Červen 2012

On the other sdie -42.Kapitola

30. června 2012 v 19:40 | Barča |  On the other side


42.Kapitola


"Bože môj, ver mi! Čo si o mne myslíš?!" nakričala som na neho.

"Dozviem sa, kto je ten Eric?"

"Eric je môj kamarát z Austrálie a nikdy som s ním nič nemala. Iba sme si pred pár dňami vyšli von a to je všetko. Ty si fakt myslíš, že JA by som ťa podvádzala?!"

"Ja.....ja neviem, nechajme to tak."

"Nie nenecháme to tak! Povedz mi, či si to o mne myslíš!"

"Nie Ang!" zakričal na mňa.

"Čiže áno," povedala som naozaj dotknuto. Vždy viem keď klame a teraz mi klame. Pustila som jeho ruku a otočila som sa mu chrbtom.

"Ang, prepáč," povedal previnilo.

"Ospravedlnenie sa nepríjma. Ty si mi neveril!" zdôraznila som podrobne celu vetu. Harry si vzdychol a otočil sa odo mňa. Pekne sa nám to začína.

Vtrhli sme do nášho domu.

"Lebo ty ma vôbec nepoznáš a myslíš si o mne, že som nejaká štetka!" kričala som na neho ironicky.

"Tak tu ste!" povedal nadšený Louis, ktorý stál na schodoch.

"Nie, to si nemyslím! Ale ako som mal vedieť, keď som ťa nevidel pol roka! Netušil som, čo tam vonku robíš!"

"A babka na trhu ti nepovedala o ničom?!" povedala som s výčitkou a pozerala sa pri tom na Louisa.

"Čo sa tu deje?" opýtal sa zmätený Louis.

"Harry si myslí, že by som ho dokázala podvádzať! A ty ešte dobre vieš o čo ide!"

"Ja som mu to musel povedať! Je to môj najlepší kamarát!"

"Viete čo?! Obaja! Ja som s vami skončila! Dajte mi v najbližšej dobe pokoj!" zakričala som na nich a pobrala sa do svojej izby a zamkla sa tam. Ľahla som si na posteľ a rozplakala som sa. Takto som si to nepredstavovala. Myslela som si, že to bude iné. Nie, že začneme hneď hádkou kvôli človeku, s ktorým som nikdy nič nemala. Erica neskutočne ľutujem. Viem, aké je to stáť o niekoho, kto o vás nestojí. Nie, že o neho nestojím, ale medzi nami nikdy nebude nič viac ako kamarátstvo. Začula som klopkanie na dvere.

"Ang, prosím ťa, nemyslel som to tak. Prepáč, ale ty vieš, že ja som žiarlivý." Nahlas som si vzdychla. Stavím sa, že to počul aj on. Neznášam sa. Najradšej by som ho nenávidela, ale ja to nedokážem. Nedokážem sa na neho dlho hnevať. Vstala som a otvorila som mu dvere. Harry spravil neistý krok dnu a zatvoril za sebou dvere. Pristúpil ku mne bližšie a pevno ma objal.

"Nechcel som, prepáč. Prosím ťa, zabudnime na to. Nechcem, aby sme sa hádali."

"Ani ja," povedala som potichu. Harry mi zdvihol bradu a pobozkal ma. Položila som si hlavu na jeho rameno a rozmýšľala, čo bude ďalej. Každopádne, musím si ísť ľahnúť, lebo mi je zasa zle.

"Je ti niečo?" opýtal sa ma.

"Len ma bolí hlava a je mi tak nejako divno. Keď si na chvíľu ľahnem, tak ma to prejde."

"Si si istá?"

"Áno, Harry. Už som si na to stihla zvyknúť."

"Tak fajn," povedal a priľahol si ku mne. Objala som ho ako vankúš a zatvorila oči. Za pár minút som už spala.

Zobudila som sa na divné kŕče v bruchu. Ťažko som sa posadila a chytila sa za brucho. Niečo mi tu nesedí. Pozrela som sa na Harryho, ktorý vedľa mňa sladko spal. Zobudila som ho : "Harry, prosím ťa vstávaj."

"Hm," zamrmlal.

"Prosím ťa, je mi nejako zle." Harry sa posadil a rozsvietil svetlo.

"Ako moc?" opýtal sa.

"Auu! Tak dosť," povedala som ťažko.

"Môžeš sa postaviť? Ideme do nemocnice." Postavila som sa a Harry zostal bez slov.

"Čo je?" opýtala som sa.

"Otoč sa," povedal a ja som sa otočila ku zrkadlu. Na nohaviciach som mala veľký krvavý fľak.

"Preboha!" zvrieskla som. Harry vzal do ruky mobil a vytáčal nejaké číslo.

"Mami?" ozval sa, keď zdvihla.

"Čo je? Prečo voláš o druhej ráno?" pýtala sa ospalo.

"Mami, Ang...ona krváca, no ona je tehotná. Čo mám robiť?"

"Čože?!" skríkla v šoku z toho, že som tehotná.

"Tak.....tak zober ju do nemocnice. Neviem nad čím rozmýšľaš."

"Ok, ahoj," zrušil ju a obliekol si rifle.

"Harry, ja sa bojím," hovorila som s plačom.

"To bude dobre," povedal, keď si obliekol tričko. Mal ho ešte aj naruby. Nemôžem spraviť ani krok. Úplne všetko ma bolí a mám taký pocit, že za chvíľu vo mne niečo vybuchne.

"Poď," povedal a zdvihol ma. Utekal so mnou do Louisovej izby.

"Louis, ideme do nemocnice!" oznámil krikom a šiel do jeho auta. Postavil ma na nohy a dal podo mňa deku, čo nosil v aute. Sadla som si a Harry naštartoval. Viezli sme sa. Zastali sme na križovatke....a viac si už nepamätám.

Čo vy na to ľudkovia?

Forever in my heart - Kapitola 22.

30. června 2012 v 14:47 | Steph |  Forever in my heart

"Crrrrrrr" probudil mě zvonící mobil.

"Halo?" řekl jsem ospale.

"Nazdar ospalče, Zayna převezli před hodinou jsem do Londýna do nemocnice" řekl Lou.

"Louisi, to je super, ale asi tě přiškrtim! Víš, jak nesnášim, když mě někdo budí" řekl jsem rozmrzele.

"Nojo, tak já tě necham, odpoledne se zastavim, zatim".

"Ok, zatim" položil jsem hovor a zároveň jsem se podíval na hodiny. To už je deset?! Musim vstávat a jít do banky. Odhodil jsem deku na druhou část postele a šel do koupelny. Když jsem se podíval do zrcadla, tak jsem myslel, že se sám sebe leknu. Každej vlas mi stál na jinou světovou stranu. No, tak to vidim tak, že asi ještě vlezu do sprchy. Voda byla příjemně ochlazující. ... Vylezl jsem ze sprchy a kolem pasu si uvázal ručník. Z pokoje mi opět začal zvonit mobil. Danielle? Co mi ona může chtít? "Ano, Danielle?".

"Harry, Steph se chová hrozně divně. Všechno mi řekla, nemusíš dělat nechápavého". Trochu mi zaskočilo, když mi to řekla.

"Oh, a jak se jako chová?".

"Pořád chodí po bytě, okusuje si nehty, mne si ruce, trochu se potí..".

"To nevypadá jen na nějaký tři, čtyři dávky, musela jich dostat víc, přes pět. Danielle, mluv s ní, pořád. Já opravdu nuně potřebuju něco zařídit. Nevím kdy k tobě dorazím, pokusím se do jedné hodiny, ok?".

"Ok, pospěš si. A hlavně, nic neviváděj Harry, prosím".

"Neboj, budu u tebe, co nejdříve to půjde, zatím" ukončil jsem hovor. Rychle jsem si obléknul boxerky, kraťasy, tričko, protože veknu bylo slušné teplo a jel rovnou do banky. Vybral jsem peníze a jel do Darwisova sídla. Možná tady nebude, ale peníze mu tady nechám a už to nebudu řešit. Jeho gorili mě pustili dovnitř.

"Není tomu dlouho, co jsme se viděli naposledy. Něco si my vzal a teďka ještě máš tu kuráž, a jde rovnou za mnou?".

"Jdu všechno vyrovnat".

"Poslouchám".

"Dám vám 5 OOO liber. Budeme mít vyrovnané účty, necháte všechny mé známě. Prostě se nebudeme znát, nikdy už o vás neuslyším".

"Hm, zajímavé. Ale snad jsem vám o tomhle už něco říkal ne?".

"Ale takhle to už dál nepude prostě!" vylítnul jsem už naštvaně.

"Být tebou, tak si moc nedovoluju! Ale dobrá. Příjmu to, pokud mi dáš jednou tolik".

"Cože?! Jednou tolik?" Vždiť už to, co vám nabízím, je jednou tolik, než co vám dlužíme!"

"Hele, ber nebo nech být. Buďto mi dáš 1O OOO liber nebo budeš dál doručovat".

"Dobře, 1O OOO liber a už se nebudeme znát, ok?".

"Ok, dej sem těch 5 OOO a přesně v šest hodin přineseš zbytek". Přistoupil jsem k němu, dal mu peníze co byli v obálce a bezeslova odešel. Zajel jsem ještě do banky pro ostatní peníze.

"Pane musím vám oznámit, že po tomto výběru již nemáte žádné peníze na účtě" řekla mile paní na přepážce.

"No super.." pomyslela jsem si. "Děkuju vám" usmál jsem se, vzal peníze a odešel.

...

"To je taky dost, že ses ukázal" řekl Danielle mezi dveřmi.

"Promiň, dřív to nešlo" řekl jsem omluvně.

"Harry, musím odejít, za hodinu mám vystoupení a už teď jsem tam měla být. Zůstaneš tady?".

"Asi jí odvezu ke mně".

"Ok, je v pokoji" ukázal na dveře. Pomalu jsem je otevřel a vešel.

"Harry" vstala a objala mě.

"Jak ti je?" zeptal jsem se.

"Na nic..".

"Steph pojedeš teďka semnou ke mně domů. Ať chceš nebo ne, prostě tě chci mít na očích".

"Nejsem z toho zrovna dvakrát nadšená..".

"Mluvil jsem s Danielle a ta s tím souhlasí, tak si zbal věci a pojedeme". Koukla se na mě nepříjemným pohledem. Tenhle její pohled moc dobře znám.

"Kde je Zayn?" zeptala se.

"Louis mi volal, že dnes dopoledne ho převezli jsem do nemocnice".

"Musím ho vidět" řekla rozhodně.

"Steph nevím jestli nás k němu vůbec pustí, ale až si zabalíš, tak se tam můžeme jet podívat". S náladou na bodu mrazu si začala balit věci. Poté jsme jeli rovnou do nemocnice. Byl tam Liam s Niallem. "Ahoj kluci" pozdravil jsem je.

"Ahoj" pozdravili najednou.

"Jak mu je? Můžeme k němu?" zeptala se Steph.

"Uzdravuje se, lékaři říkali, že když to půjde takhle dál, tak za necelé dva týdny ho pustí. Zachvíli nás k němu pustí" řekl Liam.

"To je dobře" řekl jsem s oddychem. Asi po pěti minutách k nám přišla sestřička a oznámila nám, že k němu můžeme jít.

"Kluci nevadilo by vám, kdybych k němu šla jako první sama?".

"Jasně že ne, jen běž" řekl s úsměvěm Niall.

Z pohledu Steph

Vzala jsem za kliku a otevřela dveře od jeho pokoje.

"Steph!" řekl šťastně. Okamžitě jsem šla k němu.

"Kdybych mohla, tak tě silně obejmu.." řekla jsem s úsměvěm.

"Neboj, za pár dní budeš moct" oplatil úsměv.

"Už se nemůžu dočkat" políbila jsem ho. "Jak ti je?".

"Docela dobře, akorát někdy břicho trochu bolí. A u koho jsi teď vůbec?".

"No, dnes jsem spala u Danielle. Měla jsem tam být i nadále, ale musím teď být u Harryho.." řekla jsem zklesle.

"Proč u Harryho?" zeptal se trochu překvapeně.

"No.." v tu chvíli jsem nevěděla, co mu mám odpovědět. Nechci, aby věděl, co se mi stalo. To ať zůstene jen mezi mnou, Harrym a Danielle. ".. u Danielle je teď na nějakou dobu jedna kamarádka ze Skotska. Dlouho se neviděli, tak jim tam nechci otravovat"

"Aha, ale vždiť můžeš být u mě. U Paula mám všechny věci, tak si od něj vem klíče od domu a buď tam jako doma. Auta máš k dispozici, ale vždiť to znáš".

"Děkuju" silně jsem mu stiskla ruku.

"Steph, pro tebe vždy všechno" usmál se.

"Nechci rušit, ale máme jen chvíli a my by jsme si se Zaynem taky chtěli vidět" vykouknul Niall ze dveří.

"Nojo, za chvilku jsem pryč" řekla jsem se smíchem a Niall zalezl.

"Ještě jednou ti děkuju, budu za tebou chodit každý den. Miluji tě" políbila jsem ho.

"Já tebe víc" odpověděl a já jsem pomalu odešla z pokoje. Ještě než jsem úplně odešla, tak jsem mu zamávala a usmála se. Kluci chtěli jít za Zaynem, ale zastavila jsem Harryho. "Harry, nic mu neříkej o tom, co se v poslední době stalo, dobře? Nechci aby o tom věděl. Už to je všechno za námi".

"Neboj, nic mu neřeknu. Počkej tu na mě, za chvíli půjdu" zašel do pokoje a zavřel dveře. Otočila jsem se a naproti byla sesterna, kde byl byl Paul. "Ahoj Paule" pozdravila jsem ho mile.

"Ahoj" pozdravil.

"Zayn říkal, že má u tebe všechny věci. Mám si vzít klíče od domu".

"Jasně, počkej, jenom je najdu" řekl a šel k tašce, co byla v rohu místnosti. Vytáhl z ní klíče a podal mi je.

"Děkuju" usmála jsem se a povídala si s ním, než Harry přišel. Měla jsem hroznou náladu, když mi Harry oznámil, že budu u něj, ale jakmile jsem uviděla Zayna, tak jsem byla opět ten šťastný člověk. Po pár minutách Liam, Niall a Harry přišli k nám.

"Pojedeme?" zeptal se Harry.

"Jasně" odpověděla jsem. Jeli jsme teda k němu domů.

"Steph, musím teď opravdu nutně odjet. Budu zpátky tak za dvě hodiny. Potom ti ysvětlím proč. Hlavně nic nevyváděj. Když opět příjde ten pocit, tak se snaž zabavit, čímkoli, pomáháto, věř mi".

"Dobře" odpověděla jsem a Harry odešel. Jakmile se za ním zabouchli dveře, šla jsem si pro věci, co mi odnesl do pokoje. Koukla jsem se z okna a viděla, jak Harryho auto odjíždí. Zavolala jsem si taxi a jela k Zaynovi.

Asi si říkáte, proč jsem si jen tak vzal věci a odjela pryč. Nechci s ním být ze dvouch prostých důvodů...


