Květen 2012

Nová Poviedka - Another World

31. května 2012 v 21:06 | Kikuš |  Another World
1.časť

,,Ashley... Nerozmyslíš si to ?'' ozval sa tichý hlas mojej mladšej sestry Lexi.
,,Viem, že je to pre teba fakt ťažké, ale ja to tu bez teba nevydržím ...'' Hlas sa jej zlomil a dolu tvárou sa jej kotúľali krokodílie slzy. Letmo som sa na Lexi pozrela- vedela som, že môj odchod bude znášať ťažko, no takto som si to vôbec nepredstavovala. Nečakala som Niagarské vodopády sĺz, a tak som sa zmohla len na obyčajný povzdych. Moje sťahovanie sme preberali už mnohokrát a ...
,,Lexi, ja to už v Seattli ďalej nevydržím. Odkedy zomrela Samantha, ja ...už tu nemám čo hľadať, toto mesto pre mňa už nemá nijaký význam. Pochop ma, prosím. Jednoducho viem, že musím odísť, inak sa tu zbláznim''
,,Neplač, budeme si pravidelne esemeskovať, Twitter máš, Facebook tiež, webkamera ti-pokiaľ viem-ešte stále slúži a aha ! Kúpila som si nový telefón, iPhone-už tam je aj britský operátor a britský čas ...'' snažila som sa odľahčiť situáciu. Tárala som o všelijakých nezmysloch, len aby som Lexi rozptýlila. Zvláštne, pritom by som mala cítiť smútok práve ja.
No ja už ma plač proste nemám silu, všetky tie lieky na upokojenie od psychiatra môj organizmus omámili natoľko, že som už v takýchto chvíľach necítila nič-iba prázdnotu, ktorá sa v blízkosti môjho domova len a len stupňovala.
,,Slečna, už sme tu. Mám vám pomôcť s kuframi, alebo to zvládnete aj sama ?'' Pozrela som sa von oknom a skutočne. Vítali ma veľké písmená na rozľahlej presklenej budove-SEATTLE TACOMA AIRPORT-aby som to upresnila.
,,Ďakujem, poradím si aj sama. Takže ... koľko to bude ?''
,,18 dolárov, slečna.'' Otvorila som malú koženú peňaženku a vytiahla som z nej dvadsať dolárov-drobnejšie som totiž nemala.
,,Nech sa páči, zvyšok si nechajte'' povedala som taxikárovi a prešla som k zadnému kufru taxíka. Vytiahla som odtiaľ dva čierne kufre a malú tašku s notebookom, ktorú mi vzala Lexi. Taxík naštartoval a začal sa od nás vzdaľovať.
,,Dovidenia a ešte raz vám ďakujem'' zakričala som na odchádzajúci taxík. Zhlboka som sa nadýchla a spolu s Lexi sme vykročili do letiskovej haly. Bola naozaj priestranná a zariadená v modernom štýle. V okolí bolo počuť samé svišťanie a hvižďanie koliesok na kufroch a ešte mnoho ďalších neidentifikovateľných zvukov, ktoré k imidžu letiska neodmysliteľne patrili. Pozrela som sa na hodinky. Uf, prišli sme len tak-tak, moje lietadlo odlieta už o 15 minút. Začala som hrabať v kabelke, lebo som hľadala môj cestovný pas.
Keď som ho konečne našla, pozrela som sa na sestru. Jej čokoládové oči znovu plávali v slzách.
,,Lexi, ja ...'' hlas sa mi zlomil a ja som nemohla ďalej rozprávať. Pery sa mi chveli a v očiach ma štípali slzy.
,,Vždy budeš mojou malou sestričkou, veľmi ťa ľúbim a vždy budeš v mojom srdci. Alexandra Maria Lawrence-TY si moja sestra, TY si človek, ktorý ma vždy podporoval a ja na to nikdy nezabudnem. No a chcem, aby si si toto vzala na pamiatku'' Odopla som si malý zlatý krížik a zavesila som ho na sestrin krk.
,,Keď sa budeš cítiť osamelo, tento krížik ti pripomenie, že nemáš strácať vieru a nádej'' povedala som.
,,Tento krížik bol so mnou v najťažších chvíľach a práve moja viera mi pomohla všetko to ako-tak prekonať. Mysli na to, Lexi.'' Stáli sme pri turnikete a vzápätí sa ozval počítačový hlas:
,,Prosíme cestujúcich na trase Seattle-Londýn, aby sa dostavili ku bráne číslo 62CD. Vaše lietadlo je pripravené na odlet !'' So slzami v očiach som sa obrátila k sestre. Chcela som jej ešte niečo povedať, no nemohla som, bolo už príliš neskoro.
,,Lexi ... I love you'' zakričala na mňa.
,,Love u too'' odpovedala som jej a pomaly som vykročila cez elektronické dvere.
Do lietadla nenastupovalo veľa ľudí. Bol to menší Boeing, ktorý mal len jednu triedu. Všetky sedadlá boli stavané pre dvoch ľudí, len ja som sedela sama. Po chvíli ma zaregistrovala letuška, ktorá postupne kontrolovala všetkých cestujúcich. Poučila ma o bezpečnostných pravidlách a s milým úsmevom dodala, že sa niet čoho báť.
Nad hlavou mi zapípala malá kontrolka PRIPUTAJTE SA.
Len čo sa lietadlo pohlo, zatvorila som oči s vedomím, že práve nastával nová kapitola môjho života... Iný svet-ANOTHER WORLD ...

