Prosinec 2012

Heart On Fire - 9.Kapitola

30. prosince 2012 v 21:44 Heart On Fire

9.Kapitola


"Dobré ráno," pozdravila som Harryho a odostrela rolety. Pozrela som sa na kalendár. Dnes je prvý december. Čas sa mi pomaly ale isto kráti. Naozaj rozmýšľam nad tým, že sa na to vykašlem. Načo sa tu bude stresovať, keď aj tak nič z toho nebude.

"Kašlem na to," povedala som s povzdychom a strhla z chladničky papierik s dátumom ôsmy január.

"Na čo kašleš?" opýtal sa ma.

"Ale....to ťa nemusí trápiť."

"Čo budeme dnes robiť? Vyzerá to na krásnu slnečnú nedeľu," povedala som s úsmevom.

"Ja musím ísť s chalanmi do jedného rádia spraviť rozhovor, ale večer by sme mohli niečo podniknúť. Pôjdeš so mnou na večeru?" opýtal sa.

"Do akého rádia?"

"HitsRadio."

"Mi nehovor, že idete robiť rozhovor s tou kravou Quin Doorovou!" povedala som nahnevane.

"Čo máš proti nej?" opýtal sa s uchechtnutím.

"Je to moja bývalá spolužiačka. Neznášali sme sa už na strednej."

"Milujem tieto vaše vzťahy," povedal a zasmial sa.

"Keď ju spoznáš, tak hneď na ňu zmeníš názor. Je to neskutočná mrcha!"

"Zlato....upokoj sa," povedal a pobozkal ma.

"Prečo? Veď ja som pokojná. Len ti na ňu hovorím svoj názor!"

"Máme niečo na jedenie?" radšej hneď zahovoril tému.

"Neviem, pozri sa," povedala som mu a išla sa obliecť. Pôjdem si zabehať do parku pri Buckinghamskom paláci.

"Ty niekam ideš?" opýtal sa ma, keď ma uvidel oblečenú v legínach, dlhorukávovom tričku, teniskách s čelenkou na hlave a vestou s iPodom v rukách.

"Pôjdem si zabehať. Môžeš tu zostať, ale keď odídeš, tak nezabudni poriadne zabuchnúť dvere."

"Neboj. Večer o ôsmej ťa môžem prísť vyzdvihnúť?" opýtal sa ma.

"Samozrejme," povedala som s úsmevom.

"Obleč si nejaké šaty," dodal.

"Šaty?! To bude až taká slávnostná večera?!" povedala som zhrozene.

"Nechaj to na mňa," povedal a žmurkol.

"Tak fajn, ja idem. Pa," povedala som. Ešte som ho rýchlo pobozkala a utekala von. Začala som bežať popri rieke až k palácu, kde som si dala malú prestávku. Zazrela som novinový stánok s kopou časopisov. Pribehla som ku nemu a vzala do ruky Seventeen. Prelistovala som rýchlo pár stránok. Musím uznať, že mi to aj celkom chýba. Nikdy by som nepovedala, že toto poviem. Vrátila som časopis naspäť a utekala naspäť domov. Keď som sa vrátila, tak Harry už u mňa nebol. Na stole bol lístoček.

Večer o ôsmej. Obleč si čo chceš.


Harry xxx



Pre istotu si aj tak dám aspoň sukňu. Sadla som si na stoličku a poobzerala sa po byte. Mala by som si tu upratať, ale najprv si dám sprchu.



"Môžeme?" opýtal sa ma Harry, keď prišiel po mňa.

"Myslím, že hej," povedala som a zamkla dvere.

"Vyzeráš úžasne," zhodil mi kompliment a jemne ma pobozkal. Chytili sme sa za ruky. Otvoril mi dvere jeho čierneho Rangeroveru.

"Páni," povedala som, keď som sedela v tom veľkom a pohodlnom kresle. Jeho auto je oproti môjmu ako najluxusnejšia vila ku bezdomovcovej škatuli.

"Ale ja mám rada svoju škatuľu," povedala som omylom nahlas.

"Prosím?" opýtal sa a zabuchol dvere.

"Nič, len často poviem veci omylom nahlas," povedala som so smiechom ku koncu.

"To mi nevadí," povedal a naštartoval. Zaparkoval pred reštauráciou. Neprišlo mi, že je nejaká luxusná. Bola to taká klasická priemerná reštaurácia na aké som zvyknutá. Harry mi ako gentleman otvoril dvere a podal mi ruku. So širokým úsmevom som vystúpila. Nikto sa nikdy ku mne ešte takto nechoval a je to veľmi milé. Otvoril mi dvere a nechal ma vojsť prvú. Viedol ma ku stolu v roho reštaurácie. Na stole bola kytica ruží so sviečkami.

"To je pre nás?" opýtala som sa užasnuto.

"Vidíš tu niekoho iného?" Odsunul mi stoličku, aby som si mohla sadnúť. Sadol si aj on. Ani sme si neobjednali a priniesli nám jeden veľký tanier plný špagiet. Zasmiala som sa a pozrela sa mu do očí.

"Páči sa ti to?" opýtal sa so širokým úsmevom.

"Milujem tie tvoje originálne nápady! Ale je to zlaté," povedala som a pobozkala som ho. Keď sme dojedli večeru a odišli von z reštaurácie, tak Harry zastavil uprostred cesty.

"Harry! SI sa zbláznil? Čo to robíš?" zakričala som na neho.

"Neboj sa a poď sem," povedal. Cesta bola prázdna, ale aj tak som tam nechcela ísť. Keď videl, že nejdem, tak prišiel ku mne a potiahol ma za ruku. Stála som presne oproti nemu. Z vrecka vytiahol malú obálku.

"Čo je to?" opýtala som sa.

"Keď si bola behať, tak som našiel na chladničke pripnutý nejaký zoznam. Myslím si, že tam boli tvoje priania a jedno som sa ti rozhodol splniť," hovoril a podal mi obálku. Keď mi ju podal, zrazu začala hrať hudba a na cestu nabehli nejaký tanečníci. (http://www.youtube.com/watch?v=K5DB5L21MUg)

"Výlet na týždeň do New Yorku?!" zvrieskla som nadšením na celú ulicu. Tanečníci spravili okolo nás kruh. Hodila som sa Harrymu okolo krku a pobozkala som ho.