Another World - 9.časť

30. června 2012 v 7:46 | Kikuš |  Another World
9.časť

Už hodiny stojím pred skriňou a rozmýšľam, čo na seba. Volala som už aj do McCaffé, aby som zrušila pracovnú ponuku. Dosť som o tom rozmýšľala a nakoniec som sa rozhodla, že to asi nebude najlepší nápad. Ale späť k tomu oblečeniu. Nemalo by to byť nič vulgárne-žiadny veľký výstrih, aby si o mne chalani neutvorili dojem ehm ... Asi viete, na čo myslím. Napokon som vytiahla džínsové šortky, ružové tielko a k tomu si obujem nové ružové balerínky. To bude vyzerať fajn. Vonku je celkom teplo, takže vlasy pôjdu do vrkoča, v tom sa cítim najlepšie. Prešla som do kúpeľne a dôkladne som si vyčistila zuby. Potom som vzala tubu s tónovacím krémom a trošku som si ho natrela na tvár, ale len veľmi jemnou vrstvou, aby to nepôsobilo ako omietka. Špirálou som si pretrela mihalnice a pozrela sa do zrkadla. To hádam bude stačiť. S úsmevom som sa zahľadela do zrkadla a pobrala som sa dole do kuchyne. Lucy už bola v práci, a tak som bola v dome sama. Ach, práca ! Už by som mala nastúpiť aj ja, no tieto dni mi to akosi nevyhovuje. Skúsim zatelefonovať zamestnávateľovi, či by som nemohla nastúpiť až od budúceho týždňa. Celkom sa do McCaffé teším, chodí tam veľa zaujímavých ľudí a ja patrím k spoločenským ľuďom, takže ma to určite bude baviť.
S chladničky som vybrala džús a na stolíku ma už čakali chlebíčky, ktoré pripravila Lucy. Po raňajkách som si ešte rýchlo vzala čiernu kabelku s balzamom na pery, mobilom, kľúčami, vreckovkami a obula som si balerínky. Skontrolovala som čas-fajn, nemeškám, to je tak akurát. Otvorila som dvere a pred domom už čakalo Harryho auto. Zatrúbil na mňa a ja som sa poponáhľala do auta.
,,Ahoj, sunshine'' pozdravil ma najdokonalejší chalan na svete a ja som mu odpovedala bozkom.
,,Ahoj, som neskutočne šťastná, že sa znovu vidíme'' povedala som.
,,Tak ako ? Spala si dobre ?'' spýtal sa ma a skúmavo si ma prezrel.
,,Hmmm... Vyzeráš fantasticky!'' povedal uznanlivo.
,,Spala som výborne a ... ďakujem'' odvetila som a zapýrila som sa. Harry ma objal, a naštartoval. Približne o desať minút som uvidela obrovský dom. Bol skutočne nádherný, dokonale postavený a mne jednoducho vyrazil dych.
,,Wow!'' výdýchla som od vzrušenia.
,,Je to vážne úžasné!'' povedala som uznanlivo. Harry bol očividne rád, že sa mi tu páči.
,,A to si ešte nevidela našu záhradu, bazén a hlavne interiér domu'' odpovedal. Otvoril elektronickú bránu a bez problémov zaparkoval. Galantne mi otvoril dvere a ja som vystúpila. Rozhliadla som sa a pozemok vyzeral oveľa oveľa väčší.
,,Je to tu skutočne nádherné, Harry''
,,Vďaka, no teraz poďme najskôr dnu, potom ti ukážem aj záhradu, okay ?'' Súhlasila som a nasledovala som ho do domu. V luxusnej predsieni som sa vyzula a len čo som si balerínky odložila, ktosi ma zozadu prudko zovrel a ja som inštinktívne zvreskla
,,Ježiši kriste !'' Otočila som hlavu a uvidela som ... Zayna ! Smial sa tak srdečne, akoby to bol nejaký super úžasný vtip.
,,Zayn ! Vieš, ako som sa zľakla ?''
,,Ale Ashley, veď to bola zábava, nie ?''
,,Nuž, ako pre koho'' povedala som ešte stále trochu namosúrene.
,,Tak poď Ash, ešte ti ostávajú ďalší traja chalani'' odvetil Harry a nenápadne do Zayna štuchol. Prešla som predsieňou do kuchyne, ktorá bola zároveň prepojená s veľkou obývacou halou. Všetko bolo zariadené v modernom, luxusnom štýle. Celý tento dom musel stáť celé miliardy !
,,Chalani, kde ste ? Už sme tu !'' zakričal Harry a ako na povel sa zo schodišťa dovalilo ... ŠESŤ osôb ! Traja chalani a tri dievčatá. Zostala som trošku vykoľajená, no každému som podala ruku a pridala ešte priateľské objatie.
,,A tieto tri dievčatá tiež ešte nepoznáš. Toto je Danielle, toto Eleanor a toto Lisa'' hovoril Harry a ja som každú objala. Danielle mala neskutočne kučeravé vlasy, Eleanor mala zas krásne veľké oči a Lisinu opálenú tvár zdobili čierne okuliare. Všetky tri boli veľmi zlaté a ja som sa s nimi cítila veľmi príjemne. Chalani dokonca pripravili koláčiky s mliekom a bolo na nich vidieť, že sú šťastní, že si aj Harry po dlhom čase našiel priateľku. Dlho sme spolu debatovali, až ma vyrušilo vybrovanie môjho iPhonu. Bolo to neznáme číslo, a tak som sa ospravedlnila a išla som to vybaviť.
,,Haló ?'' ozvala som sa opatrne. V telefóne sa ozval hlboký mužský hlas
,,Dobrý deň, ste slečna Ashley Lawrenceová?''
,,Samozrejme, to som ja . Stalo sa niečo ?'' spýtala som sa.
,,Dá sa to tak povedať, vašu priateľku Lucindu Holmesovú museli previezť do nemocnice, pretože v McDonalde vypukol požiar, a vaša priateľka je vážne popálená. Myslíte, že by ste mohli prísť do nemocnice St.Andrew's ?'' Dych sa mi zrýchlil a na čelo mi vystúpili kropaje potu. iPhone sa mi v rukách priam šmýkal, no napriek tomu som so seba dostala pár slov.
,,Dobre, prídem'' a rýchlo som zrušila. Dolu lícami sa mi kotúľali slzy. Panebože, čo ak Lucy umrie ? To si v živote neodpustím, musím za ňou ísť.
Rýchlo som vbehla do haly. Harry hneď vyskočil so sedačky a pýtal sa
,,Ash, čo sa deje ?''
,,Ashley, prosím ťa. Čo je ?'' skúsil to znova. Bola som ako paralyzovaná.
,,Lucy ...'' šepla som.
,,Čo s ňou je ? Preboha, Ashley hovor !''
,,Ona ... '' Nedopovedala som a poddala som sa tme, ktorá ma pohltila.

On the other side - 41.Kapitola

29. června 2012 v 22:24 | Barča |  On the other side

41.Kapitola


Stála som pri nejakom sklade v priemyselnej časti Londýna. V ruke som zvierala Harryho náhrdelník a v duchu som sa modlila, aby sa mi nič nestalo. Srdce mi bilo ako o závod a kolená sa mi úplne triasli. Spoza rohu zrazu vyšli tri osoby. Dvaja muži a jedna žena. Približovali sa ku mne.

"Tak máš to?" opýtala sa má tá žena, keď prišli ku mne.

"Mám," odpovedala som jednoducho.

"Tak dáš nám to, či tu budeš naďalej takto stáť?" opýtala sa sarkasticky. Váhavo som jej podala Harryho prívesok. Schmatla ho do ruky a podala ho mužovi po jej pravici. Otvoril ho a bolo v ňom niečo veľmimalé zabalené do čierneho igelitu.

"Dobre, už môžeš ísť," povedal chladne. Nič som mu nepovedala, iba som sa otočila a kráčala von z ulice. V duchu som rátala do desať. Presne keď som vyšla von z ulice tak som začula veľký rachot a krik ľudí. Louis ma čakal v aute. Hneď som tam nastúpila.

"Si v poriadku?" opýtal sa ma.

"Čo teraz?"

"My už nemusíme robiť nič. Oni to nejako vyriešia. Rozprával som sa s Harryho právnikom a vysvitlo z toho to, že do mesiaca by mohol byť vonku. To je dobré, či?" opýtal sa.

"Louis, ja sa bojím."

"Čoho?"

"Ako podľa teba zoberie toto," ukázala som na svoje už dosť veľké brucho. Za tri mesiace mám už termín. To nie je sranda," povedala som mu.

"Neboj sa. Všetko dopadne dobre."

"Len aby Louis," povedala som výhražne. Louis ma odviezol domov, kde na mňa čakala nič netušiaca mama.

"Ahoj, tak máte to?" opýtala sa. Netušila som, čo máme mať.

"Jasné teta," povedal Louis a položil na stôl tašku s nákupom. Aha, pekná kamufláž. Ja sa tu zahrávam s kriminálom a ona si myslí, že som bola na nákupe.


O mesiac neskôr


http://www.youtube.com/watch?v=q9ayN39xmsI&feature=related


Zhlboka som sa nadýchla a vystúpila som z taxíka. Stála som pri zadnom východe väznice. Neskutočne sa bojím. Som tak nervózna, že sa asi za chvíľu povraciam. Dvere sa otvorili a vyšiel z nich Harry z jednou igelitkou oblečenia. Keď som ho uvidela, tak sa mi podlomili kolená a zrýchlil sa mi aj dych. Keď ma uvidel, tak zrýchlil krok, v podstate utekal za mnou. Hneď ma objal. Vyzeral, že si ten malý detail vôbec nevšimol. Aspoň zo začiatku. Zacítila som, že zostal zaskočený. Pozrel sa mi do očí.

"Harry....ja....ja ti to vysvetlím," povedala som ťažko. Chytil mi tvár do rúk a pobozkal ma. Opäť ma silno zovrel v jeho objatí a položil si hlavu na moje rameno. Zašepkal mi: "Milujem ťa. Nevieš si predstaviť, ako si mi chýbala." Bola som totálne šokovaná. Myslela som si, že bude nahnevaný.

"Ty sa nehneváš?" opýtala som sa zaskočene.

"Mal by som sa? Mal by som sa hnevať za niečo, za čo môžem ja? Je to moja vina, všetko je moja vina," hovoril s výčitkami svedomia.

"Vedel si o tom?"

"Louis sa mi o tom jemne zmienil."

"Nemala som mu veriť," povedala som dotknuto.

"Zlato, to, že je Louis horší než babka na trhu si mohla zistiť už dávnejšie."

"Hh, ale aj tak. Ja som mu verila."

"Ang, prečo si mi to nechcela povedať?"

"Ja ani neviem, proste nechcela som," povedala som podráždene.

"Dobre, je to v pohode. Môžeme ísť konečne domov?" opýtal sa ma a ešte raz ma pobozkal.

"Môžeme."

Nastúpili sme do taxíka. Harry ma celý čas držal za ruku a hral sa s mojimi prstami. Vtedy mi zazvonil telefón. Bol to Eric.

"Áno Eric?" opýtala som sa.

"Ang, prosím ťa.....prídi za mnou. Ja ťa potrebujem, milujem ťa," hovoril opito.

"Kto je Eric?" opýtal sa Harry žiarlivo, keď ho počul.

"Už si si našla za mňa náhradu?!" opýtal sa s výčitkou a raneno.

"Nie!" vykríkla som absurdne.

Tak tu je nová časť :) Čo na ňu hovoríte?

Narodkýý :DD

29. června 2012 v 14:30 | Barča |  Novinky,oznamy, moje spovede,....
Ahoooj! Tak ako ste prežili posledný deň školy?? :D Ja som akurát skončila základku a neskutočne sa teším, že som odtiaľ vypadla :P Pokúsim sa vám nieoč napsíať, kým nepojdme oslavovať :DD Konečne 15 :PP

On the other side - 40.Kapitola

25. června 2012 v 15:49 | Barča |  On the other side

40. Kapitola


Zabuchla som dvere a zamkla ich. Lucy na mňa nechápavo pozerala.

"Čo sa deje?"

"Nič, pre istotu," povedala som nervózne a sadla som si na posteľ. Prezliekla som sa do pyžama a pozrela sa ešte raz na mobil. Prečítala som si sms-ku od Louisa. Vstala som z posteľe a rozhodla sa, že mu zavolám. Odišla som do kuchynky a sadla si tam na stoličku.

"Prosím?" ozval sa do telefónu.

"To som ja Ang, ahoj Lou. Čo sa deje? Fakt sa začínam báť," povedala som vystaršene.

"Nemáš sa čoho báť, ak nidky nikam nepôjdeš SAMA! Nechcem ti to tu teraz rozprávať cez telefón, tak sa radšej zajtra stretneme. Inak myslím si, že by bolo dobre, keby si sa presťahovala ku mne. Bude to bezpečnejšie. Aspoň na nejaký čas. Všetko ti zajtra vysvetlím, teraz choď spať, nech si oddýchnutá. Zajtra pre teba o ôsmej prídem," hovoril v kuse Louis.

"Dobre," povedala som nie dvakrát nadšene, pretože som chcela vedieť, o čo ide.

"Fajn, tak ahoj," pozdravil ma a položil. Vrátila som sa do izby a hneď som si ľahla. Moc sa mi nedalo spať, pretože Lucy sa učila a ja nemôžem spať inak iba na chrbte. A tak ja veru spať neviem. Neviem akým zázrakom sa mi napokon podarilo zaspať.


"Tak Louis, môžeš mi už konečne povedať, čo sa deje?!" opýtala som sa nervózne, keď sme vošli do jeho domu.

"Poď do obývačky," povedal ako keby ma ani nepočul. Odišla som teda do obývačky a sadla som si na gauč. Louis si sadol oproti mne a pozrel sa na mňa.

"Ja čakám Louis!" povedala som už dosť nahnevane.

"Tak, ako by som začal? Harry chodil do jedného drogového gangu alebo ako to nazvať. Oni sú tam zamotaní ešte do viacerých vecí. Harry im tam často nosil peniaze za drogy a niekedy si ho tam aj dlhšie nechávali. Aj vtedy, keď sa tie dva dni neozíval, veď vieš. Včera mi volali, že ty máš niečo, čo oni chcú. Že im to máš okamžite dať. Vraj niečo od Harryho. Ak im to nedáš, oni ťa zabijú, Ang," hovoril vážne Louis.

"Ale ja nič nemám!" zakričala som na neho.

"Si si istá? Nič od neho nemám. Ja ani netuším, čo by to mohlo byť."

"Veď ja viem, tak preto nikam nechoď sama. Rozumieš mi?! Nikam sama!" hovoril a pozeral sa na mňa. Mala som pocit, že mi vidí až do žalúdka.

"Nikomu nebudeš otvárať, keď tu budeš sama, tak budeš zamknutá a telefón budeš zdvíhať len tomu, koho poznáš, rozumieš?"

"Áno, Louis," povedala som otrávene, pretože mi je dneska naozaj zle.

"Je ti niečo?" opýtal sa ma.

"Len mi je trochu zle od žalúdka, ale to bude tým stresom alebo som niečo zjedla," povedala som a oprela sa.

"Vážne? Nepotrebuješ odviezť k doktorovi?"

"Nie, to je v pohode."

"Fajn, keby niečo tak mi zavolaj, ja musím ísť za El."

"Ok, ahoj," pozdravila som ho.

"Ahoj," odzravil ma a odišiel. Počula som, že ma zamkol. Ľahla som si na gauč a zatvorila oči. Zaspala som. Zobudila som sa až na zvonenie môjho telefónu.

"Prosím?" ozvala som sa ospalo.

"Ahoj, zlatko. Kde si?" opýtala sa ma mama.

"Ahoj, čo? Kde mám byť?"

"Zabudla si? Minulý týždeň sme sa dohodli, že dneska prídem a povedala si, že pre mňa prídeš na stanicu. Už tu čakám pol hodinu, si v poriadku?" opýtala sa.

"Áno, iba som zaspala. Prepáč, už idem," povedala som jej a postavila sa.

"Ok, pa," pozdravila ma a zložila. Odišla som do chodby a obula sa. Zobrala som si kľúče z poličky a odišla von. Kráčala som na stanicu. Úplne som na ňu zabudla. Mám taký pocit, že hneď ako prídem, tak ma zabije. Prišla som na stanicu a uvidela som tam stáť mamu s malou taškou vedľa seba.

"Ahoj mami," pozdravila som ju.

"Ahoj."

"Prepáč, že som zabudla, ale mala som toho veľa."

"To je v pohode. Ideme?" opýtala sa ma.

"Áno, ale bývam u Louisa."

"Prečo?"