Forever in my heart - Kapitola 13.

31. května 2012 v 16:52 | Steph |  Forever in my heart

"Jaké problémy?" zeptala jsem se nechápavě. Louis mlčel. "Louisi! Řekni mi to!" řekla jsem vážně.
"Má problémy s pitím".
"Cože? Jak dlouho?!" vyhrkla jsem ze sebe.
"Už dlouho.. Minimálně půl roku".
"Půl roku?!" vykřikla jsem. "Proč jsem si toho nevšimla?" říkala jsem si pro sebe.
"Nevyčítej si to. Ostatní o tom taky neví. Vím to jen já a Harry" chytil mě za ruce a pevně stisknul.
"To jsem taková husa?! Jak jsem to mohla přehlídnout? Ale teď mi to dává smysl. Ty jeho útěky, kdy byl většinou dva dny pryč.." po tváři mi stekla slza. Louis mě objal.
"Víš, každý do toho spadne hrozně rychle.. Bohužel to byl i Zaynův případ. Snažil se už přestat, ale alkohol je démon, který tě nechce opustit..".
"Děkuju" řekla jsem Louimu a dala mu pusu na tvář.
"Nemáš zaco.." usmál se na mě mile. ".. ale prosím, jednej s rozmyslem".
"Budu se snažit" vstala jsem a beze slova odešla na chodbu. Šla jsem k dveřím od našeho apartmánu. Zastavila jsem se těsně před nimi. Jak se mám teďka chovat? Jak mu mám říct, že o tom vím? Kdy mu to mám říct? To byli otázky, které se mi honily hlavou. "Achjo.." povzdechla jsem a otevřela kartou dveře. Vešla jsem do chodby a slyšela jsem, jak Zayn s někým telefonoval v obýváku. "...vždyť mám ještě tři dny! Do datumu to dodám, nebojte se. Hlavně nikomu neubližujte.." skončil hovor. Celou dobu jsem stála mezi dveřmi. Hlavně nikomu neubližujte?! Co to má zase být?! "Zayne?" promluvila jsem na něj jemným hlasem. Prudce se otočil a rychle šel ke mně. "Lásko, promiň mi to, je toho na mě hodně v poslední době.." silně mě objal.
"To je dobrý, neomlouvej se.." políbila jsem ho. Cítila jsem, že něco pil. "Zayne? Ty jsi něco pil?" zeptala jsem se opatrně. "Jen malý panák na nervy" odbyl mě.
"Posaď se, prosím" řekla jsem mu a posadili jsme se na gauč. "Louis mi to řekl...".
"Co ti řekl?" řekl znepokojeně.
"To o tom pití".
"Hlavně, že jsem mu řekl, ať to nikde neřiká! A už vůbec ne tobě.." vstal a nervózně chodil po místnosti. "Říkal ti nějaké podrobnosti?".
"Ne, neříkal. Ale doufám, že mi je řekneš ty. Pamatuješ? Žádné tajemství..".
"Steph, tohle je něco úplně jinýho!" řekl trochu zvýšeným hlasem.
"A co to je?!" řekla jsem vážně. "To, že máš problémy s pitím, si myslím, že je vážný! A měla bych to vědět! A co to bylo zase za telefonát? Hlavně nikomu neubližujte?!" řekla jsem rozčíleným hlasem.
"Ne! Tohle je můj problém! Moje starosti! A ty, už to nech být! Já si to vyřeším sám!" křičel na mě. Já se jen koukala na úplně cizího člověka. Takhle jsem ho nikdy neviděla. Neznala. V životě na mě nekřičel, ani jsme se nikdy takhle nehádali. Do očí se mi hrnuly slzy. Nevěříctně jsem kroutila hlavou, protože jsem ho nepoznávala. Se slzamy v očích jsem běžela pryč z pokoje. Rovnou na chodbu. Za sebou jsem jen slyšela, jak Zayn křičí mé jméno. Křičel, abych se vrátila, že to tak nemyslel. Ale v tu chvíli jsem ho nechtěla ani vidět. Běžela jsem po schodech do přízemí a rovnou pryč vchodovými dveřmi. Nehleděla jsem na cestu a silně do někoho vrazila. "Auuuuuu!" slyšela jsem.
"Pardon" zašeptala jsem a podívala jsem se, do koho jsem to vůbec vrazila. "Harry!" řekla jsem šťastně a hnedka ho silně objala.