"Ďakujem vám!" povedal Harry tanečníkom a zatlieskali sme im. Nemohla som sa prestať usmievať. Tak rýchlo ako sa objavili, tak rýchlo aj zmizli.

"To nemyslíš vážne?!" opýtala som sa ešte stále neveriacky.

"Vyzerá to tak, že srandujem? A tam ti splním ďalší z tvojich snov, ale to ti nepoviem. Dozvieš sa to až tam," povedal a pobozkal ma.

"Ďakujem, ďakujem, ďakujem!" hovorila som mu stále dookola a tuho ho držala. Harry sa už iba smial.

Hope dies last - Kapitola 5.

29. prosince 2012 v 16:59 | Steph |  Hope dies last

Všichni začali neskutečně pískat. Jo, vím, že to je hodně známá skupina, ale tolik povyku? No moc mi to neleze do hlavy. Ten blonďák byl takový roztomilý. Asi v půlce vystoupení si mne všimnul. Hrozně hezky se na mě usmíval.
"Tino! On si tě všimnul!" začala jásat.
"Já vím Em, já vím" zasmála jsem se. Bylo na něm něco zvláštního, něco.. roztomilého, nevinného. Jakmile skončil koncert, ochranka nás ještě zavedla zpět do šaten. Seděli jsme v nějaké místnosti, nejspíš pro hosty. Po půl hodině za námi přišli JLS. Ptali se nás. jak se nám líbil kocert a tak. Po celou tu dobu, jsem vypila hrozně moc vody a začalo se mi chtít akutně na záchod. Zeptala jsem se, jestli můžu jít. Řekli mi, kde záchody jsou a já jsem vyrazila. Bože! Tady to je fakt příšerné! Bludiště, kde člověk nemůže akutně najít záchod. Taky dobré. Ale nakonec po usilovném "pátrání" jsem ho našla. Když jsem po chvíli vyšla ven, trochu jsem nevěděla odkud jsem přišla. Procházela jsem chodbami a pokoušela se vrátit zpět. "Guest Room" super! Našla jsem to! Vzala jsem za kliku a otevřela dveře. Ale nikdo tam nebyl. Sakra kde všichni jsou? Vešla jsem dál do místnosti, abych se trochu porozhlédla. Ale bylo mi to trochu divné. Připadalo mi, že v téhle místnosti jsem niky nebyl. Musím být asi v jiné místnosti pro hosty. Když jsem vycházela, opět jsem do někoho narazila.
"Dneska už po druhý! Omlouvám se" zaklela jsem a podívala se, do koho jsem tentokrát vrazila.
"To snad není možné" usmál se na mě blonďák. "Dvakrát vrazit do jednoho člověka za ten samí den? Osud as něco naznačuje" zasmál se.
"Hhh, nejspíše" uculila jsem se.
"Co tu děláš sama?".
"Nejdříve jsem hledala záchody a teď hledám cestu zpět. Myslela jsem, že jsem jí našla, ale je to jiná místnost".
"Aha, možná bych ti mohl pomoc, abys na to hledání nebyla sama" usmál se.
"To by bylo fajn" oplatila jsem mu úsměv a šli jsme.
"Kam vůbec potřebuješ zavést?".
"Do místnosti pro hosty".
"No, tak to jsem zvědaví, jestli jí najdeme, protože tyhle arény jsem vždy jedno velké bludiště".
"To mi povídej..".
"Jak se vůbec jmenuješ? Moc jsem tě neslyšel minule" zasmál se.
"Tina, jak ty?".
"Niall, teší mě" podal mi ruku.
"Mě též" usmála jsem se.
"Bydlíš tady v Sydney?".
"Ano, už odnarození. Je to báječné město. Odkuď jsi ty?".
"Pocházím z Irska, ale momentáně žiju v Londýně".
"Páni, Londýn. Vždy jsem tam chtěla jet podívat. Všechny ty památky a tak. Jaké to tam je?".
"Je to krásné město. Ale někdy moc hlučné na mě. Někdy mám chuť, jen tak sednout na letadlo a vrátit se zpět do mého klidného města, kde jsem vyrůstal. Za mou rodinou, kamarády a tak".
"Musí to být zajímavý život, když pořád jen cestuješ. Poznáš hodně nových míst..".
"To ano, třeba Amerika, je úžasná. New York, Las Vegas, Miami.. všechno to jsou místa, o kterých jsem snil, že se tam někdy podívám a sen se mi nakonec splnil. Ale má to své protiklady. Časové posuny, pořád v letadle nebo v autě. Nevidíš svoji rodinu, přátele a kluci mi někdy lezou až na nervy, ikdyž je mám rád. Znáš to, když seš s pár lidmi pořád, někdy si od nich potřebuješ oddychnout. Někdy za námi jezdí rodiče nebo kamarádi, ale to je jen málokdy. Za klukami jezdí i jejich přítelkyně..".
"Aha a... ty nějakou máš?".
"Nemám" řekl sklesle".
"To je divné, máš tolik obdivovatelek určitě".
"To sice ano, ale je to takové na nic, když potkám nějakou milou dívku na opačné straně planety, než já bydlím. A nebo když nějakou fanynku oslovíme, někdy to nevydrží a prostě omdlý. Jsme z toho někdy špatní, že kvůli nám se jim něco stává".
"To ti věřím. Nejspíš nemáš lehký život".
"To nemám, ale snažím si ho užívat, žijeme přeci jen jednou" usmál se. "Ale dost o mě, co tvůj život?".
"Tak já nemám tak "vzrušující" život oproti tobě. Od narození jsem sice bydlela tady v Sydney, ale v dětském domově. Teprve před třemi lety, kdy mi bylo čtrnáct, mě adoptovali moc milí lidé".
"Aha, to je mi líto".
"Nemusí, měla jsem hezké dětství. Vychovatelé byli moc milí, starali se o nás, jako o vlastní děti. Mám tu snad nejlepší kamarádku na světě, Emmu. Je tady semnou. Vlastně díky ní tady vůbec mohu být. Její máma sehnala lístyka tyhle VIP vstupenky".
"Aha, myslím, že jsem našli místnost, kterou hledáš" ukázal na ní.
"Jo, to bude nejspíše ona. Děkuju, že jsi mi dělal společnost při mém hledání".
"Není vůbec za co, a Tino.. dala by jsi mi tvoje telefoní číslo? Mohli by jsme někdy někam zajít. Sice budeme za dva dny odlétat a máme téměř nabytý program na ty dva dny, ale stejně, nikdy nevíš, kde by jsme se mohli potkat znovu. Dobřře se mi s tebou povídá" uculil se. Byla jsem překvapená.
"Oh, jasně" podala jsem mu můj telefon a on mi podal ten svůj. Naťukali jsme si čísla a vrátili si mobily.
"Děkuju moc. Jsem opravdu rád, že jsem tě poznal Tino" roztomile se usmál.
"Nápodobně, doufám, že to není naposledy, co se vidíme" usmála jsem se a vešla dovnitř.