"Povedal, že teraz by som už nemala bývať na tom intráku kvôli tým schodom, prostrediu a tak," zaklamala som.

"Tak fajn, som zvedavá ako si tam býva."

Mamu som ubytovala v hosťovskej izbe a ja som si šla ľahnúť. Do pár minút som zaspala. Spala som, keď zrazu vletel do izby Louis. Tak ma to šokovalo, že som skoro dostala infarkt.

"Louis!" zvrieskla som na neho.

"Čo to preboha robíš?! Skoro som potratila!"

"Počúvaj ma," povedal dosť vyplašene, zabuchol a zamkol dvere. Oprel sa o parapetu a zatiahol závesy. Napokon si sadol vedľa mňa.

"Louis, čo sa deje?" opýtala som sa ho nervózne.

"Bol som vonku, keď mi zavolal ten chlap, čo dostal Harryho do väzenia. Vraj ti niečo dal pri vstupe do cely. Nejaký náhrdelník, či čo," hovoril Louis.

"Dal mi len tento jeho náhrdelník. Prečo?"

"Oni ho chcú. Neviem prečo a na čo, ale chcu ho. Máš im to doniesť zajtra o šiestej ráno. Budú ťa čakať pri novinovom stánku v priemyselnej štvrti.

"Prečo práve tam?" opýtala som sa nechápavo.

"Ak ich niekto uvidí, tak ich môžu zatvoriť. Ak ich zatvoria, tak Harrymu môžu skrátiť trest na tri roky a ak to pôjde dobre, tak sa mu možno podarí aj podmienka. Každopádne, musia ich pri čine prichytiť. Je jedno či vytiahnu nejaké drogy alebo zbraň. Musia niečo spraviť. Stačí hocijaký dôkaz, že to bolo na Harryho našité. On nemá byť tam, kde je Ang. Tam majú byť oni. Ja som bol teraz na polícií a povedal som im to. Oni povedali to o oslobodení Harryho. Dôkazy by sa už aj našli. To nebude problém. Oni tam po blízku budú. Nemusíš sa ničoho báť. Oni by o nich vedieť nemali, čiže sa budú chovať prirodzene. Jediná vec, ktorú ty budeš musieť spraviť, je dať im ten náhrdelník. Rozumieš?"

"To je všetko? Nie je to nebezpečné? Čo ak mi niečo spravia?"

"Neboj sa, všetko dobre dopadne."

"Fuuu, tak fajn," nadýchla som sa, "spravím to."

Po dlhom čase je tu už aj časť :) Čo vy na ňu hovoríte??

Forever in my heart - Kapitola 21.

25. června 2012 v 13:26 | Steph |  Forever in my heart

Z pohledu Steph

Nečekala jsem, že mi takhle odpoví. Čekala jsem, že se mě bude snažit přesvědčit, ať budu s ním. Tak trochu jsem nevěděla, co mu mám odpovědět.
"Harry, jsem za to ráda. Zayn bude vždy pro mě ten přednější. Né že ty by jsi byl horší, jsi úžasný muž. Pozorný, jemný, citlivý a takhle bych mohla pokračovat dále, ale byl, je a bude to Zayn. Hodně jsem se bála, že na mě budeš naštvaný..".
"Na tebe bych nikdy nedokázal být naštvaný" usmál se.
"Doufám, že se to již nebude opakovat. Ničilo by nás to".
"Slibuji ti, že se to už nestane" odpověděl a balil dál věci.

Londýn 23:35 (časový posun)

Právě jsme přiletěli do Londýna. Vycházeli jsme z terminálů a v tom vidím, jak na druhém konci chodby stojí Danielle a jde směrem k nám. "Danielle!" vykřikla jsem nadšením, a rozeběhla se k ní. Ona udělala to samé. Objala jsem jí co nejvíce to šlo. "Steph! Jsem tak neskutečně ráda, že tě vidím!".
"Né víc než já!" řekla jsem se slazami v očích.
"Notak, nebreč" usmála se na mě tím jejím velkým úsměvem.
"Denielle, hrozně si mi chyběla. Všechno se kazí..".
"Mám návrh. Ty teď budeš u mě nějakou dobu. Nenechám tě u Harryho".
"Víš, Denielle, já.. Co Liam?".
"Liama vystěhuju na nějaký čas do jeho bytu. To není problém".
"Hrozně ráda bych, ale.. Musím se ještě dohodnout s Harrym" řekla jsem jí a vzala si Harryho stranou.
"Steph, nevím, jestli to je dobrý nápad. Bude to pro tebe teď, jak to mám říct, takové zvláštní. Byl bych radši, kdybych tě měl pořád na očích".
"Já vím, ale upřímně, u Danielle budu radši, než u tebe. Bez urážky, víš jak to myslím".
"Vím, ale stejně.." povzdechnul. "..Budu ti často volat a budu se na tebe chodit dívat, ok?".
"Dobře, děkuju" objala jsem ho a šla zpět k ostatním.
"Takže mi už nejspíš půjdeme. Jsme už dost unavení" řekl Louis a zívnul.
"My také půjdeme ne?" zeptala se mě Danielle.
"Jojo, jsem hrozně unavená". Pomohla mi vzít mé kufry, rozloučili jsme se s ostatními a jeli k ní do bytu. Cesta taxíkem trvala asi patnáct minut. Dan mi vybalila a připravila postel.
"Děkuju ti, za všechno" objaa jsem jí.
"Steph, pro tebe udělám vždy to první a poslední" usmála se. "Nechceš ještě něco k snědku? nebo k pití? Obshluhuj se tady jako doma".
"Jen vodu prosím, děkuju".
"Dobře, hnedka ti jí donesu. Jsi už asi hodně unavená, tak tě nechám, aby si mohla spát" odešla pryč a po chvíli mi přinesla sklenici s vodou. "Dobrou noc a hezké sny" usmála se a odešla.
"Dobrou noc" odpověděla jsem jí mile, ale jak zavřela dveře, začal mi zvonit mobil. Harry.
"Ano Harry?".
"Promiň, jestli tě budim, ale jak ti je?".
"Nebudíš. Je mi zatím docela dobře".
"Všechno to může ještě přijít. A hlavně pamatuj, nesmíš nad tím přemýšlet! A kdyby jsi začala pociťovat, že ti to chybí, tak hned zavolej, ok?".
"Dobře. Harry, už půjdu spát, jsem hodně unavená, dobrou noc".
"Dobrou noc". Zavěsila jsem a ulehla do postele. Hned jsem usnula. Spala jsem jako pařez, ale něco mě probudilo. Byl to hrozný hluk, co vycházel z obýváku. Podívala jsem se na hodiny, bylo 3:43. Co to tam Danielle blázní v tuhle hodinu?! Odkryla jsem ze sebe deku a otevřela dveře. Ruch tam už nebyl, byla tam je celá zmatená a vystrašená Dan. "Proboha co se stalo?!" řekla jsem z vykulenýma očima, když jsem viděla ten nepořádek před sebou. Všechny věci byli rozházené.
"Já vůbec nevím! Probudil mě hrozný hluk a tak jsem vstala a šla se podívat, jestli to nejsi ty, ale viděla jsem jenom, jak nějaký osoba vychází z vypáčených dveří!".
"A vzali něco?!".
"Nejsou tady ty tři vázy, co mám po prababičce z Itálie. Měli obrovskou hodnotu, ale pro mě ještě větší.." z očí jí ukápla slza.
"Dan" šla jsem k ní a objala jí. "Neboj, oni se najdou, zavoláme policii. Hlavně se tady ničeho nedotýkej. Zajdu si pro mobil do pokoje". Vzala jsem do rukou mobil a vytočila číslo policie. Nahlásila jsem jim to a řekla adresu. "Za dvacet minut tu budou" řekla jsem jí.
"Dobře, takže nezbývá nic víc, než čekat".
"Asi tak, budeš volat Liamovi?".
"Zavolám mu až v později. Zbytečně by se bál a jel sem". Za dvacet minut přijela policie. Ptali se nás na nějaké otázky, všechno sepsali a po hodině odjeli. Danielle z toho byla celá zníčená.
"Dan, běž si lehnout, potřebuješ se vyspat, vždiť dnes odpoledne vystupuješ".
"Asi půjdu, nemůžu se ani udržet na nohou, dobrou.." řekla a se sklopenou hlavou odešla do svého pokoje.

Z Harryho pohledu

Nejsem z toho dvakrát moc nadšený, že Steph je teď u Danielle. Chtěl bych jí mít na očích, ale nebudu jí tu držet násilím. Půjdu se trochu prospat a hned ráno půjdu do banky pro peníze.

Promiňte, že je to tak krátký, ale opravdu neni čas :// Jak se vám líbí? Myslíte, že se Harry, Zayn a i Steph, dostanou ze začarovaného kruhu drog?

Nová povídka + oznam o FIMH

22. června 2012 v 16:47 | Steph |  Novinky,oznamy, moje spovede,....
Ahojte, jestli čtete Forever in my heart, tak s dalšími části to bude trochu nahnutý. Dneska mi skončila škola a jsem z toho celá vyjevená :D Začíná léto a s ním i plno akcí, snad to chápete. Budu se snažit psát co nejvíce to pude ;)

A k nové povídce (už jsem vám o ní psala), bude se jmenovat HOPE DIES LAST a hlavní postavou bude NIALL. Předpisuji si jí, takže už je v plném proudu :) Začnu jí zveřejňovat až skončí FIMH. Netuším kdy to bude, ale tak jednou určitě :D

A tímto vám všem chci popřát nádherné prázdiny, ikdyž někteří ještě chodíte týden do školy ;)

Prepáčte :(

21. června 2012 v 20:43 | Barča |  Novinky,oznamy, moje spovede,....
Baby, časti nie sú pretože ja som v Nitre na zraze repre a zajtra ráno odchádzam do maďarska ja tu nemám žiaden voľný čas, tak preto nie sú časti, ale keď prídme domov, tak vám niečo napíšem, to bud eokolo cca 28 júna. Zataiľ musíte vyderžať a fakt je mi to ľúto :/

Forever in my heart - Kapitola 20.

19. června 2012 v 19:06 | Steph |  Forever in my heart

Jestli nás teďka chytí, tak jsme nahraní. Nechci ani pomyslet na to, jaké by jsme měli následky..
Rychle jsem vzal Steph do náručí a chtěl s ní rychle odejít, ale mezi dveřmi se objevila ta gorila. Silně jsem polknul.
"Takže se zase vidíme pane Styles" povrchně se usmál. Sdrce mi tlouklo jako o závod. Čekal jsem, co se bude dít dál. Napadlo mě, jestli se vůbec dožijeme ve zdraví rána. V tom ale vidím, jak Louis zdvihá židli a silně ho praští do hlavy. Gorila se svalila přímo předemě na zem. Já to jen bezeslova sledoval. "Teda Louisi, to jsem nečekal" řekl jsem ještě pořád vyděšeně a překvapeně zároveň.
"Přece tě nenecham na pospas tý obludy ne?".
"Ale počkat, to je trochu divné. On tě jen tak přešel a šel jsem?" zeptal jsem se nechápavě.
"No, tak trochu to nechápu, ale už pojď! Každou chvíli se může probrat a ty tady stojíš jak osel!" okřikl mě a rychle se rozešel k východu. Já jsem byl hned za ním. Nestojím o to, aby jsem přišel znovu do styku s tou obludou. Se Steph v náručí jsme spěchali co nejrychleji do hotelu. Byla to docela fuška, donést Steph až do hotelu, ale zvládl jsem to. Hodiny v posilovně se přece jen vyplatily. Šli jsme do mého pokoje a vzápětí jsem jí položil na postel.
"Probůh co s ní udělali?!" zeptal se vystrašeně Louis.
"Nevím, ale musíme jí okamžitě nějak probrat". Šel jsem do koupelny a tam do kýblu natočil studenou vodu. Poté jsem šel rovnou ke Steph a vylil to na ní. Oba jsme čekali, co se bude dít.
"Notak, vždicky to pomáhá!" řekl jsem netrpělivě. Steph se najednou úplným šokem probrala. Vypadala hrozně vyděšeně.
"Kde - kde to jsem?! Co se stalo?!" vykoktala ze sebe a pořád měla v očích strach.
"Šššš, to nic. Už je to dobré" sedl jsem si k ní, objal jí a utěšoval.
"Jak.. Proč.. Co se to stalo?!".
"Steph, všechno je v pořádku, uklidni se". řekl jí Lou.
"Vzpomeneš si, co s tebou dělali?" opatrně jsem se zeptal.
"Já.. Hrozně matně si vzpomínám.. Šla jsem z restaurace a najednou mě někdo praštil něčím tvrdým do hlavy. Poté jsem se myslím probudila někde v tmavé a zatuchlé místnosti. Bylo tam plno chlapů.." zasekla se a podívala se na pravou ruku. Pořád si jí prohlížela. Nechápavě jsem se také podíval. Po zádech mi přejel mráz. "Steph, ne! Doufám, že ne!". Srdce mi začalo tlouct. Ona se na mě jen provinile podívala.
"Steph, píchali ti něco do žil?!". Se strachem jsem čekal na odpověď.
"No.. Něco jo..".
"Říkali co?!".
"Heroin myslím..". Nechtěl jsem věřit svým vlastním uším! Proč ona?! Ona nesmí být závislá!
"Pamatuješ si, kolikrát ti to píchali?".
"Nevím přesně, moc se mi to nevybavuje. Ale asi tak třikrát až čtyřikrát". Zděsil jsem se, ale zase jsem byl na jedu stranu rád. Naštěstí neměla víc jak pět dávek, takže to 'nebude' až takový problém. Ale zůstane to v ní navždy, to jaké to je a touha zkusit to znovu. Jako to mám já.. "Steph, musíš se prospat. Louisi, pojď semnou vedle". Uložil jsem Steph do postele a šel.
"Co teď?" zeptal se Louis.
"Mám toho všeho až pokrk. Nadobro se tadytoho všeho zbavím. Zítra ráno zajdeme do nemocnice a požádáme o převoz Zayna do Londýnské nemocnice. Všichni se zbalíme a odletíme zpět do Londýna. I Steph. Nějakou dobu bude u mě. Musím jí pohlídat, kvůli tomu, co se teď stalo. Až budeme zpátky, tak Darwisovi dám dvákrát víc peněz, než dlužíme. Je mi jedno, že je nechce, že chce, aby jsme mu dělali poskoky, ale s tím už je nadobro konec! Níčí to můj a Zayna život, El, Steph a i ty jste na to doplatili, takže už je načase říct zbohem, udělat velkou tlustou čáru za tím vším a začít žít život bez obav". Lou se usmál a objal mě. "Jsem rád, že tu jsi semnou".
"Harry, to nestojí za řeč. Já tu byl, jsem a vždy budu pro tebe, když budeš potřebovat. Ale teď už půjdu za Eleanor, tak zítra ráno, dobrou noc".
"Dobrou noc".