"Steph? Co - co se stalo?!" řekl hodně znepokojeně. Nebyla jsem schopná slova. Nikdy mě tak nevzala žádná hádka, jako tato.
"Harry.." silně jsem brečela a pořád ho držela. Musel už mít celé mokré triko, co měl na sobě.
"Steph! Co se stalo?" chytil mě za ramena a podíval se mi do očí.
"Zayn.. Hodně jsme se pohádali.. Louis mi řekl o té jeho závislosti. Zayn na mě začal křičet. Vůbec jsem ho nepoznávala" sesypala jsem se mu rovnou do náručí.
"To je mi líto.. Pojď, půjdeme ke mně na pokoj, takhle tady nemůžeme být" vzal mě za ruku a šel k recepci, vyzvednout si kartu od jeho pokoje. Přiletěl sem dneska, za stejným účelem jako El s Louisem. Harry měl pokokoj na stejném patře, jako já se Zaynem. Modlila jsem se, aby jsme ho nepotkali. Naštěstí jsme bez povšimnutí přišli do Harryho pokoje. "Nevadí, když si teď dám rychlou sprchu? Potřebuju jí jako sůl. Zatím si tady udělej pohodlí" řekl Harry.
"Jasně" odpověděla jsem. Harry šel do koupelny a já jsem si sedla na postel. Po chvíli jsem už byla v klidu. Harry po pár minutách vyšel z koupelny jen v ručníku ovázaným kolem pasu.
"Promiň, ale zapoměl jsem si vzít věci" řekl a šel ke kufrům co měl u dveří pokoje a vytahoval z něj oblečení.
"V pohodě" usmála jsem se. Pořád se hrabal v taškách, ale v tom se mu povolil ručník a začal mu pomalu slízat z těla. Rychle se narovnal a upravoval si ho.
"Aby ti něco nespadlo" začala jsem se smát. Harry se ke mně jen přidal.
"To jsem rád, že jsem tě rozesmál, ale teďka se du už oblíknout" usmál se. Po chvilce ke mně oblečený přišel a lehl si celý unavený na postel.
"To je hrozný, je dopoledne a cítím se, jako kdybych byl celej den v tělocvičně" zasmál se.
"To mi povídej..." lehla jsem si k Harrymu. "... můžu?".
"Jasně" odpověděl a já si položila hlavu na jeho hruď.
"Jak to všechno začalo?" zeptala jsem se.
"Co myslíš?".
"Vždiť víš.. Zayn".
"Ah, víš, jeho rodiče. Před půl rokem se začali dost hádat. Hádky začali být na denním pořádku a víš jak Zayn miluje své rodiče. Začal si to brát osobně. Myslel si, že za to může on. Ikdyž opak byl pravdou. Jednou sáhnul po flašce a potom se už vezl... Dopadlo to tak, že požádali o rozvod a teď se jen čeká, až budou oficiálně rozvedění. Každý bydlí někde jinde a Zayn to nese opravdu těžce.." vyprávěl mi Harry. Nevěřila jsem vlastním uším. Mluvíme vůbec o tom samém člověku, kterého miluji?
"Wau. To jsem tak pitomá, že jsem si toho nevšimla?" říkala jsem si nevěřícně.
"Steph, nikdo by to nepoznal, kdyby nám to neřekl. Víš jak on dokáže všechno ututlat, že na něm není nic poznat" uklidňoval mě a při tom mě začal hladit po vlasech. Škubla jsem sebou, jak jsem ho ucítila.
"Oh, promiň, jestli ti to vadio" omlouval se. Zadívala jsem se mu hluboko do jeho očí. Nevím, kde se to ve mně vzalo, možná jsem v sobě měla ještě alkohol z noci, ale měla jsem hroznou chuť ho políbit. "Harry..." zašeptala jsem a začala ho líbat. Nebránil se. Ba naopak se připojil. Položil mě na záda a nahnul se nade mě. Pomalu mi začal zajížděl rukou pod tričko. Ani nevím jak, ale Harry byl už jen v kalhotech. Pořád jsme se líbali a oblečení z nás mizelo. Všechno se to sehrálo hrozně rychle...