My Kind Of Love

27. prosince 2012 v 20:25 | Barča |  Novinky,oznamy, moje spovede,....
Ahoj baby :) Rozhodla som sa, že si založím stránku na facebooku s poviedku Heart On Fire, ale nazvala som ju tam ako My Kind Of Love a budem ju písať aj tam :) Ak by sa vám chcelo, tak ju môžete navštíviť aj na facebooku na tejto adrese :) - http://www.facebook.com/pages/My-Kind-Of-Love/237325499734432#!/pages/My-Kind-Of-Love/237325499734432

Heart On Fire - 8. Kapitola

26. prosince 2012 v 13:20 | Barča |  Heart On Fire

8.Kapitola


O 2 týždne v parku


"Ale prosím ťa netrep!" hovorila som so smiechom Harrymu.

"Ale nie vážne! O čo sa stavíš, že to spravím?"

"Keď vyhráš ty, tak celý týždeň ti budem upratovať, keď vyhrám ja, tak naopak."

"Tak fajn," povedal Harry a natiahol si ruky.

"Zostaň tu." Zostala som stáť za živým plotom. Na lavičke sedela postaršia pani. Harry si ku nej prisadol.

"Dobrý deň krásna pani," povedal s úsmevom.

"Dobrý," povedala prekvapene.

"Aké máme pekné počasie, že?"

"To teda máme."

"Slnko nádherne žiari, tak ako váš úsmev."

"Ale choďte!"

Bola som dosť ďaleko na to aby ma nebolo vidno, ale zároveň dosť blízko na to, aby som všetko dobre počula. Ešte jej musí zložiť minimálne tri komplimenty.

"Nie vážne! A tie vaše oči sú modrejšie ako ten najhlbší oceán!"

"Mladý muž, vy ste akože v poriadku?"

"Som v tom najúplnejšom poriadku. Pozrite sa na seba! Ste taká úžasná, že vás nedokážem ani opísať! A tie vaše pery...červené a jemné ako lupene ruží."

"Vám preskočilo?!" zakričala na neho.

"Nie, ja už teda pôjdem. Majte sa," povedal a s úsmevom a zmizol.

"Päť komplimentov! Chystaj si mop zlato!" povedal víťazoslávne Harry, keď prišiel ku mne.

"To zlato si odpusti a tento krát si vyhral, uznávam."

"Zajtra ťa čakám," povedal a vyplazil mi jazyk.

"Počúvaj ma, tebe nie je blbé, aby ti tvoja kamarátka chodila upratovať byt?"

"Sama si to navrhla. Už sa z toho nevyvlečieš."


Stála som za pultom a čakala, či sa objaví niekto nový. Kaviareň dneska nebola až taká plná ako zvykne bývať a navyše za polhodinu už končím. Prišiel ku mne Jimmy.

"Tak čo? Už máš niečo napísané z tej reportáže?"

"Keby som mala napísané, tak by to bolo super. Ja ešte ani len nemám tému!"

"A máš aspoň nejakú predstavu?"

"Tak musí to byť niečo zaujímavé, chytlavé a hlavne aby to nemal nikto iný."

"Veď teraz chodíš dosť často von s tým spevákom z tej skupiny...neviem ako sa volajú. Prečo nenapíšeš niečo o ňom?"

"Môžeš to nejako konkretizovať?"

"Ja neviem. Napíš napríklad o jeho dennom režime alebo ako prežil sviatky. Veď to máš odovzdať až v januári, nie?"

"No...ôsmeho to musím odovzdať. Nie je to zlý nápad, ale nechcem aby mu prišlo, že ho využívam."

"Prosím ťa! Je do teba tak zbláznený, že na to ani nepríde. Ver mi a skús túto cestu, ak sa chceš vrátiť naspäť."

"Ja už ani neviem, či sa chcem vrátiť naspäť. Ako som zistila, tak mi je tu dobre."

"Tak v tomto sa musíš rozhodnúť sama."

"Aha! Kto prišiel," dodal a pozrel sa na dvere. Akurát vošiel Harry. Približoval sa ku mne.

"Ahoj," pozdravil ma.

"Ahoj. Čo ty tu?" opýtala som sa ho.

"Kedy končíš?"

"O chvíľku. Prečo?"

"Mám dva lístky na Twilight. Nepôjdeš so mnou?" opýtal sa.

"Môžem," povedala som s úsmevom. Ešte som to nevidela a naozaj som na to chcela ísť.

"Tak počkám tu na teba a rovno pôjdeme," povedal a sadol si na stoličku.

"V pohode môžeš ísť. Zoberiem to tu na tých desať minút za teba," povedal Jimmy.

"Ďakujem! Máš to u mňa," povedala som a objala ho. Utekala som sa prezliecť, aby sme to stihli, keďže už bolo dosť hodín.


Kráčali sme po napršanej ulici. Vonku už bola tma. V lampách blikali malé svetielka. Blížilo sa k polnoci.

"To bolo dokonalé!" povedala som nadšene. Tešila som sa z toho filmu ako malé decko!

"Som rád, že sa ti páčil," povedal a zastavil.

"Prečo stojíš?" opýtala som sa ho.

"Nebývaš tu už náhodou?" opýtal sa a spravil krok k mojím schodom.

"Bože! Ani som si to nevšimla," povedala som zahanbene. Tak toto bolo trápne. Vyšla som hore schodíkmi ku hlavnému vchodu. Harry stál dva kroky vedľa mňa.

"No...tak ja už asi pôjdem," povedal a spravil krok dole. Nechcem aby odišiel. Chytila som ho rýchlo za rukáv a rýchlo povedala: "Nechoď!" Uprel na mňa svoje zelené oči. Postavil sa oproti mne. Pozrela som sa na neho. Postavila som sa na špičky a pobozkala som ho. Zostal tam stáť zarazený.