Druhý den - 15:00

"Všechno jsem zařídil. Letadlo nám letí v půl dvanácté v noci. Takže aby jsme se tam všichni sešli už kolem desáté, ok?" řekl jsem ostatním, když jsme seděli na terase v hotelu.
"Harry, a co Zayn?" zeptal se Niall.
"Zayna převezou až zítra, prý ho chtěli stejně připravovat na převoz".
"A proč musíme letět všichni zpět?" zeptal se nechápavě Liam.
"Prostě musíme". Nechtěl jsem jim vyprávět o mě a Zaynovi, jak jsme byli závislí. A už obzvlášť né o Steph. Nechci aby to věděli. Stačí, když to ví Louis. "Nialle, kde je Tess?".
"Dnes ráno jela domů, proč?".
"Musí také odletět. Neptej se proč". Budu si muset vymyslet nějakou záminku. Nejspíš uspořádám nějakou velkou párty a řeknu jim, že kvůli tomu jsme jeli zpět.
"Harry ale já jí nemůžu přikázat, ať jede pryč! To záleží jen na ní!" vyjel trochu podrážděně. Tohle nedělá často,něco se mu muselo stát. Vstal jsem a vzal jsem si Nialla stranou.
"Nialle, co se děje?" zeptal jsem se ho.
"Harry já se o tom nechci bavit.." chtěl odejít, ale chytil jsem ho za ruku a přitáhl zase zpět.
"Já poznám, když ti něco je. Řekni mi to Nialle". Sklopil hlavu a začal si mnou oči.
"Víš.. S Tess jsme se rozešli". Brada mi spadla dolů.
"Jakože, to vážně?! Vždiť ještě před pár dny jste vypadali šťastně a spokojeně".
"Skřípalo to mezi námi už nějakou dobu. To se prostě stává.. Prosím slib mi, že to nikomu neřekneš. Nechci, aby o tom věděli. Já jim to řeknu až bude ten správný čas".
"Jasně že jo" objal jsem ho. "A netrap se, bude líp, uvidíš" povzbudil jsem ho a šli jsme zpět k ostatním. Doufám, že je nenapadne, něco udělat Tess, když tu bude zůstávat..
"A kde je vlastně Steph?" zeptal se Liam.
"Je u mě v pokoji. Spí, je unavená. Půjdu za ní, tak zatím" zvedl jsem se a šel k ní.

"Tak co, jak ti je?" zeptal jsem se jí. Povalovala se v posteli.
"Zatím dobře, ale bojím se, jestli to tak bude nadále..".
"Neboj, já ti pomůžu. Budu tu s tebou" usmál jsem se a objal jí.
"Děkuju Harry".
"Za nic. A Steph, musíme zajet k tobě domů, aby sis vzali všechny věci".
"Nojo, ale počkat! Auto mám pořád ještě před tou restaurací. Musíme tam pro něj zajít".
"To nebude problém, ale měli by jsme už vyrazit, aby jsme to všechno stihli".
"Dobře, jen se obleču" vstala z postele a začala se oblékat.
"A ještě si mi vlastně neřekla, proč máš tu ortézu na ruce".
"Ah, to jsem jen spadla v nemocnici. Mám to jen naražené. Jo a.. Chci se omluvit".
"Za co?" nechápal jsem.
"Za to, jak jsem utekla a nezvedala nikomu telefon..".
"Jako by to nebylo" usmál jsem se. Oplatila úsměv.
"Počkej! Zayn! Co je s ním?! Vždiť mi Liam volal! Vůbec jsem si na něj nevzpoměla!" řekla vystrašeně.
"Měl vnitřní krvácení. Operovali ho a vše je zase v pořádku, neměj strach. Zítra ho budou převážet do Anglie".
"Potřebuji ho vidět!".
"Steph ne, nestihneme to. Zítra, jak dorazí, tak za ním zajdeme, dobře?".
"Dobře.." řekla sklesle a přitom se oblékala. Šli jsme pro auto a jeli k ní domu. Zbalila si věci, rozloučila se s rodinou a taxíkem jsme jeli zpět do Prahy. Přijeli jsme, bylo už půl deváté. Šli jsme rovnou do mého pokoje.
"Jen si zabalím svoje věci a pojedeme na letiště" řekl jsem Steph, vytáhl si kufry a začal si balit.
"Harry jak to bude dál?" zničeho nic se zeptala.
"Jak to myslíš?".
"No, s námi..".
"Aha.. Steph, si pro mě opravdu hodně důležitý člověk. Mám tě rád, víc než to.. Ale pochopím, když půjdeš k Zaynovi. Máte spolu krásný vztah a je to jeden z mých nejlepších kamarádů, nechci ho dál takhle podrážet. Srdce mi říká nepusť jí, ale rozum do mě křičí ať od tebe dám ruce pryč..".

Co na to říkáte? :)

Forever in my heart - Kapitola 19. celá

16. června 2012 v 18:37 | Steph |  Forever in my heart

"Vstávej!" surově do mě kopnu a zařval nějaký chlap.
"Ahhh!" zasténala jsem bolestí, když jsem se probrala v temné místnosti na špinavé podlaze.
"Tak jak se ti spalo?" řekl jeden z chlapů sarkasticky.
"Kde - kde to jsem?!" vykoktala jsem ze sebe. Vůbec jsem nebyla schopná vstát.
"Zlatíčko.." přistoupil ke mně jeden z nich a kleknul si. "..tohle je teď tvůj bejvák na nějakou dobu".
"Cože?!" vyhrkla jsem ze sebe. "Kdo vůbec jste?!".
"Píchněte jí to, ať dá pokoj".
"Hej, Alane. Přines to sem" řekl jeden z nich a ze dveří se objevil další chlap. Přišel ke mně a vyhrnul mi svetr na pravé ruce. Prohlížel si žíly. Po chvíli mi stlačil prsty v pěst a zapumpoval mi rukou. Z kapsy u kalhot vyndal injekční stříkačku. Zubama sundal kryt od jehly a vpíchl mi jí do žíly.
"Stoooop! Co to do mě dáváte?!" zařvala jsem na ně a cítila, jak mi do žil proudí tekutina.
"To nic. Jenom trocha heroinu. Víš, tvůj slavný přítel a kamarád nedodali už několik dodávek včas. Tohle je naše odměna za jejich 'dobře' vykonanou práci. Každý den ti vstříkneme tři. K závislosti stačí pouhých deset dávek. Takže takhle si z tebe uděláme zákazníka navíc". Obličej mi zkameněl. Heroin?! Závislost?!
"Proboha pusťte mě!" chtěla jsem se začít bránit, ale ty gorily se na mě sesypaly jako vosy na med. Zmáčkly mě tak silně, až jsem sotva lapala po dechu.
"Neboj se, po pár dávkách budeš škemrat a prosit na kolenou, aby jsme ti dali další". Jakmile mi dostříknul poslední kapku, všichni odešli a zavřeli mě velkými ocelovými dveřmi. Bezmocně jsem tam ležela. Na špinavé zemi s minimem světla, které svítilo ze zářivek. Po pár minutách jsem začala pociťovat neskutečný klid v myšlení. Cítila jsem se jako znovuzrozená. Tak skvělí pocit, který jsem ještě nikdy nezažila..
Z Harryho pohledu

"To snad není možné.. Já jí nepochopím. Proč utekla?!" říkal jsem nechápavě ostatním.
"Harry, nech jí být. Nemá to lehké se Zaynem. Až si to srovná v hlavě, tak se vrátí" řekl mi Louis a šli jsme do Zayna pokoje. "Ahoj, tak co, jak je?" zeptal se Niall.
"Ahoj, docela fajn. Díky, že jste přišli a Liame, rád tě vidím. Teďka musím jet na nějaké vyšetření, tak kdyby jste chvíli počkali" usmál se a pomalu se posadil na vozík, co byl vedle jeho postele.
"To je přece samozdřejmost" odpověděl Liam.
"Jasný, počkáme tady na tebe" řekl Lou.
"Ahhh!" povzdechl nahlas Zayn a chytil se za břicho.
"Zayne, si v pořádku?!" zeptal jsem se vystrašeně.
"Ne, hrozně mě začalo bolet břicho!" sestřička, co tam byla, okamžitě běžela pro doktora. Po chvíli přiběhli, položili ho zpět na postel a doktor mu začal prohmatávat břicho. "Nejspíš má vnitřní krvácení. Musí okamžitě na sál!" řekl a vyjeli s postelí na chodbu rovnou na sál. Všem nám zvážněl výraz.
"Doufám, že bude v pořádku!" řekla rozrušeně Tess. Niall k ním přišel, objal jí a s nejistým výrazem řekl: "Neboj, všechno dopadne dobře".
"Kam s ním odjeli?!" přilítnul vystrašený Paul.
"Má prý vnitřní krvácení" řekl jsem.
"Cože? Jakto?! Vždiť mu do teďka nic nebylo?!".
"Paule já nevim proč! Nic nám neříkali! Jak to máme asi vědět?!" vystartoval jsem na něj, protože jsem měl všeho už plné zuby.
"Harry, myslím, že by ses měl uklidnit!".
"Nech mě být!" odseknul jsem a šel pryč z pokoje. Posadil jsem se na židli, co byla na chodbě. Louis si ke mně hned přisednul. "Louisi, jestli se mi právě teď chystáš dát jedno z tvích poučení, tak si to můžeš odpustit. Fakt na to nemám náladu" řekl jsem mu hrubě.
"Harry, tak co ti asi mám teď říct?! Jo, je to v pohodě. Dál buď se Steph a nič jí a Zaynovi vztah, který spolu mají. Je to naprosto v pořádku!". Hned jak to řekl, spozornil jsem. Jak sakra ví o mě a Steph?!
"Počkat, počkat. Jak víš o mě a Steph?!".
"Řekla mi to, ale než vybouchneš, tak ti řeknu, že ani nemusela, protože jsem to poznal hned v první chvíli. Ona mi to jen potvrdila.
"Louisi, nikomu ani muk! Je ti to to jasný?".
"Harry, řekl jsem snad někdy tvoje tajemství?" usmál se a bratrky mě poplácal po zádech.
"DOufým, že Zayn bude v pořádku.." sklopil jsem hlavu a mnul si, již červené oči. "To nám byl čert dlužen! Teď už jen čekat, až na nás přijdou novináři".

Čekali jsme asi dvě hodiny, než skončila operace. Převezli ho rovnou na JIPku.
"Doktote, jak mu je?" zeptal se vyděšeně Liam.
"Měl vnitřní krvácení. Všechnu přebytečnou tekutinu jsme odstranili a udělali svojí práci. Myslím, že nenastanou další komplikace".
"A kdy za ním budeme moct?" zeptal jsem se.
"No, uvidíme. Dnes už určitě ne. Zítra by to mohlo jít, pokud vše bude v pořádku".
"Dobře, a jak dlouho bude ležet v nemocnici? Dokážete nám to říct?".
"Dejme tomu, když nebudou komplikace, tak dva týdny".
"Aha.. Dobře, děkujeme" usmál jsem se na něj mile a on odešel.
"Louisi, myslím, že by jsme měli najít Steph, mám takový divný pocit, že udělá nějakou kravinu".
"Vždiť jsem ti říkal...".
"Ne! Louisi! Já jí nenechám být! Mám z toho prostě špatný pocit. Buď pojď se mnou nebo tu zůstaň. Máš na výběr". Lou povzdechnul.
"Dobře, půjdu s tebou, ale myslím si, že jen potřebuje čas, aby si vše urovnala v hlavě".
"Díky Louisi" usmál jsem se na něho.
"Jenže jak jí chceš najít? Nikomu z nás nezvedá mobil".
"Já vím, to bude asi oříšek. Ale počkat! Liamovi by to mohla zvednout ne?".
"Nevím, zkusít to můžeme".
"Liame?" zavolal jsem na něho. Byl zrovna u automatu na pití.
"Ano?".
"Mohl by jsi zavolat Steph? Nikomu z nás by to nezvedla. Chci vědět, kde je".
"Jasně. A co jí mám říct?".
"Mmm... Řekni jí o Zaynovi. Zdramatizuj to, aby o něj dostala strach a znovu sem přišla".
"Dobře" odpověděl a vytočil její číslo.
"Steph! Konečně! Musíš okamžitě přijít do nemocnice!" řekl hrozně rychle do telefonu. Byl hodně přesvědčivý. Uvěřil bych mu i já.
"Zayn! Musíš okamžitě přijít!" dořekl a položil to. "Tak, myslím, že příjde".
"No, z toho bych byl docela vyděšenej" zasmál jsem se a šel k Louisovi.
"Vzala mu to. Liam to sehrál dobře. Teď jen doufat, že se opravdu objeví".
"Harry, Louisi, budete tady? nebo půjdete na noc do hotelu?" zeptal se Niall.
"Budeme tady" odpověděl Lou.
"Dobře, tak mi půjdeme. Kdyby se cokoliv stalo, tak ihned volejte!".
"Neboj se, budeme" dořekl jsem a odešli.

Po třech hodinách

"Louisi, tady něco není v pořádku..".
"Nechci si to přiznat, ale asi máš pravdu".
"Vždiť, já tohle slyšet, tak šílím a okamžitě jedu. Ona by to taky udělala, tak nesoucitná není..".
"Právě proto, mi tu něco nesedí".
"Myslím si něco, ale doufám, že to s tím ani při nejmenším nesouvisí!" řekl jsem s obavami.
"Co?!" řekl nechápavě Louis.
"Darwis.." zklopil jsem hlavu.
"Ne, ne a ne! Doufám, že ne!".
"Nic nevíme, ale pro jistotu se půjdeme podívat do té budovi, co jsem tam měl dodat zboží. Měl by tam snad ještě být".
"Dobře, půjdeme hned teď, ať nestrácíme čas" řekl Lou a vstal.

"U domu"

"Tohle, že je doupě jednoho z největších překupníků drog?" zeptal se nechápavě Louis.
"Taky se všemu nediv s otevřenou pusou" zasmál jsem se a drkul mu zespoda do brady.
"Hele, já v tom nemam takoví přehled jako ty".
"Haha, vtipné" odpověděl jsem sarkasticky a šel ke dveřím.
"Co teď? To tady zaklepeme a 'Dobrý den, neunesli jste náhodou Steph? Takovou vyšší, pěknou brunetku'?".
"Louisi, ty si dneska opravdu 'vtipný'" poznamenal jsem opět sarkasticky.
"No tak jak to uděláme?".
"Nechci přijít s těma velkýma obludama do styku, takže budeme doufat, že když se tam proplížíme, tak na ně nenarazíme".
"Ok, ale co když si nás všimnou?".
"Tak budeme KO".
"Haha, opět vtipné" podíval se na mě Louis tim jeho zákeřným pohledem.
"Ale pravdívé" pokrčil jsem rameny a zkusil, jestli dveře půjdou otevřít.
"Gualá, dveře mame otevřený" poznamenal jsem a opatrně nakouknul dovnitř. Dlouhá chodba byla prázdná.
"Musíme jít k těm dveřím, který jsou úplně vzádu, tam to měli takové zabydlené". Opatrně jsme našlapovali a došli až k nim. Kouknul jsem se klíčovou dírkou, jestli tam někdo není. Nikoho jsem neviděl. Pomalu jsem otevřel dveře a vešel dovnitř, v tu chvíli se mi zatajil dech. Jedna z Darwisovích goril, tam seděla na židli a podřimovala. V křeči jsem se kouknul na Louise, ten hned pochopil. Na špičkách jsme vyšli z pokoje a zavřeli dveře. "Musíme prohledat všechny dveře, jestli tady nebude" zašeptal jsem Louisovi a šel k prvním dveřím. Bylo jich tam asi osm. Otevřel jsem je, ale nic.
"Ehm, Harry?" poklepal na mě prstem Lou.
"Coje?".
"Nemyslíš si, že kdyby někoho 'věznili', tak by ho dali do tech nejlépe obrněných dveří?". Porozhlédl jsem po chodbě a uviděl ocelové dveře. Proboha kde se tady v tom starém domě vzali ocelové dveře?!
"Jasný, chytrý Louis" usmál jsem se. Přistoupili jsme k těm dveřím. Zkusil jsem, jestli nepůjdou otevřít, ale byli pevné.
"Steph?" řekl jsem hlasitějším hlasem. Nic se neozývalo.
"Hele, co když bude mít ten chlap u sebe klíče?" řekl Lou.
"Možná jo, ale uvědomuješ si, že tady děláme něco třeba úplně zbytečnýho".
"Možná, jenže nikdy nevíš, jestli to je zbytečný nebo neni, proto musíme jít za tim chlapem" dořekl a šel k úplně posledním dveřím. Opatrně je otevřel, ale v tu chvíli jsem ho zadržel. "Louisi, půjdu já. Já jsem tě sem zavlekl. Nebudeš tady riskovat kvůli mě". On mě jen rukou odstrčil a šel směrem k němu. Z kalhot mu vysel svazek klíčů. Opatrně ho vzal a šel zpátky.
"Připadám si jako agent 007" zasmál se, když už byl na chodbě.
"Nojo, náš superman" usmál jsem se. Lou šel přímo k těm dveřím. Prohledával svazek klíču a zkoušel, jestli nějaký z nich bude pasovat.
"Hele! Mám ho!" řekl nadšeně a otevřel dveře.
"Steph!" vykřikl jsem a rychle běžel k ní. Ležela tam tak bezmocně. Jako bez života.
"Hej! Kdo to tam je?!" slyšel jsem jak volá hluboký mužský hlas.
"Harry! Vem jí a rychle pojď! Už o nás ví!".