Ležela jsem v posteli vedle Harryho, který spal. V hlavě jsem si srovnávala, co se to vlastně stalo. Všechno mi to začalo docházet. Co jsem to udělala? Vždiť jsem podvedla Zayn s jedním z jeho nejlepších kamarádů. Měla jsem na sebe vztek. A velký, ale nemohla jsem si pomoct, Harry se mi vždy líbil, ale poslední dobou mě začal víc a víc přitahovat... Z přemýšlení mě vyrušil Harryho mobil. "Kdo to zase otravuje.." řekl ospalý Harry a přijal hovor. "Oh, ahoj Louisi. Promiň, zapoměl jsem ti zavolat, byl jsem hodně unavený a zaspal jsem... Cože?! On zase zmizel?! Počkej dole, za chvíli jsem tam" ukončil hovor a začal se oblíkat.
"Co se stalo?!" řekla jsem zděšeně a měla takový pocit, že se jedná o Zayna.
"Zayn, někam se vypařil. Normálně by nám to bylo jedno, ale víš co se stalo.." podíval se na mě Harry.
"Půjdu s vámi" řekla jsem rozhodně a začala se oblékat.
"Ne, Steph ty tady zůstaneš. Nechci, aby si viděla ty místa, kam nás Zayn vždy zavleče...".
"Harry! Já půjdu s vámi!" podívala jsem se na něj vážně. Nejspíš pochopil, že by mě musel leda tak přivázat, aby mě tady donutil zůstat. "Dobře" řekl Harry a obul si boty. Vyšli jsme na chodbu rovnou k výtahu. Sjeli jsme až do přízemí. Louis stál uprostřed haly. Jak jsme vystoupili z výtahu Harry mě z ničeho nic vzal za ruku. Hnedka jsem se mu vysmekla, ale bylo pozdě. Loui nás viděl a nechápavě se na nás koukal. "Oh, promiň. Neuvědomil jsem si to.." omluvil se Harry.
"V pohodě" odpověděla jsem.
"Ehm, Harry? Steph půjde s námi?" zeptal se Lou a bylo vidět, že z toho není moc nadšený.
"Půjde, nedonutíš jí tady zůstat" řekl a podíval se na mě.
"Steph, myslím, že to není dobrý nápad. Nevíme, kde ho zase najdeme. Nechci aby jsi ho tak viděla a myslím, že i Zayn by to nechtěl.." rozmlouval mi Louis.
"Chci vidět, jak na tom je. Možná to nebude ten nejlepší pohled, ale to mi je jedno" řekla jsem upřímně. Harry se jen podíval na Louise, že to nemá smysl, mě přemlouvat.
"No dobře, jak myslíš. Půjdeme teda do barů, hospod, prostě všude tady poblíž hotelu" řekl Louis a vyšli jsme na ulici. Prošli jsme všechno, ale nikde jsme ho nemohli najít.
"Zkusím mu ještě zavolat" řekl Harry a vytočil jeho číslo. Stáli jsme a tiše čekali, jestli to Zayn přijme. Z temné uličky co byla asi tak deset metrů od nás jsem slyšela velice známou melodii. "Vymáčknul mi to.." řekl Harry. Přišla jsem k té uličce a viděla Zayna, jak tam je s nějakou ženou. Mohlo jí být tak kolem pětadvaceti.
"Steph? Co tam děláš?" zeptal se mě Louis a šel směrem ke mně. Já jen nehybně stála a koukala.
"Měl si pravdu, neměla jsem s vámi chodit.." řekla jsem tichým hlasem a sklopila hlavu.
"Zayne!" zakřičel Louis...

Další kapitola bude pravděpodobně v neděli večer. Celý víkend nebudu mít připojení k internetu, ale budu psát ;) Co ni ní říkáte?