"Čo je?" opýtala som sa ho.

"Ja...ja....," napokon nič nepovedal a opäť ma pobozkal. Usmiala som sa a odomkla dvere. Utekala som hore točiacimi schodmi a Harry za mnou.

"Prepáč, ale mám asi trošku bordel," povedala som, keď som otvorila dvere a pustila ho dnu.

"V pohode," povedal a sadol si na gauč. Vyzula som si čižmy, z ktorých ma riadne boleli nohy a vyzliekla kabát. Hodila som ho na komodu v predsienke.

"Počkaj tu. Idem sa prezliecť," povedala som a odišla do kúpeľne. Kúpeľňa je jediná oddelená miestnosť v mojom "byte". Obliekla som si veľké biele tričko s nápisom "Hlava rodiny." Bolo môjho otca, ktorý bohužiaľ zomrel pri autonehode minulý rok. Vrátila som sa naspäť. Harry stále sedel na gauči a pozeral sa von oknom. Prišla som ku chladničke. Všade bolo zhasnuté. Harry sa postavil za mňa a otočil ma tvárou ku sebe. Osvetľovalo nás svetlo chladničky. Položil ruky na môj pás a spravil krok bližšie.

"I just wanna, oh baby,
I just want you to dance with me tonight,
So come on, oh baby,
I just want you to dance with me tonight," zaspieval a ja som sa zasmiala.

Ruky som si položila na jeho ramená. Pozerali sme sa do očí, usmievali sa a tancovali. Neviem, či sa to dalo nazvať tancom. Len sme sa pomaly točili dookola. Položila som si hlavu na jeho rameno. Začínala som byť už unavená. Dal mi jemnú pusu na vlasy. Zastavila som túto našu tanečnú kreáciu a objala som ho. Odsunul si stoličku a sadol si na ňu. Sedela som mu na kolenách. Pozerala som sa von oknom a rozmýšľala nad tým, čo je vlastne medzi nami. Čo my dvaja vlastne sme?

"Sme priatelia alebo viac?" opýtala som sa samej seba. Vôbec som si neuvedomila, že som to povedala nahlas. Harryho vtedy trhlo a pozrel sa na mňa.

"Záleží od toho, čo chceš aby sme boli," povedal potichu a preplietol si prsty s mojimi. Na chvíľu som sa a zamyslela a povedala: "Niečo viac." Harry sa usmial a pobozkal ma. Vedel, že vyhral. Po mesiaci získal to, čo chcel. Ale...chcela som ja to isté?

Hope dies last - Kapitola 4.

19. prosince 2012 v 16:29 | Steph |  Hope dies last

"Povídej, přeháněj! Chci vědět všechno!" celá nedočkavá vyzvídala.
"Celý večer byl perfektní. Pořád jsme se smáli a měli o čem mluvit. Nakonec jsme se procházeli po pláži a tančili a.." uculila jsem se.
"A...?!" Tino! Fakt?".
"Ano!" byla jsem celá šťastná.
"Takže spolu teďka prakticky chodíte?".
"No.. dalo by se to tak říct" usmála jsem se.
"Tino, to je fakt úžasné. Kéž bych to tak měla s Felixem, ptala si se Dominica na to?".
"Ouu, hrozně se ti omlouvám. Úplně jsem na to zapomněla".
"To nic, ale zeptáš se?".
"Neboj zeptám. Co si budeš brát dnes na sebe? Vůbec nic nemůžu vybrat..".
"Tak na co čekáme? Deme zbořit šatník" zasmáli jsme se a vrhli se na něj. Samozdřejmě nám také trochu asistoval Christopher.
...
"Tákže myslím, že tohle oblečení bude suprový" byla jsem nadšená z toho, co jsme vybrali.

Můj outfit:

Emmi outfit:

3 hodiny do koncertu

"Tino, já jsem tak hrozně nervózní!".
"To mi povídej! Tenhle víkend se zapíše do dějin!".
"To si piš! Ale už by jsme měli jít k nám, máme tam ty vstupenky a karty na VIP vstup".
"Jojo, jen řeknu Prestonovi, že jdeme a můžeme vyrazit"...

Hodina do koncertu

Stáli jsme před Allphones arénou, kde byl již neskutečný dav lidí. Ochranka otevřela hlavní dveře a začala pouštět dovnitř, ale ještě předtím byla kontrola věcí. Když jsme se dostali do předhaly, hledali jsme VIP vchod. Lidé s VIP vstupenkami se setkali s účinkujícími vždy před koncertem a i poté. Přes další kontrolu jsme se dostali s ochrankou do chodby, kde byli šaty, maskérny, kostymérny a plno dalších místností. Hodně dlouho jsme těmi chodbami procházeli, až jsme nakonec došli k šatně JLS. S VIP bstupenkami nás tam bylo sedm. Poučili nás, jak se máme chovat a poté nás pustili dovnitř. Všichni jsme se seznámili a různě povídali. Byl to jako splněný sen! Něco takového se mi v životě nikdy nestalo a je možné, že už nestane. Mluvit tváří v tvář s celosvětovou hvězdou, kolikrát za život se to poštěstí? Všichni byli vstřícní a bylo vidět, že je fanoušci opravdu zajímají a váží si jich. Nejvíce mi padl do oka Aston, byl milý, jako všichni kluci, ale v něm jsem cítila více sympatií. Uběhla půlhodina a ochranka si pro nás přišla. Kluci se museli jít připravovat na vystoupení. Opět jsme šli hrozně dlouhými chodbamy. Držela jsem v ruce mobil a odepisovala Dominicovi, který mi psal, jaké to tam je. Nekoukala jsem na cestu a do někoho jsem vrazila.
"Hrozně moc se omlouvám!" vykloupila jsem ze sebe a ani se pořádně nekoukla, do koho jsem vrazila, protože mi mobil spadnul na zem.
"Nic se neděje, to já se omlouvám" usmál se na mě blonďák s modrýma očima. Někoho mi připomínal, ale nemohla jsem si vzpomenout koho.
"Notak, pojďte!" zavolala na mě ochranka.
"Ještě jednou promiň" usmála jsem se na něj a utíkala k ostatním.
"Počkej! Jak se jmenuješ?" volal na mě.
"Tina" odpověděla jsem a zmizela jsem za rohem.
"Tino, víš, kdo to byl?! Do koho jsi vrazila?!" řekla vážně Emma.
"Nevím, do koho?".
"To byl přeci Niall, z One Direction!" začala šílet.
"Em, vždiť víš, že je skoro neznám".
"Víš, co by za tohle setkání udělalo miliony holek na světě?".
"Nevím, ale zdál se být milý".
"Tak já ti to řeknu, dali by za to všechno. Važ si toho". Zavedli nás přímo k pódiu, k těm nejlepším místům vůbec. Uběhlo 15 minut a halu zahalila tma. Show začala! http://www.youtube.com/watch?v=jOKnALnSml0 (neberte v potaz Britain's got talent)

....