Pocity? Emoce? Názory? :)

Nová "tvár"

16. června 2012 v 14:59 | Barča |  Novinky,oznamy, moje spovede,....
Ahoj :)) Ako ste si už určite všimli, tak blok získal novú tvár :)) Hovorila som si už dlhšie, že zmením design a tak tu je to :)) Páči sa vám? Môže to tak byť? :)


Another World - 8.časť

16. června 2012 v 11:29 | Barča |  Another World
8.časť

Harry ma odviezol až celkom pred náš dom. Stále som tomu nemohla uveriť. Pred desiatimi minútami ma pobozkal ma Harry Styles, TEN úžasný chalan, ktorý môže mať každú babu, na ktorú prstom ukáže. A on si vybral práve mňa.
,,Ashley ? Už sme tu'' povedal a tým ma vytrhol s premýšľania. Pozrela som sa von okienkom a skutočne. Boli sme doma. Zatvárila som sa trochu otrávene, lebo to znamenalo, že sa budem musieť s Harrym rozlúčiť. Ach do kelu ...
,,Ďakujem ti za dnešný deň, bolo to fakt super. Dúfam, že si to ešte niekedy zopakujeme'' povedal Harry a usmial sa na mňa.
,,Rád by som sa ti venoval aj dnes večer, ale sme s chalanmi pozvaní do rádia a vrátime sa až neskoro v noci. Čo by si povedala na malú exkurziu nášho domu ? Zajtra som celý deň voľný a aspoň sa zoznámiš s chalanmi. Teda, už sa ako-tak poznáte, ale toto bude oficiálne. Uvidíš, budú radi, keď ťa bližšie spoznajú'' dodal, keď zbadal môj ustarostený výraz.
,,Ale čo keď sa im nebudem páčiť ?'' povedala som.
,,Tak nerozmýšľaj, sweetie ! Obľúbia si ťa, len čo si podáte ruky a navyše-keď som šťastný ja, sú šťastní aj oni. Neboj sa, zvládneš to, nejde predsa o operáciu mozgu'' odpovedal Harry a rýchlo sa pozrel na hodinky.
,,Sh*t ! Už meškám viac, než je v norme ! Prepáč, Ashley, ale fakt musím ísť'' povedal a pobozkal ma. Cítila som neskutočnú radosť, ktorá sa ale miešala zo žiaľom, že Harryho uvidím až zajtra.
,,Tak ... Ahoj'' povedala som smutne a do očí sa mi opäť tlačili slzy.
,,Neplač, princezná. Zajtra sa znova uvidíme. No a aby som ťa mohol vyzdvihnúť, daj mi tvoje číslo'' navrhol Harry. Ja som sa naneho len usmiala a tajomne povedala.
,,Už ho dávno máš'' odvetila som. Harry len zvraštil obočie a hodil na mňa maximálne nechápavý pohľad. Je taký zlatý, keď sa čuduje ! :)
,,Keď sme sa včera stretli v McDonalde, Niall to jednoducho urobil za teba'' povedala som.
,,Ach Niall ! ... Tak on povedal, že ešte ide na WC a on takto'' naoko sa pohoršoval.
,,Harry, veď by si mu mal byť vďačný, no nie ?'' povedala som so smiechom a už-už som sa chystala pobozkať ho, no prerušil ma zvuk Harryho iPhonu. Na displeji mu zablikala fotka pekného chalana s hnedými vyčesanými vlasmi, a ja som ho ihneď spoznala.
,,Zayn, však ?'' spýtala som sa. Harry len prikývol a prevzal hovor.
,,Zayn ?? Prepáč, už som na ceste'' odvetil.
,,Tak to asi ťažko, Styles ! Keby si už ,,bol na ceste'' počul by som to. A všetko, čo počujem teraz je smiech tej tvojej peknej ryšavky :)'' povedal Zayn.
,,Hej ! Tá ,,ryšavka'' má aj meno !'' bránila som sa.
,,Prepáč'' ozval sa Zaynov hlas a ja som vytušila, že sa na tom zrejme dobre zabáva.
,,Tak už dosť Zayn, lebo kvôli vám dvom odtiaľto snáď ani neodídem'' povedal Harry a pobozkal ma.
,,Už naozaj musím ísť, inak Zayn po mňa pošle celú eskortu'' povedal a zrušil hovor. Vystúpila som z auta a poslala som mu vzdušný bozk. Harry na mňa dnes naposledy zatrúbil a potom som už len sledovala jeho auto, ako mi mizne z dohľadu.
,,Ľúbim ťa'' povedala som potichu a vykročila som na verandu nášho domu. Vyzula som sa a ani som nestačila otvoriť dvere, už ma ,,prepadla'' Lucy.
,,Panebože, Ashley ! Musíš mi hneď o VŠETKOM dopodrobna porozprávať. Bozkávali ste sa ? Aké to bolo ? Gooooooosh, I'm sooo excited !'' Lucy mlela a mlela a tak som jej teda o všetkom porozprávala. Veď ... Čo iné mi ostávalo ?


HARRY
Chodím s najkrajším dievčaťom na svete ! Celou cestou domov mi po rozume behalo len toto. Tá krásna a nedosiahnuteľná Ashley Lawrenceová je oddnes mojou priateľkou. Ani som nepostrehol, keď som prišiel pred náš dom. Zaparkoval som a vošiel som dovnútra, kde ma už čakal Zayn. Bol perfektne zladený, napokon, ako vždy. Na tvári mal napoly ustarostený a napoly pobavený výraz
,,Teda, tá Ashley je ale úžasná ! Takto ti pomotať hlavu za DVA dni ! Fíha'' pískol obdivne Zayn.
,,No tak !'' argumentoval som.
,,Nedopraješ mi lásku, alebo to mám chápať tak, že žiarliš ?'' povedal som uštipačne. Zayn sa len zasmial.
,,Harry, veď vieš, že to nemyslím vážne. Som rád, že s Ashley chodíš, a že si šťastný'' povedal.
,,Tak to som rád. Ozaj, zajtra sem príde Ashley, aby sa s vami zoznámila'' poznamenal som.
,,No problem'' odvetil Zayn a odišiel do kúpeľne. Svoje conversky som si odložil na svoje zvyčajné miesto ku kvetináču a v duchu som plánoval, ako to zajtra celé bude vyzerať ...

On the other side - 39. Kapitola

15. června 2012 v 20:51 | Barča |  On the other side

39.Kapitola


Stojím pred skriňou a netuším, čo si mám obliecť. Ani mi nepovedal, kam presne pôjdeme. Dúfam, že nepôjdeme do reštaurácie, lebo to som v koncoch. Vytiahla som si zo skrine rifle a ružové tričko. Musí to stačiť. Nič lepšie na seba nenahodím.

"Môžem ísť takto?" opýtala sa sa Jess.

"Veď môžeš. Myslím si, že je úplne jedno v čom pôjdeš, Eric ťa už videl aj v pyžame."

"Veď hej, ale tak, či je to vhodné. Ja totižto neviem, kam pôjdeme."

"Dúfaj, že nie do reštiky. To by bol neskutočný trapas."

"A ja dúfam, že si neoblečie nejaký smoking."

"To tak hádam až nie. Kedy sa máte stretnúť?" opýtala sa ma.

"Už o pol hodinu," povedala som trochu nervózne. Ani sama neviem, prečo som tak nervózna. Veď je to len Eric. Idem s ním len na večer von, ako som to robievala milióny krát. No napriek tomu mám neskutočné výčitky svedomia. Cítim sa, ako nejaká devka. A pri tom ani nič nerobím. Mám pocit, že podvádzam Harryho. To, čo teraz robím asi nie je najsprávnejšie. Ale zasa na druhú stranu, mám čakať sedem rokov, kým sa dostane preč z väzenia?! Potrebujem niekoho, kto sa o nás postará, niekoho, kto mi povie, že vyzerám nádherne aj s kruhami pod očami v starom pyžame, niekoho, kto sa bude smiať mojím vtipom, aj keď sú to úplne nezmysly, niekoho, kto ma bude ľúbiť. Nedokážem byť po celý ten čas sama.

"Tak ja idem, ahoj, " povedala som Jess a opustila izbu. Vonku pred dverami stál Eric. Mal na sebe modré tričko, čiapku, čierne džínsy, staré číňany a mikinu obmotanú okolo pása. Stál opretý o lampu a akurát pozeral na mobil.

"Ahoj," pozdravila som ho a on zdvihol hlavu. Usmial sa na mňa a odzdravil ma: "Ahoj."

"Tak kam pôjdeme?" opýtala som sa ho.

"Tak čo by si povedala len na takú krátku prechádzku?" opýtal sa a prišiel ku mne.

"Môže byť," povedala som mu s úsmevom. Opustili sme ulici a vydali sa do ulíc Londýna. Dneska je piatok a Londýn, ako vždy, žije. Ulice sú plné ľudí, predavačov, stánkov a číňancov s fotoaprátmi. Kráčali sme po námestí so zmrzlinou, keď nás dvaja číňanci zastavili. Naznočovali, či si nás môžu odfotiť. S Ericom sme mykli plecami. Eric ma chytil okolo pásu a usmiali sme sa im do objektívu. Poďakovali nám a odišli.

"Tak toto bolo divné," povedala som so smiechom.

"To teda bolo. Poďme si niekam sadnúť," povedal a začali sme hladať nejakú reštauráciu alebo kaviareň. Usadili sme sa v jednej reštaurácii na terase. Prišiel ku nám čašník.

"Dobrý večer, želáte si?" opýtal sa nás. Ja som neskutočne hladná. Zjedla by som aj koňa.

"Noo...ja si dám grilovaného pstruha s opekanými zemiakmi," povedala som napokon.

"Ja si dám to isté a doneste nám prosím vás ešte jednu veľkú minerálku," poprosil ho Eric. Keď čašník odišiel, tak sa na mňa Eric usmial a opýtal sa: "Prečo si si vybrala práve psychológiu?"

"Ja ani neviem. Zdalo sa mi, že by to mohla byť zaujímavá práca. Rada robím s ľuďmi, takže mi to prišlo ako ideálne," povedala som jednoducho.

"Teba baví tvoja práca?" opýtala som sa ho.

"Popravde? Vôbec! Neznášam ju. Vôbec ma to nebaví. Otec ma do toho však neskutočne tlačí a ja nemám na výber. Musím robiť, čo mi povie."

"Ale je to tvoj život. Rob, čo ťa baví. Čo by ťa vlastne bavilo?"

"Umenie, milujem kreslenie. Lenže toto je koníček, nedá sa tým zarobiť."

"Prečo myslíš? Veď keď už inak nie, tak aj ako učiteľ výtvarky sa uživíš."

"To hej, ale určite nie viac ako práca, ktorú robím teraz. Kreslenie som zmietol zo stola a mám ho už iba ako hobby."

"Podľa mňa to nie je správne. Mal by si následovať svoje sny."

"Tebe sa to hovorí."

"Ako....mám sa začať sťažovať ja?!"

"Nie, prepáč. Uznávam, si na tom horšie."

"Veď preto!" povedala som a jemne sa zasmiala.

"Počúvaj ma, nemohla by si mi niekedy zapózovať? Chcel by som konečne kresliť aj niečo živé. Kresliť prírodu a nábytok ma už moc nebaví."

"Samozrejme, stačí povedať. Ak budem mať čas, tak hneď prídem."

"Ďakujem,"poďakoval mi. O chvíľu prišiel čašník a doniesol nám jedlo. S chuťou a bez rečí sme sa do neho pustili. Vonku už bola pomerne tma, ale nie zima. Na to, že bol koniec apríla, tak bolo veľké teplo. Dojedli sme a Eric ma išiel odprevadiť až na internát. Zastvili sme pod lampou a Eric ma chytil za ruku. Srdce mi začalo neskutočne biť a nervozita stúpať. Eric sa ku mne priblížil a pobozkal ma. Pobozkala som ho naspäť, ale hneď po tom som sa odtiahľa. Pustila som jeho ruku a povedala previnilo : "Prepáč, ale ja.....ja nemôžem."

"Nie, ty prepáč mne. Ja....nemal som to spraviť."

"Nemusíš sa ospravedlňovať. To je v pohode. Mala by som už ísť, tak ahoj a ďakujem. Bolo to fajn," povedala som mu milo a tesne pred odchodom som mu ešte zakývala.

"Ahoj," pozdravil ma. Vošla som do haly internátu. Klasicky som pozdravila strážnika a kráčala hore schodmi. Vo vrecku mi zavybroval mobil. Pozrela som sa naň. Tri nové sms-ky. Prvá bola od operátora, hovorila o desiatich zmeškaných hovoroch od Louisa. Druhá sms-ka bola od Louisa.

"Kde koľvek si, okamžite prídu ku mne!!!" Pozrela som sa na čas, kedy mi ju posielal. Poslal ju ešte takmer pred hodinou. Určite som ju nepočula, keď som bola s Ericom. A tretia bola od utajeného čísla.

"Tak a opäť sa stretávame." Keď som ju dočítala, tak s ami roztriaslo celé telo a ponáhľala som sa rýchlo do mojej izby. Celý čas, čo som kráčala hore, som mala taký divný pocit, že ma niekto prenasleduje. Prečo, to zasa začína?! Nemôžem mať aspoň chvíľu pokoj?! A čo ten Louis? Čo mala znamenať tá jeho sms-ka? Čo ak ho dostali a je to len pasca, aby ma ku nim nalákali. A tá najväčšia otázka. Kto je to a čo do čerta odo mňa chce?!!

No, čo baby? Aké máte z toho pocity? :)

On the other side - 38. Kapitola

14. června 2012 v 20:33 | Barča |  On the other side

38. Kapitola


"Je vám dobre slečna?" opýtala sa ma.

"Áno! Vy....vy ste moja mama," povedala som rozrušene.

"Zlatko, ale toto nie je možné. Ja nemám a nikdy som žiadne deti nemala."

"Ale veď. Kedy ste sa narodili?"

"24.3. 1980," povedala milo a s ľútosťou zároveň.

"Antonelli a Morini su dve najrozšírenejšie mená v Taliansku, tak ťa chápem, že si sa splietla. Je mi to ľúto, ale ja tvoja mama nie som."

"A nežijú tu v okolí ešte nejaký Antonelliovci?"

"Žijú, tam za tým kopcom majú vinicu, ale momentálne tu nie sú. Pred týždňom odišli niekam do Francúzska a vrátia sa až o mesiac," povedala mi a pozrela sa na hodiny.

"Aha, tak ďakujem vám," povedala som smutne a odšila preč.

"Nič?" opýtal sa Louis.

"Nič," skonštatovala som.

"Môžeme sa už ísť najesť?" opýtala sa El.

"Hej a potom môžeme ísť zasa domov," povedala som Louisovi, ktorý na mňa vyvalil oči.

"Tak, ale keď už sme tu, tak sa tu aspoň trochu poobzerajte. Ja vás asi nechám niekde na pláži a ja si pôjdme pospať, dobre?" opýtal sa Louis a obe sme naraz prikývli. Nasadli sme do auta a Louis nás zaviezol pred nejakú reštauráciu. Vyzerala byť pekná. Sadli sme si von a čakali na čašníka. Objednali sme si raňajky a potom nás Louis zaviezol na pláž, kým on šiel spať.