On the other side - 30.Kapitola

30. května 2012 v 21:20 | Barča |  On the other side
On the other side - 30.Kapitola

"Dobrý deň, teta," pozdravila som šťatsne Anne a objali sme sa.
"Ahoj mami," pozdravil ju Harry a Anne sa mu hodila okolo krku a nechcela ho ani pustiť.
"Jeej! Gemma!" povedala som nadšene, keď som ju zbadala medzi dverami.
"Ahooj" povedala šťastne a objali sme sa. Gemmu som nevidela neskutočne dlhý čas.
"Ani si nevieš predstaviť ako som šťastná, že ťa vidím!" povedala som jej s nadšením.
"Harry? Ten nákup je kde?" opýtala sa ho Anne.
"V aute, počkaj, idem ti preň," povedal Harry a vybehol von.
"Tak Ang, cíť sa tu ako doma," povedala Anne.
"Ďakujem," poďakovala som jej a vyzula si čižmy a vyzliekla vetrovku. Zavesila som si ju na vešiak a opýtala sa Anne: "Chcete s niečím pomôcť?"
"Nie, len oddychuj. Keď budem niečo potrebovať, tak si vás zavolám," povedala a usmiala sa. S Gemmou som odišla do obývačky. V krbe horel teplý oheň, rámy okien boli zarosené, vianočný stromček zdobili červené gule a stužky, pod ním kopa zabalených darčekov, vianočné pečivo na stole, v televízii išla rozprávka,.....viete si predstaviť lepšiu atmosféru? Ja nie. Takto voňajú Vianoce. Škoricovo-jablkovou sviečkou. Gemme zazvonil telefón, ktorá ho zdvihla a odišla preč. Zostala som tam úplne sama. Harry pomáhal vykladať nákup, Gemma telefonovala, Harryho nevlastný otec (neviete ako sa volá?) robil niečo vonku a mne nezostávalo nič iné. Akurát išiel Madagaskar. Milujem ten animák. Úplne som sa do neho zažrala, dokonca som si ani nevšimla, že si vedľa mňa sadol Harry. Uvedomila som si, že tam je, až keď ma pobozkal.
"Ježišikriste!" zakričala som vyplašene.
"Haha, prepáč," ospravedlnil sa a opäť ma pobozkal.
"V pohode. Pamätáš sa? Niečo spojené s Madagaskarom," povedala som mu.
"Jasné, že si to pamätám. Boli sme prvýkrát samy v kine bez rodičov. Koľko sme mali rokov? Desať, deväť?"
"Neviem, ale bolo to pre nás ako keby nás pustili na celú noc von a pri tom sme boli len samy v kine," zasmiala som sa.
"Len tak mimochodom, volal mi Louis a pýtal sa ma, či s nimi nechceme ísť na Silvestra na chatu."
"S kým s nimi?"
"S ním, Eleanor, Liamom, Danielle, Zaynom a Perri," povedal Harry.
"A Niall?"
"Niall chce ísť domov," povedal Harry.
"Podľa mňa je mu tam blbé byť bez baby. Vieš aké to musí byť pre neho frustrujúce, keď vy všetci máte babu a on nie?"
"Tak, ale čo s tým máme spraviť?" opýtal sa nechápavo.
"Nájsť mu ju?"
"To sa ti hovorí ľahko, Ang. Tak čo pôjdeme s nimi?"
"Už viem! Mám pre neho babu! Určite si budú rozumieť! Pripomeň mi, že keď prídeme domov, tak jej musím zavolať."
"Poznám ju?"
"Myslím, že nie."
"To je jedno, tak pôjdeme s nimi alebo si chceš spraviť viac romantického silvestra?" opýtal sa ma s úškrnom Harry a pobozkal ma na krk.
"Pôjdeme s nimi zlatko," povedala som mu a odstrčila ho odo mňa.
"Fajn, idem mu teda zavolať."
"Dobre," povedala som a pokračovala v pozeraní televízie.
"Tak je to vybavené. Odchádzame 28," povedal Harry a schoval si telefón do vrecka.
"Kam s ato vlastne pôjde?"
"Do Álp," povedal akoby nič Harry.
"Do Álp?!" zvrieskla som.
"To si mi akože kedy chcel oznámiť?! Ja som si myslela, že pôjdeme len dakam tu! Teda no nie tu, ale ako Fínsko, Ścédsko a podobne! Nie, že Alpy!" hovorila som mierne naštvane. Ani neviem, čo to do mňa vošlo.
"Mám to zrušiť?" opýtal sa.
"Nie, nie......mňa to len šokovalo," povedala som už lepšie, i keď stále trochu mimo.