"Chtěli bychom vám poděkovat za úžasnou show! Opravdu si vás vážíme. Máme tady pro dnešní noc připravené jedno závěrečné překvapení. Chtěli bychom vám představit naše přátelé..." všechna světla hale opět zhasla.. http://www.youtube.com/watch?v=RoIXuGA9u_M (o5 neberte v potaz x-factor)
"Ó můj bože! Tino! To jsou One Direction!" začala neskutečně šílet...

Heart On Fire - 7.Kapitola

17. prosince 2012 v 15:09 | Baša |  Heart On Fire
7.Kapitola
"Tak tu si!" povedala nadšená mama, keď otvorila dvere. Harry stál rovno za otvorenými dverami, takže ho mama nevidela.
"Mami, toto je Harry a pozvala som si ho. Je to môj kamarát," ozrejmila som jej situáciu.
"Dobre a kde je?" opýtala sa zmetene. Potiahla som Harryho za rukáv spoza dverí.
"Dobrí deň," pozdravil moju mamu.
"Ahoj," pozdravila ho s veľkým úsmevom na tvári.
"Poďte ďalej," pozvala nás dnu. V dome nebol zatiaľ nikto okrem mňa, mamy, Finna, jeho priateľky Gerryho a jeho rodinky. Finn je určite hore vo svojej starej detskej izbe, keď ho tu nikde nevidím. V mojej izbe som nebola ani si nepamätám. Odkedy som odišla v pätnástich na internátnu školu, tak sa v nej nič nezmenilo. Teraz tam prespáva Claire. Idem ju asi pozrieť. Dlho som ju nevidela. A privediem jej aj malé prekvapenie. Harry stál uprostred predsiene ako snehuliak.
"Čo tu tak stojíš?" opýtala som sa ho zo smiechom.
"Tak...," povedal na pokraji zúfalstva. Očividne nevedel, čo má povedať.
"Poď so mnou," prikázala som mu a potiahla ho za ruku. Kráčal za mnou hore schodmi.
"Počúvaj ma. Nebude ti robiť problém si trošku pokecať s mojou neterou, že? Je veľký fanúšik," dodala som.
"Ty máš neter?" opýtal sa čudne.
"Hej aj ešte dvoch synovcov."
"Páni, vy budete asi veľká rodina," povedal.
"To ešte len o chvíľu uvidíš aká sme veľká rodina."
"Pššt," naznačila som Harrymu. Zaklopala som na dvere.
"Ďalej!" ozvalo sa zvnútra. Vošla som dnu. Claire sa otočila. Keď ma uvidela, tak oči sa jej rozžiarili a vyskočila z postele. Ale aj tak bola nejaká divná. Prišla mi neskutočne bledá a chudá. Neprišlo mi, že niekedy taká bola. I keď som ju veľmi dlho nevidela a ľudia sa menia, ale ona nevyzerá dvakrát najlepšie.
"Teta El!" zakričala šťastne a hneď ma objala.
"Ahooj!" pozdravila som ju šťastne a pevne ju objala.
"A nehovor mi teta! Vieš, že to nemám rada. Taká stará zasa nie som!" povedala som jej zo smiechom.
"Chýbala si mi," povedala po chvíľke.
"Aj ty mne." Presunuli sme sa na posteľ.
"Tak poďme. Rozprávaj, čo máš nové?" opýtala som sa jej.
"Nič takého."
"Počkať, nevidela som ťa tri roky a ty mi chceš povedať, že nemáš nič nové?!"
"Tak ale toho je potom veľa. Teraz nemám nič nové."
"A čo škola?"
"Teta! Prepáč....El! Konečne som z nej vypadla, tak sa ma na ňu znova nepýtaj."
"Fajn! Inak....niekoho tu mám zo sebou, koho by si možno rada videla," povedala som.
"Koho?" opýtala sa.
"Ja neviem," povedala som jej a vyplazila jazyk. Harry sa vtedy postavil medzi dvere. Claire otvorila ústa a úplne zamrzla. Bola totálne šokovaná. Nevedela som, či sa z toho vôbec ešte dneska spamätá. Bola úplne ako zamrznutá.
"Ahoj," pozdravil ju Harry a nahodil na ňu ten jeho klasický úsmev.
"A...a...ahoj," vykoktala zo seba. Harry spravil niekoľko krokov ku nej a sadol si na stoličku vedľa postele.
"Takže ty si Claire," skonštatoval. Prišla som blízko k Harrymu a naklonila sa ku nemu.
"Daj jej pár minút času, nech sa spamätá a potom sa s ňou o niečom porozprávaj. Ja idem zatiaľ za Page," pošepkala som mu.
"Tak ja vás tu nechám," povedala som a odišla som vedľa. Zaklopala som na dvere. Page ležala na posteli a čítala knihu. Teraz som bola ja tá, ktorá zostala stáť šokovaná medzi dverami.
"Ahoj...ty si tehotná?!"
"No...vyzerá to tak," povedala zo smiechom.
"Jak to, že o tom neviem?" opýtala som sa nechápavo.
"Gerry ťa chcel prekvapiť," povedala s úsmevom.
"Jasné, to by nebol môj úžasný bratček," povedala som ironicky.
"Inak, čo sa deje s Claire? Prečo je taká divná?" Page si vzdychla.
"Ani toto ti nepovedal?"
"Čo mi mal povedať?"
"Claire má anorexiu a iba pred pár mesiacmi sme ju začali dávať dokopy," hovorila celkom smutne.
"To je ako možné?! A prečo ste mi to nepovedali? A prečo vlastne nejedla?"
"Tak nechceli sme z toho robiť nejaké haló a myslíme si, že to bolo kvôli nejakým blbým babám z jej školy. Vieš, že nepatrila moc k tým obľúbeným."
"Chceš mi povedať, že ju niekto šikanoval?"
"V istom zmysle slova sa to tak aj dá vziať."
"A to sa s ňou chcete vrátiť naspäť?! Ako ja nie som žiadny psychológ, ale keď sa vráti, tak ju určite nedáte aspoň trochu do normálneho stavu."