---à Apríl



Zo smrti Dereka som sa časom vyrovnala a s návštevami u Harrho som skončila hneď, čo mi začalo rásť bruško. Aj tak som tam dokopy nebola viac ako tri krát a to len na desať minút. Nechcem, aby vedel, že som tehotná. Keby to vedel, tak by to v tom väzení neprežil. Uý viem, čo to bude! Budeme mať chlapca. Lepšie povedané asi budem. Som neskutočne unavená, ale aj napriek tomu pokračujem v škole. Myslím si, že nebude mať zmysel skončiť školu. Keby som chcela začať, tak by som musela opakovať zasa prvý ročník. Radšej si spravím bakalára a keď to budem zvládať, tak aj jeho nadstavbu. Jess, Lucy a Katy sú veľmi milé, že mi pomáhajú. Mama ma tiež chodí navštevovať, aj keď to nie je moc často. Nemôže nechávať starých rodičov doma o samote. Ale radšej nech je so starkými ako so mnou. Neskutočne mi odľahlo, keď už v januári prestali chodiť tie výhražné sms-ky. Konečne nemusím kráčať po uliciach Londýna so slzným sprejom v ruke. Som rada, že je to už takto v poriadku. Aj keď nechodím navštevovať Harryho, tak sme stále v kontakte. Dali sme sa na romantickejšiu verziu a píšeme si listy. Jediná vec, ktorá mi na tom vadí, že všetko nám čítajú. Je to podľa mňa neskutočné narušovanie súkromia. Vadí mi to a niekedy mi je do plaču, keď mi chodí dva krát zalepená obálka. Určite sa pýtate, čo sa stalo s One Direction. Som neskutočne rada, že chalani to zatiaľ zvládajú aj bez Harryho. Fanúšikovia sú na tom už však horšie. Ich úspešnosť však neklesla. Žijú si šťastným životom a často sa navzájom navštevujeme. A je tu jedna veľká novina! Eleanor a Louis sa vo Februári zosobášili. Neskutočne im to spolu pristane. To je v skratke všetko, čo sa tu za poslednú dobu udialo.


"Jess!" zakričala som na ňu z internátnej kuchynky.

"Čo je?" opýtala sa ma, keď pribehla.

"Prosím ťa podaj mi henten čaj, čo je tam na tej vrchnej poličke," poprosila som ju a pozrela sa hore.

"Oki." Jess sa postavila na stoličku a podala mi krabičku malinového čaju. Myslím si, že by som si mala s niekým vymeniť poličku. Už tam nedočiahnem a bojím sa stavať sa na stoličky a podobne.

"Nech sa páči, vieš čo, ja ti ten čaj spravím, choď si sadnúť, ľahnúť alebo ja neviem čo," povedala a zasmiala sa.

"Díky," poďakovala som jej a odišla do izby. Lucy s Katy sedeli na jednej posteli a listovali kalendár s chlapčenskými menami. Tuším sa naň tešia ešte viac ako ja.

"Čo tak William?" opýtala sa Lucy.

"Jasné, bude to princ William," povedala som ironicky.

"A Edward?" opýtala sa Katy.

"Edward Cullen?" opýtala som sa so smiechom. Vtedy som si spomenula, že Harryho stredné meno je Edward.

"Keď tak and tým rozmýšľam, tak možno hej," povedala som a usmiala som sa.

"Čo tak Jimmy?" opýtala som sa. To meno sa mi vždy neskutočne páčilo. Aj môj škrečok sa tak volal. Teraz rozmýšľam, že to bude asi blbé pomenovať svojho syna Jimmy, keď sa tak volal škrečok, ktorý umrel pred desiatimi rokmi.

"Tu je ten čaj," povedala Jess a podala mi šálku s ružovými bodkami a sadla si vedľa mňa.

"Ďakujem."

"Nudím sa, nepôjdeme do mesta?" opýtala sa Jess.

"Môžeme, len sa nachystám a dopijem čaj. Pôjdete aj vy?" opýtala som sa dvojičiek.

"Nie, my sa musíme učiť. Za tri dni máme skúšku," povedali jednohlasne. Toto na nich nikdy nepochopím. Obliekla som si biele tričko a trojštvrťové traky. Obula som si biele baleríny, rozpustila vlasy, vypila čaj a mohlo sa ísť. S Jess sme sa pomaly prechádzali po parku, po námestí a rozprávali sa.

Keď sme išli okolo Hotelu Plaza, tak vyšiel odtiaľ muž v bielom obleku. Bol mi nejako povedomý. Hrkla som do Jess.


"Aha, nie je ti odniekiaľ povedomý?" opýtala som sa jej.

"Veď to je Eric!" zvískla nadšene.

"To je Eric?!" opýtala som sa šokovane. Nikdy by som to nepovedala. Neskutočne sa zmenil za ten čas, čo som ho nevidela a očividne zbohatol. Dal si dole okuliare a zahľadel sa na nás, keď započul svoje meno. Jess sa za ním rozbehla v tých jej desať centimetrových štekloch a ja som za ňou pomaly dokráčala. Nepočula som, čo si povedali, ale hneď sa objali.

"Ahoj," pozdravila som ho nervózne a ťažko prehltla. Bojím sa ako zareaguje. Pamätá si ma vôbec?

"Ang? Si to naozaj ty?" opýtal sa neveriacky.

"Vyzerá to tak," povedala som s úsmevom.

"Wow a ešte raz wow," povedal užasnuto a hneď ma opatrne objal.

"Si nádherná," pošepkal mi do ucha, keď sme sa obíjmali.

"Ďakujem a ty si sa neskutočne zmenil. Skoro som ťa nespoznala," povedala som obdivuhodne.

"Ale netrep! Ja som stále rovnaký!"

"Ty tu netrep?! Odkedy nosíš Dolce&Gabbana obleky?" opýtala sa nechápavo Jess a chytila ho za vysačku na golieri.

"Jess, mohla by si ma pustiť?" opýtal sa a zasmial sa.

"Prečo stojíme na ulici? Poďme si niekam sadnúť, pozývam vás," povedal pohotovo a usmial sa. Jeho oči sa stretli s mojími a letmo sme sa usmiali.

"Kam pôjdeme?" opýtala sa Jess.

"Tuto za rohom je jedna skvelá kaviareň. Práve som sa do nej chystal."

"Sám?" podpichla ho Jess.

"Áno sám!" povedal jej a vyplazil jazyk. V tejto chvíli mi to prišlo ako pred troma rokmi v Sydney, keď sme kráčali do nášho obľúbeného plážového baru. Avšak, Derek tu chýbal a my sme už neboli tí blázniví tínedžeri, ale už dospelí ľudia, ktorí si budujú svoj vlastný život. Usadili sme sa na vonkajšej terase a objednali si. Ja som si objednala biely čaj a Jess s Ericom si objednali kávu.

"Tak rozprávajte. Čo máte nové?" opýtal sa nás.

"A tak všetko po starom," povedala Jess.

"Žartuješ, že? Nevideli sme sa takmer dva až tri roky a ty povieš, že je všetko po starom?" opýtal sa a uchechtol.

"Keby som ti mala hovoriť, čo mám nové ja, tak by sme tu boli do rána," povedala som a odpila si z čaju.

"V pohode, ja mám času dosť," povedal a usmial sa.

"Fuuha, tak kde začať? Tak začnem tým, čo sa stalo, keď som sa vrátila naspäť do Anglicka. Moja babička stratila pamäť a dedko je na vozíčku, preto sme aj s mamou prišli domov. Ja som šla na Londýnsku Univerzitu, kde študujem psychológiu a celkom ma to aj baví. Na jeseň som stretla Harryho a dali sme sa dokopy. Chodili sme spolu istý čas. Okolo Vianoc ho zatkli sa užívanie a "vraj" pašovanie drog. Odsúdili ho na sedem rokov. Vtedy som zistila, že som tehotná a teraz je to takto ako to je," povedala som v skratke. Eric si odpil s kávy a bol chvílu ticho.

"Fuu, trošku silná káva," povedal a oprel sa. Akurát vtedy išla okolo čašníčka a opýtala sa ho: "Je tá káva príliš silná? Hneď vám donesiem druhú," hovorila nervózne a vyplašene.

"Nie, káva je dobrá," povedal a usmial sa na ňu. Tak ako rýchlo prišla, tak aj odišla.

"Ja viem, ale mám na výber?" opýtala som sa.

"On o tom vie?"

"Nie," povedala nahnevane Jess. Už štyri mesiace mi vtĺka do hlavy, aby som mu to povedala, ale ja mu to ani nepoviem.

"A čo máš nové ty, Jess?" opýtal sa jej.

"Tak robím tu modelku a čašníčku v jednom bare zároveň," povedala jednoducho.

"Hm.....modelka, s Derekom sme to vždy hovorili, že budeš modelka." Eric brnkol na citlivú strunu a Jess zaťala pery a zahľadela sa do diaľky.

"Povedal som niečo zle?" opýtal sa Eric previnilo.

"Nie....len, že Derek zomrel v Decembri," povedala som smutne. Eric trochu zbledol a na tvári sa mu vytvoril pot. Odpil si z vody, ktorú dostal ku káve. Bol očividne zranený a šokovaný. Mala som pocit, že sa za chvíľu rozplače alebo zrúti.

"Eric, vieme, že je to šok, ale musíš to predýchať, tak ako my. Derek tu síce nie je, ale je stále s nami v našich srdciach," povedala utešujúco Jess. Eric sa nadýchol a povedal: "Fajn, pokračujeme?"

"Nemusíme sa už rizprávať, keď nechceš," povedala som mu.

"Nie, už je to v pohode."

"Tak ako chceš," povedala Jess.

"Čo máš nové ty? Čo robíš vlastne v Londýne?" opýtala som sa ho.

"Presťahoval som sa sem kvôli otcovej firme."

"Akej firme?" opýtala sa Jess.

"Naša rodina vlastní už od založenia banku a otec tu otvára novú pobočku a ja ju tu budem riadiť," povedal ako keby to boal normálna vec.

"Páni," povedala som obdivuhodne. Vtedy Ericovi zazvonil telefón, zdvihol ho a kúsok sa od nás vzdialil.

"Verila by si tomu, že toto je náš Eric?!" opýtala sa nechápavo Jess.

"Ešte stále neverím. Neskutočné, aký je jeho život."

"To veru hej, ale vnútri sa nezmenil. Stále je to ten náš Eric."

"Baby, prepáčte, ale už budeme musieť končiť. Chcete odviezť domov?" opýtal sa nás a schoval telefón do vrecka.

"Nie, my sme išli v podstate na prechádzku," povedala som a usmiala som sa. Jess vstala a išla na pred.

"Ang, počkaj chvíľu," povedal a chytil ma za ruku.

"Nevyšla by si si so mnou niekam večer?" opýtal sa ma.

"Môžem, prečo nie," povedala som milo a usmiala sa na neho. Eric vytiahol z vrecka svoju vizitku a podal mi ju.

"Prosím ťa prezvoň mi a ja ti neskôr zavolám a dám vedieť viac, ok?"

"Jasné."

"Ale približne to bude okolo ôsmej. Môžem vtedy?" opýtal sa.

"Myslím, že hej," odpovedala som a hneď som ho aj prezvonila.

"Páni, to je rýchlosť," povedal s úsmevom.

"Fajn, už musím naozaj ísť, tak večer. Ahoj," pozdravil ma.

"Ahoj," odzdravila som ho a vydali sme sa opačným smerom. Jess ma čakala pri jednej lavičke pri kaviarni.

"Tak, rozprávaj!" vyzvala ma vzrušene.

"Čo mám rozprávať?"

"Že ťa Eric pozval na rande?!"

"Nie," povedala som absurdne, "iba ideme večer von."

Tak čo vy na to hovoríte? Páči sa? Nepáči sa? :)

Forever in my heart - Kapitola 19. 1/2

14. června 2012 v 17:39 | Steph |  Forever in my heart

"Vstávej!" surově do mě kopnu a zařval nějaký chlap.
"Ahhh!" zasténala jsem bolestí, když jsem se probrala v temné místnosti na špinavé podlaze.
"Tak jak se ti spalo?" řekl jeden z chlapů sarkasticky.
"Kde - kde to jsem?!" vykoktala jsem ze sebe. Vůbec jsem nebyla schopná vstát.
"Zlatíčko.." přistoupil ke mně jeden z nich a kleknul si. "..tohle je teď tvůj bejvák na nějakou dobu".
"Cože?!" vyhrkla jsem ze sebe. "Kdo vůbec jste?!".
"Píchněte jí to, ať dá pokoj".
"Hej, Alane. Přines to sem" řekl jeden z nich a ze dveří se objevil další chlap. Přišel ke mně a vyhrnul mi svetr na pravé ruce. Prohlížel si žíly. Po chvíli mi stlačil prsty v pěst a zapumpoval mi rukou. Z kapsy u kalhot vyndal injekční stříkačku. Zubama sundal kryt od jehly a vpíchl mi jí do žíly.
"Stoooop! Co to do mě dáváte?!" zařvala jsem na ně a cítila, jak mi do žil proudí tekutina.
"To nic. Jenom trocha heroinu. Víš, tvůj slavný přítel a kamarád nedodali už několik dodávek včas. Tohle je naše odměna za jejich 'dobře' vykonanou práci. Každý den ti vstříkneme tři. K závislosti stačí pouhých deset dávek. Takže takhle si z tebe uděláme zákazníka navíc". Obličej mi zkameněl. Heroin?! Závislost?!
"Proboha pusťte mě!" chtěla jsem se začít bránit, ale ty gorily se na mě sesypaly jako vosy na med. Zmáčkly mě tak silně, až jsem sotva lapala po dechu.
"Neboj se, po pár dávkách budeš škemrat a prosit na kolenou, aby jsme ti dali další". Jakmile mi dostříknul poslední kapku, všichni odešli a zavřeli mě velkými ocelovými dveřmi. Bezmocně jsem tam ležela. Na špinavé zemi s minimem světla, které svítilo ze zářivek. Po pár minutách jsem začala pociťovat neskutečný klid v myšlení. Cítila jsem se jako znovuzrozená. Tak skvělí pocit, který jsem ještě nikdy nezažila..
Z Harryho pohledu

"To snad není možné.. Já jí nepochopím. Proč utekla?!" říkal jsem nechápavě ostatním.
"Harry, nech jí být. Nemá to lehké se Zaynem. Až si to srovná v hlavě, tak se vrátí" řekl mi Louis a šli jsme do Zayna pokoje. "Ahoj, tak co, jak je?" zeptal se Niall.
"Ahoj, docela fajn. Díky, že jste přišli a Liame, rád tě vidím. Teďka musím jet na nějaké vyšetření, tak kdyby jste chvíli počkali" usmál se a pomalu se posadil na vozík, co byl vedle jeho postele.
"To je přece samozdřejmost" odpověděl Liam.
"Jasný, počkáme tady na tebe" řekl Lou.
"Ahhh!" povzdechl nahlas Zayn a chytil se za břicho.
"Zayne, si v pořádku?!" zeptal jsem se vystrašeně.
"Ne, hrozně mě začalo bolet břicho!" sestřička, co tam byla, okamžitě běžela pro doktora. Po chvíli přiběhli, položili ho zpět na postel a doktor mu začal prohmatávat břicho. "Nejspíš má vnitřní krvácení. Musí okamžitě na sál!" řekl a vyjeli s postelí na chodbu rovnou na sál. Všem nám zvážněl výraz.
"Doufám, že bude v pořádku!" řekla rozrušeně Tess. Niall k ním přišel, objal jí a s nejistým výrazem řekl: "Neboj, všechno dopadne dobře".
"Kam s ním odjeli?!" přilítnul vystrašený Paul.
"Má prý vnitřní krvácení" řekl jsem.
"Cože? Jakto?! Vždiť mu do teďka nic nebylo?!".
"Paule já nevim proč! Nic nám neříkali! Jak to máme asi vědět?!" vystartoval jsem na něj, protože jsem měl všeho už plné zuby.
"Harry, myslím, že by ses měl uklidnit!".
"Nech mě být!" odseknul jsem a šel pryč z pokoje. Posadil jsem se na židli, co byla na chodbě. Louis si ke mně hned přisednul. "Louisi, jestli se mi právě teď chystáš dát jedno z tvích poučení, tak si to můžeš odpustit. Fakt na to nemám náladu" řekl jsem mu hrubě.
"Harry, tak co ti asi mám teď říct?! Jo, je to v pohodě. Dál buď se Steph a nič jí a Zaynovi vztah, který spolu mají. Je to naprosto v pořádku!". Hned jak to řekl, spozornil jsem. Jak sakra ví o mě a Steph?!
"Počkat, počkat. Jak víš o mě a Steph?!".
"Řekla mi to, ale než vybouchneš, tak ti řeknu, že ani nemusela, protože jsem to poznal hned v první chvíli. Ona mi to jen potvrdila.