"Tak dobre, ideme sa prezliecť? Za chvíľu už bude večera," povedal Harry a ja som sa pozrela na hodiny. Bolo už sedem hodín večer.
"Poďme," povedala som mu a spoločne sme odišli do jeho izby. Obliekla som si čierne silonky, čierne šaty s bielimi bodkami bez ramienok, cez to som si prehodila čierne bolerko, vlasy som si zčesala do drdolu a dala si do nich červenú čelenku, ktorá mi ladila s topánkami.
"Ty sa kam chystáš?" opýtal sa ma.
"Ty máš čo hovoriť! Ty bežne nosíš košeľu, motýlika a sako," povedala som ironicky a Harry sa zasmial.
"Si nádherná," pošepkal mi do ucha.
"Poďme dolu," zašepkala som mu do ucha. Odišli sme dolu do kuchyne, kde už všetci sedeli za stolom. Pridali sme sa ku nim, pomodlili sme sa a začalo sa jesť. Jediné svetlo vychádzalo zo sviečky na stole. Boli sme úplne ticho. Moriak, ktorého spravila Anne bol vynikajúci.
"Tak myslím si, že keď je už všetko zjedené, tak by sme mohli ísť do obývačky," povedala Anne a vstala od stola. Harry ma chytil za ruku a presunuli sme sa do obývačky. Darčeky si všetci otvoríme až ráno. Posadali sme si do kresiel a na gauč. Harryho nev. otec zapol televízor. Išla opäť nejaká rozprávka. Tuším sa to volá Začarovaná Ella, nie som si istá. Keď t oskončilo, Anne s Harryho nev. otcom sa vybrali k jeho rodičom a potom na omšu. Gemma išla zasa k Peteovej rodine (jej fiktívny (nemá ho v realnom živote) priatel). S Harrym sme tam zostali samy. Obaja sme boli unavený z cesty, tak sme sa rozhodli, že pôjdeme spať. Prezliekli sme sa do pyžama a zaľahli.
"Dobrú noc zlatko," pošepkal mi Harry a pobozkal ma.
"Aj tebe," povedala som oprela sa o jeho hruď. O pár minút som už tvrdo spala. V skoré ráno som sa zobudila a Harry vedľa mňa nebol. Nedalo mi to a musela som vstať. Pobzerala som sa po izbe, no tu nebol. Nebola tu ani deka, čo býva an kresle. Musel niekam ísť. Potichu som sa vykradla na chodbu, aby som niekoho nezobudila. Obývačka mala polootvorené dvere. Otvorila som ich potichu a vošla dnu. Harry sedel na koberci oproti horiacemu krbu, zababušený v deke s hrnčekom s kakaom v ruke. Pomaly som sa k nemu prikadla a sadla si vedľa neho. Vo veži hrala akurát tichá noc. http://www.youtube.com/watch?v=87q5dmW6zDg
"Prečo nespíš?" opýtal sa ma.
"Kvôli tebe. Zobudila som sa, lebo si nebol vedľa mňa. Ako dlho si už preč?" opýtala som sa ho.
"Tak hodinku. Nemôžem spať," povedal a ja som sa ku nemu privinula. Harry odložil hrnček nabok a objal ma.
"Neskutočne ťa milujem," zašepkal mi do vlasov a pobozkal ma na čelo.
"Aj ja teba," povedala som potichu a pobozkala ho na krk. Harry ma stiskol ešte pevnejšie a pozrel sa von oknom. Vonku husto snežilo a vyzeralo, že je tam neskutočná zima. Tu však bolo príjemné teplo. Harry ma jemne začal bozkávať od pier, na krk, po celej tvári. Ruky som si zamotala do jeho hustých kučier a odkryla som z neho deku. Harry si vyzliekol tričko a chytil ma do jeho pevných rúk. Vyzliekla som si tričko a takto to pokračovalo ďalej. Harry sa mi pozrel do očí a odhrnul mi z tváre neposlušný pramienok vlasov.
"Si nádherná," pošepkal mi a začal ma bozkávať.........Ležali sme spolu pod jednou dekou na zemi a pozerali sa ako horí oheň. Harry ma hladkal po chrbte a niečo mi dookola šepkal, keď sa zrazu otvorili obývačkové dvere.
"Hups! Pardon!" povedala šokovaná Anne a hneď zatvorila dvere. Harry sa zasmial a pokrútil hlavou: "Mama si to vie vždy perfektne načasovať."
"Buď rád, že neprišla desťa minút skorej," povedala som mu a pobozkala ho. Harrymu z ničoho nič zazvonil telefón. Jeho výraz tváre s v tej chvíli neskutočne zmenil.