"Ako ona nebola až v takom pokročilom štádiu, ako si asi predstavuješ, ale proste má tu anorexiu a nemôžeme dovoliť, aby to bolo horšie."
"Tak práve preto nechoďte s ňou naspäť domov."
"A čo máme robiť?! Nemôžeme ju nechať tu v Londýne."
"A prečo?" opýtala som sa prosto.
"Tak....to by jednoducho nešlo."
"Ja neviem, podľa mňa by to pre ňu bolo lepšie. Porozprávaj sa o tom ešte s Garrym a rozmyslite si to," povedala som a pomaly odišla.
Krájala som rajčiny, keď do kuchyne vošiel Gerry a začal vykladať víno z mrazničky do chladničky.
"Ďakujem, že si mi všetko povedal," povedala som nahnevane a viem, že to vycítil.
"Elis, nehnevaj sa na mňa, prosím."
"Nemám sa na teba hnevať?!" zakričala som na neho a zapichla nôž do kuchynskej linky.
"Zabudol si mi povedať dve veci! Prvá, že moja neter má anorexiu a druhá, že Page je tehotná!"
"El, nechaj to tak. To ja som nechcela, nech to niekomu hovoria," povedala mi Claire.
"Prečo sa vôbec takto ničíš?!"
"Ja.....nechaj to tak jednoducho!" zakričala na mňa. Potiahla som ju prudko za ruku a tuho som ju objala. Mala som pocit, že jej popukám všetky kosti v tele. Zazvonil zvonček a už som vedela, že je zle. Prví hostia začínajú prichádzať a ja vyzerám takto.
"Prepáč," povedali sme obe naraz.
"Choď sa nachystať. Ja to spravím za teba," povedala.
"Ďakujem a kde je Harry?" opýtala som sa jej.
"Asi bude u mňa. Povedala som mu, že nech tam na mňa počká, že idem iba na chvíľu dole."
"Díky."
Pred odchodom z kuchyne som sa ešte sklamane pozrela na brata a odišla. Harry stál pri stene s mojimi fotkami. Oprela som sa o zárubňu dverí a pozorovala som ho.
"Ty si bola roztlieskavačka?" opýtal sa a otočil sa.
"Ako si vedel, že som tu?" opýtala som sa ho. Som si na sto percent istá, že ma nebolo počuť.
"Lebo som to vedel," povedal a žmurkol na mňa.
"Čo sa stalo?" opýtal sa, keď vycítil moju náladu.
"Ale nič," povedala som a sadla som si zničene na posteľ.
"Nehovor nič, keď je očividne, že sa niečo stalo."
"To ťa nemusí trápiť," povedala som mu a usmiala sa. Bolo chvíľku ticho.
"Takže ty si robila tie hovadiny typu - dajte mi A, dajme mi I a podobne?" opýtal sa zo smiechom. Buchla som ho a zasmiala sa. Pozrela som sa mu do očí a zo smiechom povedala: "Ty si taký idiot Styles."
"Ale aspoň som ťa na chvíľu rozosmial," povedal a mal pravdu.
"Ďakujem. Claire si sa páčil?" opýtala som sa ho.
"To sa opýtaj už jej." Harry sa opäť postavil a pokračoval v prezeraní fotiek.
"Ale, ale...prvé miesto chemická olympiáda štátne kolo," skonštatoval a ukázal na fotku, kde som mala na sebe biely plášť a ešte okuliare. Kedysi som ich nosila. Takisto ako aj strojček. Neznášala som svoj výzor.
"Dobre, myslím si, že by už stačilo toho pozerania fotiek!" povedala som a odtiahla Harryho od steny.
"Musím sa ísť prezliecť, tak papa," povedala som mu s úsmevom a vytlačila ho von z izby. Obliekla som si bledozelené šaty a obula si béžové lodičky s otvorenou špičkou. Pozrela som sa do zrkadla a vyšla von. Darček pre Finna som mala už nachystaný v obývačke, takže odtiaľto už nič nepotrebujem. Harry stál na konci chodby.
Začula som tiché: "Páni." Usmiala som sa a prišla ku nemu.
"Tak poďme dole," povedala som. Harry sa mi pozrel do očí. Zaviedla som ho do jedálne a usadila za stôl.
"Počkaj tu na mňa, ok?"
Harry prikývol a vytiahol si mobil. Kým som privítala celú rodinu, tak to zabralo hodinu. Ak tu nebolo päťdesiat ľudí, tak ani jeden. Keď som sa vrátila do obývačky, tak Harry sa očividne dobre zabával s Thomasom. Veď aby nie. Thomas má devätnásť a Harry.......má osemnásť! Preboha! On je mladší ako môj synovec! Dúfam, že sa to nikto nedozvie. Hneď som pribehla k Harrymu.
"Ak sa ťa niekto bude pýtať koľko máš rokov, tak povedz, že dvadsaťtri," zašepkala som mu od ucha.
"Prečo?" opýtal sa.
"Len to proste povedz!"
"Tak fajn," povedal trochu začudovane.
"Ďakujem, že si prišiel," poďakovala som mu, keď som sa s ním večer lúčila.
"Ďakovať by som mal skorej ja. Máš úžasnú rodinu," povedal a usmial sa na mňa. Neviem, čo ma to popadlo, ale v tom momente som ho mala chuť pobozkať. No neurobila som to.
"Tak ahoj," povedala som nervózne.
"Ahoj," povedal, zakýval mi a odišiel na ulicu. Rýchlo som zatvorila dvere a pokrútila hlavou. Elisa spamätaj sa! Má osemnásť! Maj aspoň ty rozum! Musím si už ísť ľahnúť, lebo začínam trpieť samomluvou.

Tak po dlhej dobe 7.Kapitola :)) Dufam, že sa vám páči a, že zanecháte aj váš názor :)

Hope dies last - Kapitola 3.