Another World - 7.časť

14. června 2012 v 12:22 | Kikuš |  Another World
Another World - 7. časť

,,Dámy a páni, je mi obrovskou cťou privítať tu najnovšiu britskú senzáciu-skupinu ONE DIRECTION !'' zvolal akýsi tučný chlapík v obleku, a vzápätí sa ozvalo brutálne pišťanie fanušíčiek. Chalani vyšli na pódium a všetkým nám kývali. Všetci vyzerali dobre, no ja som si všímala len a len Harryho. Pôsobili dosť vyrovnane, veď takýchto akcii už mali za sebou hádam stovky. Vzali si mikrofóny a zaspievali pesničku One Thing, potom I Want, a nakoniec More Than This. Ešte skôr, než začali spievať, si Harry odkašľal, a povedal
,,Rád by som túto pesničku venoval niekomu špeciálnemu, niekomu, kto sa práve v tejto chvíli nachádza medzi nami'' povedal a pozrel sa mi priamo do očí.
,,When he opens his arms, and holds u close tonight, it just won't feel right ...'' Spieval nádherne. Celý čas som vnímala iba jeho hlboký hlas, ktorý zaplnil celé obchodné centrum. Ani som sa nenazdala a minikoncert chalanov sa skončil a všetky dievčatá sa s krikom tlačili ku chalanom, len aby od nich získali podpis, fotku, či objatie. Celkom som ich chápala, ja by som sa správala asi rovnako. Pozrela som sa na Lucy. Typické ! Mala na sebe presne TEN výraz, ktorý nahodila, keď bola extrémne nadšená alebo vzrušená. V ruke zvierala cédečko UP ALL NIGHT a netúžila po ničom inom, len aby tam mala päť podpisov od chalanov. Ja som len pokojne čakala, veď sme sa predsa nikam neponáhľali. Snažila som sa pohľadom nájsť Harryho, no nebol tam. Zvláštne, kam sa ten chalan podel ?
,,Tak, slečna Lawrenceová ? Môžeme už vyraziť ?'' ozval sa spoza mňa hlboký hlas, ktorý som v momente spoznala. Bleskurýchle som sa otočila a za mnou stál Harry s lišiackym úsmevom.
,,Harry ! Prečo si odtiaľ odišiel ?'' spýtala som sa vyčítavo. Čo to ten chalan preboha robí ?
,,Pozval som ťa, nie ? A teraz som tu, aby som to splnil'' odpovedal, akoby to bola tá najsamozrejmejšia vec na svete.
,,No ... To áno, ale uvedomuješ, koľko fanyniek si práve teraz sklamal ?'' povedala som.
,,Lenže sľuby sa majú plniť, Ashley, či nie ?'' argumentoval. Musela som s ním teda súhlasiť.
,,Tak kam teda pôjdeme ?'' spýtala som sa dúfajúc, že to nebude príliš ďaleko, lebo ja Londýn ešte dobre nepoznám, a ak sa náhodou stratím, nerada by som sa ocitla v novinách v kolónke MISSING.
,,Hmmm... Čo takto Starbucks pri parku? Robia tam naozaj perfektnú kávu a navyše, nechodí tam veľa ľudí, takže budeme mať kľud'' povedal. Pokrčila som plecami. Mne to bolo prakticky jedno, všade tam, kde mám Harryho mi bude dobre.
,,Tak teda poďme, ale zadným východom, lebo som fanušíčkam povedal, že mi je zle'' povedal Harry a chytil ma za ruku. Tak toto bude ešte poriadne napínavé !


STARBUCKS


Len čo sme dorazili do Starbucks, Harry ma hneď zaviedol k jeho najobľúbenejšiemu stolíku. Bol úplne vzadu, no s krásnym romantickým výhľadom na malý lesopark, ktorý sa nachádzal hneď vedľa. Posadili sme sa a v momente k nám priskočila sympatická čašníčka s krátkymi čiernymi vlasmi a malým strieborným piercingom v brade .
,,Čau Hazza, tak čo to dnes bude ?'' spýtala sa ho a mne bolo hneď jasné, že tí dvaja sa musia poznať už dosť dlho.
,,Poprosím jedno frappé a ... Ashley, čo si dáš ?''
,,To isté'' povedala som.
,,Tak potom dva krát frappé, Jess, vďaka'' povedal a usmial sa na ňu a ja som pocítila akési zvláštne pichnutie pri srdci.
,,To bola moja kamarátka Jessica Hillová, chodili sme spolu na základnú'' povedal Harry, lebo akiste zachytil môj pohľad, ktorý rozhodne nebol najpríjemnejší.
,,Prepáč, ja som len ...'' hlas sa mi zasekol a v hrdle mi navrela hrča, lebo akurát vtedy som si odrazu spomenula na MOJU priateľku Samanthu.
,,To je v poriadku, pokračuj'' vyzval ma Harry a ja som mu všetko dopodrobna vyrozprávala. Celý môj životný príbeh, o tom, ako umrela Sam, ako som sa do seba uzavrela a hádala s rodičmi,ako som opustila sestru, Ameriku ... Na konci som už nezvládala zadržiavať slzy, nechala som ich stekať po tvári a hoci som vedela, že na mňa nie je pekný pohľad, proste som cítila, že sa musím vyplakať.
,,Sam pre mňa toľko znamenala a ja som proste ...'' Na Harryho som hľadela cez závoj sĺz, ktoré sa mi kotúľali po lícach. Harry sa na mňa ustarostene pozrel a po dlhej chvíli ticha mi podal vreckovku.
,,V utešovaní nie som dobrý, ale poď. Pôjdeme sa niekam prejsť, dobre ?'' navrhol mi. Vreckovka bola takmer celá čierna od mojej špirály, no v tej chvíli ma zaplavovalo šťastie striedané zo smútkom. Čo to vlastne robím ? Čo si od tohoto všetkého sľubujem ? Že keď som odišla z Ameriky, tak teraz na všetko len tak ľahko zabudnem ?? Tieto myšlienky mi vírili v hlave celý čas. Harry asi vytušil, že som duchom neprítomná a tak sme si sadli na malú lavičku a ja som sa opäť rozplakala. Emócie ma vždy dokázali ovládnuť. Harry si ma v tej chvíli privinul bližšie k sebe a mňa to na moment vyradilo z miery. Zdvihla som svoj uslzený zrak vyššie a uvidela som Harryho tvár, ako sa ku mne pomaličky približuje. Hľadel mi do očí a povedal.
,,Ash, myslím, že by si mala vedieť, že ťa ľúbim. Ako som ťa zrazil na letisku, myslím už len a len na teba...'' nedopovedal, lebo naše pery sa stretli v dlhom horúcom bozku, ktorým nám obom dokazoval, že naša láska je vzájomná. Už nemusím nič skrývať...

On the other side - 37.Kapitola

12. června 2012 v 19:26 | Barča |  On the other side

37. Kapitola


"Váš kredit dosiahol 0,03 £. Prosíme vás, aby ste si ho pri najbližšej príležitosti dobili. "

Aké milé, prebehlo mi hlavou. Fajn, už som aj bez kreditu. Som zvedavá, ako zavolám Jess, keď som jej to sľúbila. Budem si musieť požičať Louisov telefón. Nič iné mi nezostáva.

"Tak, sme tu!" povedal nadšený Louis po takmer dvojdňovej ceste autom. Takto som to vôbec, ale vôbec neplánovala. Podľa plánu som už mala byť zajtra ráno doma. Ospalo som sa poobzerala po okolí. Boli sme na okraji mesta pod veľkými skalami a morom na pravej strane. Keby neviem, že je December, tak by som ani nepovedala, že je tu zima. Vonku žiadny sneh a teplomer ukazoval pätnásť stupňov. Bolo síce trochu zamračené, ale nikdy by som nepovedala, že je tu zima.

"Louis, musíme nájsť radnicu," povedala som mu len tak medzi rečou.

"Ale najprv by sme sa mohli niekde zastaviť na raňajky," poznamenala El.

"Môžeme," povedala som a pozrela sa na hodiny. Deväť hodín ráno. Dostali sme sa do centra mestečka. Vyzerá to skorej ako dedina, nie mesto.

"Louis! Opýtaj sa tamtoho uja," strhla sa El a ukázala na muža v čiernom obleku s kufríkom, ktorý stál na autobusovej zastávke.

"Bude mi podľa teba rozumieť?" opýtal sa.

"Vyzerá, že by mohol," povedala som. Louis zastavil tesne pri zastávke a stiahol okienko.

"Dobré ráno, prosím vás, kde je tu radnica?" opýtal sa.

"Pôjdete rovno po tejto ceste a na tretej odbočke zabočíte doľava a už budete na ulici, kde je radnica. Je to taká stredne veľká budova," povedal muž.

"Ďakujeme," povedala El.

"Dobre, vieme, kde je radnica. Môžeme tam teda ísť a potom jesť? Som už neskutočne hladná," zastonala El a chytila sa za brucho.

"Fajn mrkvička. Niečo nájdeme," povedal Louis a vydal sa danou cestou. Zaparkoval presne pred ňou. Nevyzerala bohvieako k svetu. Ružová omietka opadávala, balkón bol zarastený brečtanom, okná boli špinavé a na streche sedeli holuby.

"Aha! Kevinovia!" povedala zo smiechom El.

"Ako dlho si z toho ešte budeš uťahovať?!" opýtal sa dotknuto Louis.

"Ale Boo Bear, nehanevaj sa," poveala milým hlasom a spravila psie oči. Poznám Louisa a viem, že tú prezývku neznáša, ale tváril sa, že ju nepočul.

"Tak ideme dnu?" opýtala som sa a spravila krok vpred. Otvorila som ťažke dvere a vošla dnu. Ocitla som sa na tmavej chodbe, ktorá páchla starobou a zatuchlinou. Nikde nebolo ani živej duše. Vydala som sa rovno po chodbe, až kým som nenarazila na dvere s nápisom Radnica. Zaklopala som a vošla dnu. Ocitla som sa v jednej kancelárii s dvoma úradničkami.

"Dobrí deň," povedala som neisto. Bojím sa, že mi nebudú rozumieť. Jedna z nich pozrela na mňa ako na zjavenie, ale druhá ma bez problémov odzravila.

"Prosím vás, môžem sa vás niečo spýtať?" opýtala som sa.

"Jasné, posaďte sa," povedala a ukázala na stoličky. Všetci traja sme si sadli a ja som vytiahla môj rodný a adopčný list.

"Prosím vás, mohla by som vedieť, či tu bývajú Maria Morini a Govanni Antonelli? Alebo manželia Antonelliovci?"

"Tak býva tu jedna rodina Antonelliovcov, ale nie presne tu. Bližšie vám nemôžem nič povedať. Bolo by to nezákonné vydávanie osobných údajov."

"A keď vám dám toto, tak by ste mi to mohli povedať?" opýtala som sa a podala jej oba papiere. Nasadila si okuliare a začala ich čítať.

"Ak sú to oni, tak ja som potom ich dcéra," dodala som.

"Tak rozhodne sú to oni, ale ja jednoducho nemôžem," povedala rozhodne.

"A keď vám za to niečo ponúkneme?" opýtal sa Louis.

"Úplatok? Úplatky, neberiem," povedala a dala si dolu okuliare.

"Kto tu hovorí o úplatkoch?" opýtal sa. Ani sama neviem, kam tým Louis smeruje.

"Ak nám dáte adresu, kde bývajú, tak ja vám zaplatím rekonštrukciu radnice," povedal veľmi presvedčivo a El ho vtedy kopla do nohy.

"To zasa až nie. Čo by ste povedali na lístky na módnu prehliadku Armaniho?" opýtala sa El.

"Toto nie: Nechajte to tak, keď nám to pani nedá, tak pôjdeme hľadať. Pre mňa za mňa, prejdime aj celé mesto a okolie," povedala som im , zobrala si svoje papier a vstala zo stoličky.

"Ďakujem a dovidenia," povedala som milo a vyšli sme von.

"Tak a čo teraz?" opýtal sa Louis.

"Pozri sa oproti. Je tam nejaký obchod, poďme tam. Možno ich budú poznať. Ako si si iste všimol, tak toto je malé mesto. Tu určite pozná každý každého," povedala som a vydala sa krížom na druhú stranu ulice. Bola to vináreň.

"Dobrý deň," pozdravila som, keď som vošla. Vydala som sa rovno k pultu, pri ktorom stála v podstate mladá žena. Mala na sebe zelenú zásteru, čierne tričko, dlhé hnedé vlasy a modré oči. Usmiala sa na mňa a pozdravila ma.

"Prosím vás, smiem sa vás na niečo opýtať?"

"Samozrejme," povedala veľmi prívetivo.

"Poznáte manželov Antonelliovcov? Mariu a Govanniho. Maria sa za slobodna volala Morini," povedala som.

"Jasné, že ich poznám. Ja som Maria Morini," povedala s úsmevom.

"Mama?!" opýtala som sa potichu a šokovane.

No, čo vy na to? :)

Forever in my heart - Kapitola 18.

12. června 2012 v 18:04 | Steph |  Forever in my heart

Na druhém konci chodby stál Harry, Niall, Louis a Tess a zrovna k nim přicházel Liam. Pane bože.. ty jsem zrovna potkat nechěla.. Rychle jsem se schovala do prvních dveří, co byli po ruce. Byla to zrovna skladní komora, kde byli věci na úklid. Že já mám vždicky takový štěstí! Fakt! Jenže jak poznám, že už tam nejsou? Já vůbec nemyslim! Slyšela jsem, jak se přbližují. Niall byl totiž hlučný jako vždy. Chtěla jsem se sehnout a podívat se klíčovou dírkou, jestli něco uvídím, ale hlavou jsem narazila do police s všelijakými přípravky a kýbly. Všechno to na mě začalo padat. "Auuuuu!" zakřičela jsem, když na mě spadl ten největší kýbl. Přímo na hlavu. Začali se pomalo otevírat dveře. Postupně jak se otevírali, tak tam všichni stáli. Nenapadalo mě nic jinýho než trapas. A to veliký. "Steph? Co tady děláš?! Celej den se tě snažíme sehnat a potom tě najdeme tady?!" řekla mi docela nepříjemně Tess. Chvíli jsem na ně bezeslova koukala a potom okamažitě vzala nohy na ramena a snažila se běžet pryč. Vůbec nevím, co mě to popadlo. Nikdy dřív jsem tohle neudělala. Taky je to takové divné utéct. Ale opravdu jsem s nimi nechtěla být. "Steph! Notak Steph! Zastav, kam to běžiš?!" křičeli na mě zdálky Niall a Harry. Na konci chodby jsem trochu spomalila a koukla jsem se, jestli náhodou neběží za mnou, ale viděla jsem, jak Louis chytil Harryho a jen kroutil hlavou. Už jsem šla normálně. Scházela jsem po schodech a při posledním jsem špatně šlápla a spadla nešikovně na levou ruku. "Pitomej schod!" řekla jsem nahlas a pokoušela jsem se zvednout. Pomohla mi nějaká starší paní.
"Jsi v pořádku?" zeptala se mě.
"Nejspíš mám něco s rukou. Hrozně mě bolí" držela jsem si jí.
"Budeš muset jít na ambulanci, aby se ti na to koukli".
"Jenže já vůbec nevím kde je. Nejsem tady odtud".
"Tak pojď semnou, zavedu tě tam" řekla mile a rozešla se.

