  Hope dies last


Seděla jsem s hrnkem horké čokolády na parapetě okna a pozorovala kapky stékající po okně. Bylo příšerné počasí, už dva dny vkuse. To ty letní prízdniny pěkně začínají.. Celé dva týdny mi hlavou poletuje Niall. Od té chvíle, co jsme se políbili ho nedokážu setřást z mysli. Je to jako zimnice.. Vím, že bych na něj neměla myslet, nemá to cenu. Jsme dva úplně odlišné světy, ale ten poslední okamžik, kdy jsem s ním byla.. pořád si ho v hlavě přehrávám znovu a znovu. To tlačítko replay v mé hlavě se nedá zastavit. Celé dny sedět a dělat to samé. Pořád dokola. Říkám si, proč nad tím tak zaostávám, když vím, že tahle celá patálie s Niallem nemá budoucnost. Jak už jsem řekla, dva úplně odlišné světy. No co, nejspíš bude nejlepší, když na to zapomenu...

Celé prázdniny jsem si užila s Dominicem, Emmou a Felixem. Většinou jsme se jen tak poflakovali na pláži nebo tak různě po městě. S Niallem jsem si někdy psala, ale to bylo tak všechno. Začal nový školní rok a já nastoupila do třeťáku. S Dominicem nám to klapalo úžasně. Převalil se podzim a byl tu prosinec. Kate mi řekla, že na vánoce nebudeme doma v Sydney, ale že se rozhodli jet k našim příbuzným do San Diega v Kalifornii. Nebyla jsem z toho moc nadšená, vůbec se mi tam nechtělo. Trmácet se přes půlku světa. A kde na to vůbec vzali peníze? Preston je sice právník, ale v létě měli velké investice a dali do toho většinu peněz. No, dál jsem to teda moc neřešila, smířila jsem se s tím.

"Christophere! Neběhej tady pořád jak splašená slepice!" zařvala jsem na něj, protože mi už neskutečně lezl na nervy, jak pořád běhal po celém domě a hledal svoje věci. V tomhle byl dobrý, nechávat věci úplně všude.
"Sorry, ale bez svých pěti džínů němůžu odletět na jinej kontinent, to snad pochopíš ne? Víš jak je těžký všech pět najít po celym baráku?".
"Promiň, já zapomněla, že na každej den potřebuješ jiný džíny pane Manekýn".
"Haha, vtipné. Nevíš kde mám ty černý?".
"Čirou náhodou vim" zákeřně sem se usmála.
"A..? Řekneš mi kde jsou?!".
"No, to nevím. Mám tu potřebu ti to říkat? Nevím, nevím.." provokovala jsem ho.
"Tino, já ti přísahám, že jestli mi neřekneš kde jsou, tak budeš litovat jako nikdy předtím!".
"Hmmmmm, pořád nevím, nevím...". Chris šel k ledničce a vytáhl mléko. Postavil se na druhou stranu baru, kde jsem jedla lupínky.
"Nerozmyslíš si to ještě?" podíval se na mě vyzývavým pohledem a mléko položil před sebe. Chvíli jsme se na sebe jen tak tiše dívali. Do kuchyně přišla Kate.
"Můžete mi říct, co tady zase děláte?!".
"Mami Tina mi nechce říct, kde mám černý džíny!" začal žalovat jak pětiletý. Věděl, že když to řekne mámě, bude po jehom.
"Chrisi, máš zabelený už čtvery džíny, bez jedněch se obejdeš".
"Ale mami já je potřebuju!".
"Kdo potřebuje na týden patery džíny?!".
"Já. Mamiiii! Řekní jí něco!".
"Dobře, Tino, dej svému bratrovi džíny".
"Fajn, tak ať jde ke mně". Přišel ke mně.
"A..?" rozčiloval se. Zvedla jsem se z barové židličky a na ní byli džíny.
"No to snad neni možný! Ona mi na nich seděla! No super, teď je budu muset dát do odšivovacího něčehosi". Já s Kate jsme se jen smáli.

Druhý den brzy ráno jsme odjeli na letiště. Po dvacetihodinovém letu jsme dorazili do San Diega. Byla noc, všichni jsme byli unavení, tak jsme se s vítáním příbuzných moc nezdržovali a šli rovnou do postelí. (Časový přesuny prosím berte s rezervou)

...

"...I'm gonna getcha, getcha, getcha, getcha. One way or another I'm gonna provoke you! I provoke, I provoke.." začal si Chris zpívat v osm ráno u mí hlavy.
"Chrisi! ty pako! běž spát a neotravuj mě!" byla jsem nepříjemná.
"...I'm gonna getcha, getcha, getcha..." ještě zesílil. Popadla jsem tušku, co ležela vedla na nočním stolku a bodla jsem mu jí do nohy. Začal řvát jak pominutej a běžel pryč. Aspoň si bude pamatovat, že mě nemá budit. Převalila jsem se a usnula. Po chvíli jsem slyšela..."Tino, podívej se na mě" jemným hlasem řekl Chris.
"Už jsem ti snad jednou říkala, ať mě necháš..." otevřela jsem oči a do obličeje mi vchrstl kečup.
"Chrisi!! Už teď jseš mrtvej!" rychlostí světla jsem vylítla z postele a běžela za ním. Ten se mohl smíchy přerazit. Honila jsem ho po celém domě, div jsem si já sama nenarazila hubu. Vyběhl ven rovnou na pláž. Trochu jsem přidala a skočila mu na záda. Skolila ho na zem a suveréně ho začala škrtit s kečupem na obličeji. Pořád se jenom smál. No, ani se mu nedivím, pohled na mě musel být hrozný. Začali se nám smát i lidé okolo.
"Tino?" promluvil na mě někdo z opodál. Přestala sem Chrise škrtit a podívala se, kdo mě oslovil. Nechtěla jsem věřit vlastním očím. "Harry?"...

Halelůůja, další kapitola :D .. je sice kratší, ale aspoň něco. Vymyslela jsem už jak bude děj pokračovat, takže se můžete těšit :)