10. prosince 2012 v 2:02 | Steph |  Hope dies last

"Kate! Kate!" přilítla jsem celá nadšená domů ze školy.
"Prosimtě co se děje?" zeptala se nechápavě.
"Škola bude pořádat výměnný pobyt do Paříže! Řekni prosím, že budu moct jet, prosím!".
"Nojo, tam chcete nabalovat chrochtavý francouze, žejo" ušklíbl se Chris.
"Hele!" bouchla jsem ho a zasmála se.
"Notak, nechte se být. Kolik by to stálo?".
"Píšou tady, že 2.300 dolarů. Je to i se zpáteční letenkou a všelijakýma poplatkama, ale nějaká organizace pro rozvoj vzdělání bude z této částky platit 500 dolarů, takže my by jsme měli zaplatit 1.800".
"To není zrovna málo Tino".
"Já vím, ale je to úžasná příležitost, podívat se do Evropy, do Paříže a zlepším se ve francouzštině. Kate, prosíím" škemrala jsem jako malé dítě.
"Uvidíme, večer si o tom ještě promluvíme i s Prestonem".
"Dobře" šla jsem k sobě do pokoje.

Chat

T: Tak co, pojedeš??
E: Ještě to nevím na 100%, ale rodiče neměli nic proti, takže.. :)
T: Em, víš co by to byl, kdyby jsme tam jeli všichni? Já, ty Dominic a Felix??!
E: Ani nevíš, jak bych byla šťastná.. Ptala si se jich jestli pojedou?
T: Zatím ne, ale doufám že jo :) Zítra jdu s Dominicem do toho kina, zeptám se ho ;)Prohrabala jsem celý
E: Závidím ti, že tě Dominic někam pozval, kéž by to udělal i Felix :(
T: Můžu mu to nějak nadhodit a zeptat se ho na tebe, jestli chceš :)
E: To by bylo skvělé, děkuju :)*
T: To kamarádky dělají, musím jít, zítra se uvidíme :)
E: Jojo, zítra :)

Druhý den

Byla jsem nervózní jak pes. Prohrabala jsem celý šatník, ale pořád jsem nic nemohla vybrat. "Chrisiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii!" zařvala jsem.
"Pane bože co je?! Hoří?!" přilítnul celý vyděšený.
"Mam obrovský broblém!".
"Copak, nevíš jaký octít make-upu si dát na tvářičku?" zasmál se.
"Chrisi! Já tady řeším opravdu důležitý problém! Nevím, co si mám vzít na sebe na rande s Dominicem, poraď mi něco".

Divíte se, proč si nechávám radit zrovna od něho? Sama bych mu nikdy neřekla, ale jednou asi tak před rokem, sem měla to samé dilema. Chvíli na mě pobaveně koukal, jak šílím, ale potom mě odstrčil od šatníku a sám mi vybral oblečení. Zezačátku jsem na něj koukala trochu nejistě, ale výsledek byl víc než uspokojující. Od té doby se s ním radí v oblasti módy o všem.

"Mmmm, co takhle tohle?" vyndal krajkové kraťasy a bílou košili.
"Chrisi, já tě miluju!" dala jsem mu pusu na tvář.
"Wohoo, klídek, klídek.. Je to jenom oblečení" zasmál se.
"Ale pro mě zachráněný celý večer, ale teďka padej, musím se převléknout" vyhnala jsem ho a zavřela dveře.


"Kate?".
"Ano?".
"Já jdu, příjdu nejdéle do deseti".
"Dobře, ale Tino, buď opatrná, nevíš, koho můžeš potkat. Nikam nechoď sama, všude buďte spolu, ano?".
"Neboj, budeme, měj se".
"Užij si to" zabouchla jsem za sebou dveře a před sebou uviděla Dominica.

"Ahoj, moc ti to sluší" usmál se mile.
"Ahoj, děkuju" oplatila jsem mu úsměv.
"Půjdeme?".
"Jistě" nastavil mi ruku jako džentlmen a šli jsme. "Na jaký film jdeme?".
"Koupil jsem lístky na Teda, nevadí?".
"Nene, slyšela jsem, že je to zábavný film".
"Felix na něm byl minulý víkend a říkal, že to opravdu stojí za to".
"Takže budeme důvěřovat Felixovi" zasmáli jsme se...

Po dvouch hodinách film skončil. O dvě ulice dál byla cukrárna. Sedli jsme si tam a dali si zákusek a něco k pití. Pořád jsme se měli o čem bavit. Smáli jsme se a užívali večera. Nakonec jsme se procházeli po pláži...

"Dnešní večer jsem si opravdu užila. Děkuju" usmála jsem se.
"I já. Víš o tom, že v měsíční zíři jsi opravdu krásná?".
"Prosímtě.. nepřeháněj" uculila jsem se.
"Nepřeháním, mluvím pravdu" usmál se a opatrně mě chytil za ruku. Bezeslova jsme se procházeli po pláži. O kousek dál byl malý dřevěný parket, kde hrála hudba. Byl prázdný. "Nechceš si jít zatačit?".
"Hrozně ráda" usmála jsem se. Došli jsme doprostředka pódia, Dominic mě chtil za boky, já mu dala ruce kolem krku. Začala hrála tato píseň http://www.youtube.com/watch?v=FOjdXSrtUxA&feature=endscreen&NR=1. Když jsme tančili, nikdy jsem se necítila lépe. Podíval se mi hluboce do očí a jeho rty se začali pomalu přibližovat. Něžně mě políbil. Nebránila jsem se. U srdce jsem měla příjemně hřejivý pocit.
"Teď to je tepre dokonalé" usmál se a znovu mě políbil.
"Souhlasím". Dotančili jsme a Dominic mě doprovodil domů.
"Dnešek jsem si opravdu užil, jsem rád, že jsi šla".
"Já také, ale už budu muset jít. Dobrou noc".
"Dobrou noc" usmál se a na rozloučenou mě políbil. "Krásné sny". Pomalu jsem šla ke dveřím, zadívaná do jeho krásných očí. Zamávala jsem mu a vešla do domu. Byla jsem jako v tranzu, úplně omámená.

Dnešní večer strávný s Dominicem, zítra koncert JLS. Dva splněné sny za dva dny. Štěstí se na mě začalo usmívat :)



Hope dies last - Kapitola 2.