Jsme tady. Támhle na ty dveře zaťukej, oni už si s tebou poradí".
"Děkuju vám moc, nashledanou" rozloučila jsem se a zdravou rukou zaťukala na obrovské dveře. Po chvíli vyšla sestřička.
"Dobrý den, co by jste si přála?" zeptala se.
"Dobrý den, ehm, já jsem tady na schodech spadla a nejspíš mám něco s rukou".
"Tak pojďte dál" pozvala mě.
"Můžete se tady posadit" řekl doktor a ukázal na židli, co byla vedle jeho stolu.
"Tak s čím pak vám mohu pomoct?" řekl mile.
"Upadla jsem tady na schodech a nejspíš mam něco s rukou".
"Ukažte, podivám se na to" vzal si mojí ruku do svých a prohmatával jí. "No, zlomené to určitě nebude".
"Uff, to jsem si oddychla".
"Ale pro jistotu vás pošlu na rentgen. Sestři, vypiště prosím vás žádanku na rentgen levého zápěstí. Děkuji" sestřička začala psát na nějaký papírek a poté ho dala mě. "Tady s tím půjdete rovně, po schoděch nahoru a vlevo první dveře".
"Děkuji" vstala jsem a šla tam, kam mi řekla. Čekárna byla prázdná a zrovna když jsem přicházela ke dveřím, vyšla sestřička.
"Vy jdete k nám, že ano?" zeptala se.
"Ano, jdu".
"Můžete jít dál, já za chvíli příjdu" řekla a odešla. Posadila jsem se na židli, co byla u obrovského přístroje. Po chvíli jak řekla, tak udělala. Zrentgenovala mi ruku a poslala mě zpět na ambulanci. Chvíli jsem si poseděla v čekárně a potom mě zavolali. Posadila jsem se opět na židli. "Měla jste štěstí, máte jen trochu zakřivenou kost od nárazu. Dáme vám ortézu, aby se vám to trochu srovnalo a také proti bolesti".
"To jsem ráda". Sestřička mi dala ortézu na ruku.
"Jste tady odtud?" zeptal se m doktor.
"Nejsem, ale bydlím kousek od Prahy".
"Dobře, tak zajdete za týden do nemocnice, co máte v okolí na kontrolu. Uvidíme, jsetli to bude lepší" řekl mile.
"Půjdu. Děkuji, nashledanou" rozloučila jsem se a odešla z ordinace. Doufám, že je tady opět nepotkám.

Asi si říkáte, proč je vlastně nechci vidět. Znáte ten pocit, když nemáte na nikoho náladu, chuť? Tak jsem to právě měla.

"Ahoj mami" pozdravila jsem mámu, když jsem vešla do domu.
"Ahoj, co ty tady?" usmála se a šla směrem do kuchyně.
"Mám hrozné období.." posadila jsem se na kuchyňský pult. Vždy jsem tam hrozně ráda sedala. "Proč musí být život tak složitý?!" řekla jsem ironicky.
"Ajéje, takže v tom hrají roli muži. Tak povídej, co se stalo?" posadila se vedle na židli.
"Promiň mami, ale já opravdu mám náladu na nic.. Vše ti řeknu později".
"Dobře" zvedla se, pohladila mě po vlasech a usmála se. Šla jsem do svého pokoje. Na mobilu mi začala zvonit upomínka. Pane bože! On je dnes ten sraz! Vůbec se mi tam nechce, ale bylo by blbé tam nepřijít.. Sraz máme už za dvě hodiny. Zase v Praze. To abych si pospíšila. Než se připravím a dojedu tam, tak to bude akorát. Umyla jsem si hlavu, namalovala, oblékla se do letních šatu, protože venku bylo stále příjemné teplo a šla za mámou. "Mami?" řekla jsem do neznáma, když jsem scházela po schodech.
"Ano?" ozvala se z terasy.
"Já půjdu, mám ten sraz. Vezmu si auto, ahoj".
"Dobře, bav se". Vyšla jsem z domu rovnou do auta. Když jsem řídila, hodně mě bolela ruka, co jsem si dnes narazila. V půlce cesty jsem si udělal malou zastávku u benzínky. Koupila jsem si něco k pití a šla zpět k autu. Upět zvonil mobil. Opět Harry.. Vymáčkla jsem to a napsala esemesku: "Nevolej mi, ani nepiš. Jsem OK". Sedla jsem do auta a pokračovala v jízdě. Když jsem dorazila před restauraci, v které jsme měli sraz, začala jsem být nervozní. Ani nevím proč, ale měla jsem z něčeho špatný pocit. Vzala jsem si kabelku a vystoupila z auta. Vešla jsem velkými prosklenými dveřmi dovnitř. Rozhlédla jsem se po velké místnosti a úplně v rohu jsem viděla známé tváře. Ihned jsem za nimi šla. "Ahoj!" pozdravila jsem je radostně. "Ráda vás všechny zase vidím" pár lidí se semnou přivítalo, ale ostatní nic. Jen se na mě pohrdavě podívali. V tu chvíli jsem byla docela v šoku. To jsem jim něco udělala?! Proč mě ignorují? Absolutně jsem to nechápala. "Proč mě většina ignoruje? Co jsem jim udělala? To je tady něco o čem nevim?" zeptala jsem se bývalého spolužáka, který byl asi nejradši, že mě vidí.
"Víš.. Než si přišla, tak tady byla docela velká debata o tobě a tak trochu i o Tess, ale hlavně o tobě".
"O mně? Proč?!".
"Když to zjednodušeně řeknu, tak ti závidí slávu, kterou máš. A hlavně Zayna, jmenuje se tak, žejo?".
"Jmenuje.." koukala jsem do země jako do blba. Proč? A to jim ani nestojím za pozdravení? A ještě víc mě na tom zaskočilo to, že to byla skoro polovina lidí. Koukali na mě a do učí si šeptali. "Myslím, že asi půjdu.." řekla jsem smutně a vstala.
"Nerozmyslíš si to ještě?" řekl.
"Nene, tohle nemám za potřebí.."
"No dobře, rád jsem tě viděl. Tady máš moje číslo, zavolej. Někdy zajdeme na kafe" usmál se a podal mi vizitku.
"Budu ráda" oplatila jsem úsměv a šla pryč. Jak milí spolužáci. To je neskutečné, jak člověka dokáže ovládnout zavist. Ale divím se, že se tady neobjevila Tess. Ale já o vlku a vlk za dveřmi.. Stála přímo předemnou. Jen se na mě krátce podívala, nic neřekla a šla dovnitř. Povzdechla jsem a šla k autu. Proč se na mě musí vše sesypat!? V kabelce mi začal zvonit mobil. Pane bože! To mi nemůžou dát na chvili všichni pokoj?! Vždiť jsem jak telefoní ústředna! Vytýhla jsem ho. Louis. Promiň, ale opravdu na ebe nemám náladu, vymáčkla jsem mu to. Po chvíli volal Niall a poté ještě Liam. To se všichni zbláznili?! Co chtějí?! Bylo to už trochu divné, tak jsem to Liamovi zvedla. "Ano Liame?".
"Steph! Konečně! Musíš okamžitě přijít do nemocnice!" vyhrkl to ze sebe takovou rychlostí, že jsem to ani nestíhala vstřebat.
"Počkej, co se děje?!" řekla jsem zděšeně.
"Zayn! Musíš okamžitě přijít!".
"Liame! Co se děje?! Řekni mi to!" zařvala jsem už naštvaně do telefonu. On zavěsil.
"Liame! No tak Liame! To snad neni možný! On to položil?!" srdce mi tlouklo jako o závod. Ze vzteku jsem silně kopla do auta. Ale v tu chvíli mě někdo silně bouchl něčím tvrdým zezadu do hlavy. Pohled se mi začal rozmazávat a začala jsem ztrácet kontrolu nad rovnováhou. Nohy se mi podlomily. Ztratila jsem vědomí o realitě...

Steph's dress

Another World - 6.časť

12. června 2012 v 14:00 | Kikuš |  Another World
Another World - 6. časť

,,Lucy ? Čo si mám na seba obliecť ?'' Už sa ma pomaly, ale isto chytala panika. Hoci som si z Ameriky priviezla všetko svoje šatstvo, stále som mala pocit, že v skrini dokopy nič nemám. Môj Bože, čo si Harry o mne pomyslí ?
,,Ashley, v prvom rade sa ukľudni !'' zahriakla ma Lucy, ktorej zjavne moje reči už dosť liezli na nervy. Postavila sa pred šatník a skúmavo sa naň zahľadela. Potom z neho vytiahla obyčajné čierne džínsy, biele tielko a jemnú šatku z motívom americkej vlajky.
,,Daj si k tomu ešte biele balerínky, a si oblečená priam ukážkovo. Bude to jednoduché, no tá šatka to oživí. Ver mi, viem čo robím'' dodala Lucy, keď zbadala môj pochybovačný výraz.
,,No ... Tak fajn, ale čo s vlasmi ? Vypnúť, či rozpustiť ?'' spýtala som sa.
,,Rozpustiť, a troška si môžeš pomôcť aj kulmou a vyrobiť si také malé zlaté vlnky'' povedala pohotovo.
,,Budeš vyzerať úžasné, no teraz musíš pomôcť zas ty mne. Čo by si mi poradila ?'' opýtala sa Lucy.
,,Čo by si povedala na čierne tričko, džínsové šortky a biele tenisky ?' Vyzerala by si ako rozkošná cheerleaderka'' odvetila som.
,,A čo sa vlasov týka, urob si ten taký uvoľnený drdol, to bude vyzerať skvele'' Lucy sa na mňa usmiala a objala ma.
,,Si úžasná, Ash. Ďakujem ti ! Vieš čo ? Ty sa zatiaľ obleč a ja idem dolu spraviť raňajky, ok ?''
,,No keď myslíš...'' odvetila som a išla som do kúpeľne, aby som sa dala ako-tak do poriadku. O desať minút ma už v nose šteklila vôňa typických anglických raňajok. Rýchlo som zbehla do kuchyne a uznanlivo som pokývala hlavou.
,,Teda Lucy ! To vyzerá naozaj fantasticky'' a bez ďalších rečí som už do seba tlačila slaninku a vajíčka. Len čo sme sa s Lucy naraňajkovali, išli sme na najbližšiu autobusovú zastávku. Obidve sme boli veľmi vzrušené, že (opäť-teda aspoň v mojom prípade) uvidíme chlapcov. Autobus meškal a ja som stihla vyprodukovať aj zopár slušných amerických nadávok, na čo sa ostatní len otáčali a samozrejme, že pohoršovali. O malú chvíľu sme už videli krásne presklené CITYSTYLE. Bola to skutočne nádherná budova. Celá bola oblepená plagátmi, ktoré oznamovali, že dnes tu budú mať chalani z 1D autogramiádu a mini koncert.
Centrum bolo fakt plné a všade sa potulovali mladé teenagerky, zjavne directionerky, keďže si o dnešnej akcii vzrušene šepkali.
,,Koľko je hodín ?'' spýtala sa ma Lucy. Pozrela som sa na hodinky. Chalani by už o desať minút mali začať, a to som aj povedala Lucy.
,,Poďme si chytiť nejaké fajn miesto, dobre ?'' navrhla som, no v tom ma ktosi potiahol za tričko. Obzrela som sa, a za mnou stála akási brunetka v jednoduchých ružových šatách. Vyzerala veľmi honosne, a v ruke držala notes.
,,Lucy Holmesová a Ashley Lawrenceová ?'' spýtala sa.
,,No áno, to sme my, ale ...'' Neznáma ma prerušila.
,,Tak v tom prípade poďte so mnou, mám vám od Harryho odkázať, že vás chce ešte pred vystúpením vidieť, tak poďte'' povedala a nám neostalo nič iné, len ju nasledovať. Tiahla nás akousi chodbičkou, ktorá pre takéto centrá nebola vôbec typická.
,,Ehm, prepáčte, nechcem byť drzá, ale ... Kto vlastne ste ?'' vyhŕklo zo mňa. Žena sa len usmiala a povedala.
,,Som manažérka One Direction, som Angela Hudsonová, ale volajte ma Angie. Angela znie až príliš oficiálne, teda aspoň podľa mňa. A ešte vás poprosím, tykajte mi, nie som predsa až taká stará, však ?'' povedala so smiechom a ja som s ňou musela súhlasiť. Odhadla som jej tak nanajvýš tridsať rokov, možno ani to nie.
,,Tak, a sme tu'' ukázala na dvere, na ktorých visela ceduľka ONE DIRECTION.
,,Ak by ste niečo potrebovali, som hneď vedľa'' odvetila a zmizla nám z dohľadu. Pozrela som sa na Lucy. Nevyzerala totiž, že by sa chystala zaklopať. Zhlboka som sa nadýchla a mierne som na dvere zaťukala. V momente sa rozleteli a v nich stála blonďavá hlava.
,,Niall ! Ahoj '' usmiala som sa naňho. Aj Niall bol evidentne nadšený a tak ma proste strhol do náručia.
,,Čau, Ash ! Som rád, že ťa zas vidím'' povedal a keď ma konečne pustil, naskytol sa mi pohľad na priestrannú šatňu s kopou zrkadiel a stolíkov.
,,Kde sú vlastne ostatní ?'' spýtala som sa.
,,Niekde sa poflakujú a pritom o chvíľu začíname'' odpovedal Niall. Po chvíli zaregistroval aj Lucy a tak jej tiež podal ruku a predstavil sa jej. Hľadela naňho ako v extáze a tak som Niallovi vysvetlila.
,,Lucy je veeeeľká directionerka a o stretnutí s vami odjakživa túžila, takže teraz bude chvíľu vykoľajená'' objasnila som Niallovi situáciu.
,,Niall, s kým sa to rozprávaš ?'' ozval sa známy hlas, ktorý by som spoznala aj na Antarktíde.
,,Takže teba nezaujíma, že prišla Ashley ?'' povedal Niall a žmurkol na mňa.
,,Ashley ?'' opýtal sa s neskrývaným nadšením v hlase.
,,Ahoj'' povedala som.
,,Vyzeráš fakt dobre'' pochválil ma. Zasmiala som sa.
,,Vďaka, to mi vybrala Lucy'' odvetila som a potom som ich zoznámila.
,,Som fakt rád, že si prišla'' povedal mi.
,,Dáš si niečo na pitie ?'' spýtal sa. Niečo by som si dala, od raňajok som totiž nič nepila.
,,Rada'' súhlasila som. Harry vzal s konferenčného stolíka fľašku a nalial do troch pohárikov, do ktorých ešte pichol pásikavé slamy. Bol to mangový džús, môj najobľúbenejší.
,,Ďakujem'' povedala som, no v tom do šatne vtrhla Angie.
,,Ach Harry, túto tvoju lovestory si nechaj na inokedy, poďte už na stage, a zavolaj aj zvyšok, už tam musíte byť ! Mrzí ma to Ashley, no na Harryho počkaj po autogramiáde, dobre ?'' povedala mi, a my dvaja sme sa museli rozlúčiť. Pozrela som sa na Harryho, a on mi povedal.
,,Čo keby sme spolu potom niekam zašli ? Len ty a ja '' Čože ? Nemohla som uveriť vlastným ušiam !
,,To má byť pozvanie na rande ?'' podpichla som ho.
,,Ber to ako chceš, Ash'' odpovedal a zahľadel sa mi do očí tak, že som nadobudla pocit, že ho nikdy nechcem opustiť.