Tak čo na to hovoríte? BTW: Baby, ktorá chcete byť babou Nialla??? Posielajte mi fotky na môj email - barborka03@gmail.com - do soboty a ak tam nejaké fotky pošlete, tak ich dám sem do fotgalérie s vaším menom :)) Potom sa spraví anketa a tá, ktorá bude mať najavic hlasov bude dievčaťom Nialla :)

Forever in my heart - Kapitola 12

30. května 2012 v 15:54 | Steph |  Forever in my heart

"Steph?" promluvila na mě máma, když jsem šla směrem do kuchyně pro nějaké jídlo.
"Ano?".
"Včera ti přišel dopis" přišla ke mně a podala mi ho.
"Ah, děkuju". Hned jsem ho otevřela a podívala se co v něm bylo. "To snad ne!" zajásala jsem.
"Co píšou?" zeptala se.
"Za týden máme sraz ze základky! Jak já je ráda uvidím po tech sedmi letech!" objala jsem jí a hned jsem běžela zpátky do pokoje.
"Co se děje?" zeptal se nechápavě Zayn.
"Za týden máme sraz ze základky!".
"Tak to je super". Vzala jsem mobil a hned volala Tess.
"Ahoj, dostala jsi ten dopis?" hnedka jsem začala mluvit.
"Jasně, dostala. Hrozně se na ně těším".
"Já taky, a jak!".
"A co doma, říkala jsi jim už o tom, že chceš být v Londýně?" zeptala jsem se opatrně.
"Ještě ne.. Zmíním se o tom až pozdějc. Už musím jít, tak zase někdy, pa".
"Pa" zavěsila jsem a položila mobil na stůl.
"Víš co mě tak napadlo teďka?" zeptala jsem se Zayna.
"Netuším".
"Kdyby vaše fanynky tady v Čechách věděly, že jste tady, tak by asi zešíleli" zasmála jsem se.
"Nejspíš, ale ono se to časem oběví v novinách" zasmál se.
"A jak tady budeš dlouho vůbec?" zeptala jsem se.
"Ještě nevím. Jak dlouho mě tady budeš chtít mít" vzal mě za ruku, stáhl k sobě na gauč a políbil.
"Poďte rychle sem! Jste v televizi!" křičel zezdola brácha. Rychle jsme vstali a běželi po schodech do obýváku.
"... byli spatřeni dnes kole druhé hodiny na letišti v Londýně a následně kolem šesté v Praze.." zaznělo z televize.
"A teď se jen modlit, aby nenašli, kde jsme. Jinak začne teror" řekl Zayn.
"No, mě osobně by to nevadilo. Plno krásných a ječících fanynek před barákem. Mmm.." ušklíbl se brácha.
"Hele!" praštila ho Barb. Barbara, zkráceně Barb, jak jí říkáme, je bráchy přítelkyně. Jsou spolu už tři roky. Oboum je dvacet pět let. O tři roky starší, než já se Zaynem.
"Aby si nepřišel k úrazu!" zasmála se.
"Ale lásko, vždiť víš, že jsi pro mě ta jediná" usmál se a políbil jí.
"Půjdu se podívat na twitter, jestli někdo nenapsal, že nás viděl" řekla jsem Zaynovi.
"Taky to půjdu zkouknout". Šli jsme zpět do pokoje. Sedla jsem si ke stolu a zapnula notebook. Zayn si lehnul na postel a vzal si mobil do ruky.
"Tak nevím, jestli tu budeme mít klid..." řekl trochu otráveně Zayn.
"To teda.. Pár lidí napsalo, že nás viděli ještě s Tess, El a Louisem na letišti v Praze a hned se rozpoutala diskuze, jestli to je pravda a kde teď jsme".
"Je tady i pár fotek. Jen doufám, že se nikdo nedozví, kde bydlíš" řekl Zayn. Vypnula jsem notebook, vstala ze židle a lehla si k Zaynovi.
"Doufám, ale už nad tím nepřemýšlej, prosím. Máme teď chvilku jen pro sebe..".