9. prosince 2012 v 0:04 | Steph |  Hope dies last

"Néé, prosím! Už dost! Zdávám se!" celá mokrá jsem se smíchem křičela na Dominica, který na mě pořád cákal vodu.
"Tak když tak prosíš.." přestal, ale v zápětí na mě ještě jednou stříknul a začal se smát.
"Héj! Konec, příměří!".
"Dobře, dobře.. přijímá se. Chceš jít z vody?".
"Nejspíš jo" vylezli jsme a sedli si na ručníky. Em a Felix byli pořád ve vodě.
"Napsala si dneska ten test z dějepisu?".
"Myslím, že mě doma uškrtí.." zasmála jsem se.
"Jo.. Já to mám úplně stejně. Hele Tino, nechtěla by jsi někdy někam zajít? Třeba do kina a potom do cukrárny, co ty na to?" usmál se na mě jeho krásným úsměvem a já byla jako v tranzu. "Tino..?".
"Ah.. promiň. Jasně, hrozně ráda" usmála jsem se.
"Tak super. Co takhle v pátek, ve pět?".
"To by šlo".
"Dobře, domluveno".
"Proč nejste ve vodě? Je krásně teplá!" křičela na nás z vody Emma.
"To víš, chtěli mít chvilku jen pro sebe.." poškrálil Felix.
"Hele..!" řekl Dominic a běžel do vody za Felixem. Em mezitím vylezla a šla zamnou.
"Tak co, něco nového?" vyzvídala okmažitě.
"Hádej! Pozval mě na rande!".
"To nemyslíš vážně! Tino, to je úžasné!" začali jsme obě jásat.
"Ještě aby se už konečně rozpohyboval Felix a bylo by to dokonalé".
"To mi povídej.." povzdechla. Zbytek dne jsme si opravdu užili. Kluci nás ještě pozvali na zmrzlinu a poté jsme šli domů. Bylo to úžasné odpoledne.

"Tady je někdo zabouchnutej coo?" provokoval Chris.
"Chrisi, jestli toho okamžitě nenecháš, tak toho budeš litovat!".
"Čeho myslíš? Jak se vždicky tak zamilovaně koukáš, na podle tebe neskutečně sladkééého Dominica?" začal se smát.
"Řekla jsem ti, ať toho necháš!" vzala jsem polštář z pohovky a začalo ho jim mlátit. On udělal totéž. Začal boj! Mlátili jsme se pořád dokola a dokola.
"Hej! Notak! To stačí!" zvýšeným hlasem na nás zavolala Kate. "Kvůli čemu se tentokrát mlátíte?!".
"Kvůli tomu, jaký je Chris blbec!".
"Hele! To jen ona je tak impulzivní!" bránil se. Takovéhle hádky u nás byli na denním pořádku. Sice to někdy vypadalo, že se nemáme rádi, ale nebylo to tak. Máme se rádi, ale to víte, sourozenci a jejich hádky..
"Nechte toho! Obadva! Omluvte se a každej běžte do svého pokoje".
"Nebudu se mu omlouvat jen proto, že je o něco pozadu na svůj věk..".
"Tino! Omluv se!".
"Fajn.. promiň" řekla jsem povýšeně.
"No vidíš, že to jde. Teď ty Chrisi".
"Promiň..".
"Tak a teď děte do pokojů". Obadva jsme naštvaně šli. Chris mě na schodech ještě bouchnul do ramene.
"Auu!" zaskučela jsem.
"To máš za toho opožděnýho blbce!".
"Nepřej si mě Chrisi!" rozeběhla jsem se za ním.
"Moc pomalá sestřičko!" zabouchnul se v pokoji.
"Příště to schytáš!".
"Uuuu, už se bojím!" začal se smát.
"Za dveřma jsi mi nějakej hrdina!" otočila jsem se a šla do svého pokoje, protože tohle by bylo nekonečné provokování. Zabouchla jsem dveře a dala si uschnout plavky a ručník. S Chrisem jsme měli společnou koupelnu mezi našimi pokoji. Bylo to utrpení. Doslova. Když se patnáctiletý kluk zavře ráno v koupelně.. to je horší než ženská. Denodenní hádky o to, kdo bude před zrcadlem, kdo půjde jako první do sprchy a tak dále. Vzala jsem si ze stolu notebook a sedla si s ním na postel. Hned jsem se přihlásila na chat a koukla se, jestli je Dominic online, ale nebyl. Brouzdala jsem tak různě po internetu. Po deváté se přihlásil. Začala jsem být nervózní, jako vždicky. Váhala jsem, jestli mu mám napsat, ale usnadnil mi to..

Chat:

D: Ahoj krásko :)
T: Ahoj :)
D: Užila jsis dnešek?
T: Ano, bylo to úžasné. Užila jsem si ho :)
D: Já taky :) Pořád platí to kino a cukrárna pozítří?
T: Určitě, těším se na tebe..
D: Tino?
T: Ano?
D: Dobrou noc :)
T: Dobrou noc :)

Pokaždé, když si s ním píšu, nevnímám okolí. Odhlásila jsem, šla se vysprchovat a rovnou do postele spát.

Druhý den

"Dobrý den žáci, posaďte se" řekla třídní učitelka, když přišla do první hodiny. "Takže, jelikož jste byli tak 'hozně moc hodní' škola bude pořádat výměný pobyt mezi naší školou, respektive vaší třídou a školou v Paříži". Celá třída začala radostí jásat. "Notak, uklidněte se. Vše bude ještě záviset na tom, jestli se budete i nadále dobře chovat. Jinak vybereme jinou třídu pro tuto událost. Výměna by měla proběhnout za měsíc, od 13. do 20. června (júna). Samozdřejmě, že Evropa od nás není zrovna blízko, téměř na druhé straně planety, takže to nebude nic levného. Rozdám vám informační papíry, na kterých je i návratka, kterou budete muset odevzdat do 10 dnů odedneška. Je to závazné, takže dobře uvažte, jestli máte dostatečné finance".
"Em, to je super akce!" šeptala jsem.
"Žejo! Pojedeš?".
"Že váháš! takovou příležitost bych si nemohla nechat ujít. Co ty?".
"Doufám, že jo. Táta dostal novou práci, takže by jsme měli mít dost peněz".
"To je super. Kdyby jsi nejela, nemohla bych si to pořádně užít".
"Neboj, zařídím to" mrkla jendím okem a usmála se.