O tři dny později

"Vidíš je tady někde?" zeptal se mě Zayn, když jsme stáli před jedním pražským klubem, kde jsme byli domluvení s Louisem, Eleanor, Tess a Niallem.
"Nevidím, asi ještě nedorazili" odpověděla jsem. Chvíli jsme stáli na chodníku a čekali na ostatní. V tom přijela dodávka z který vyskočilo asi tak osm novinářů. Obklopili nás jako hejno otravných much a začali fotit. Blesk, co svítil z tech všech fotoaparátů byl příšerný, až k oslepnutí.
"Dejte už pokoj!" zakřičel na ně Zayn, vzal mě za ruku a šel neznámo kam. Jen aby jsme se jich zbavili. Před vchodem jsme zahlédli ostatní. Šli jsme k nim, ale novináři nám byli pořád v patách. Rychle jsme vešli do klubu. "Doufám, že sem už nepolezou.." řekl Zayn.
"Někdo jim musel napsat, že vás tady viděli" řekla El.
"Ale vždiť jsme tam stáli ani né čtvrt hodiny.. No, to je jedno, jsme tu, aby jsme se bavili, tak deme ne?" řekla jsem a šla do davu lidí.
"Dáme si u baru něco na rozjezd?" navrhl Niall.
"Jasně! Pořádně to dneska rozjedem a užijem si to!" řekl Louis a šli jsme směrem k baru.
"Dáme si něco na začátek dlouhý noci" řekl Louis barmanovi. Ten vzal šest panáků a nalil do nich pití. Ani jsme nevěděli co to je, ale kopli jsme to do sebe.
"Dáme ještě jednu? Aby se nám líp tancovalo" zeptal se Zayn a objednal další rundu. Nalili jsme to do sebe a šli na parket. Louis ale chytl Zayna za ruku a zůstal s ním u baru.
"Zayne, to stačí. Dneska už nic víc, je ti to jasný?" zaslechla jsem jak mu říká.
"Co se děje? Jak dneska nic víc?!" řekla jsem znepokojeně.
"Ale nic lásko.. Pojď tancovat" vzal mě za ruku a šli jsme do davu lidí. Nechci kazit večer, tak si s ním promluvím až zítra o co šlo. Právě začala hrát nová písnička.
"Tu miluju!" řekla jsem a začali jsme tancovat. (http://www.youtube.com/watch?v=HpyZEzrDf4c&feature=related) Noc plynula a my tancovali, pili, užívali si... Teda, až na Zayna, ten skoro vůbec nepil. Seděli jsme u stolu a mluvili o všem možném. Většina z nás měla už dost upito, takže to byli konverzace o ničem vpodstatě.
"Půjdu chvíli na čerstí vzduch" řekl Zayn trochu podrážděně a vstal od stolu. Měla jsem v sobě alkohol, ale vnímala jsem natolik, abych poznal, že celý večer není něco v pořádku. Vstala jsem a chtěla jít za ním, ale Louis mě vzal za ruku a šel do davu tancovat. To bylo to poslední, co si z noci pamatuji...

Druhý den

"Ahhh!" povzdechla jsem si bolestí, když jsem se probudila na hotelovém pokoji. Nikdo v něm nebyl. Odhrnula jsem peřinu a otevřela dveře od pokoje. Šla jsem chodbou do obývacího pokoje. "Zayne? Jsi tady?" řekla jsem tíším hlasem, protože mě neskutečně bolela hlava. Vešla jsem do místnosti a viděla Zayna, jak je na balkóně.
"Zayne?" řekla jsem ještě jednou hlasitěji. Prudce se otočil a viděla jsem, jak v ruce drží cigaretu. Snažil se jí zakrýt, ale bylo už pozdě.
"Zayne!" šla jsem k němu, vzala mu cigaretu z ruky, hodila jí na zem a zašlápla. "Proč?! Po dvouch letech?!".
"Promiň.. Je toho na mě v poslední době moc.." řekl.
"Co se děje?" vzala jsem ho za ruce a pevně stiskla.
"Ale nic, neřeš to.." řekl sklesle a šel do koupelny.
"Zayne! Já vím, že se něco děje, řekni mi to!" řekla jsem mu vážně.
"Už jsem ti říkal, že o nic nejde, tak to nech být!" řekl podrážděně a zabouchnul dveře od koupelny. Věděla jsem, že Zayn mi už nic neřekne, tak jsem chtěla jít za Louisem. Otevřela jsem dveře a vešla na chodbu. Zastavila jsem se a došlo mi, že ani vlastně nevím, v jakém pokoji je. Zayn zařizoval pokoj po telefonu a přišli jsme sem až v noci.
"Sakra!" řekla jsem nahlas. Za Zaynem teďka nepůjdu. Ale počkat, recepce! Šla jsem k výtahu a sjela v něm do přízemí. "Dobrý den, prosím vás, mohla by jste mi říct, v jakém pokoji pobývá Louis Tomlinson?" zeptala jsem se recepční.
"Vy jste příbuzná?" zeptala se mně.
"Nejsem, ale jsme tu společně. Jen jsem zapoměla číslo pokoje. Jsem tu také ubytovaná" odpověděla jsem. Říct jí, že jsme v noci přišli úplně opilí, by nebylo asi to nejlepší.
"Dobře, počkejte prosím".
"Jistě".
"Je to 6. patro, dveře číslo 156".
"Děkuju vám moc, nashledanou" řekla jsem mile a šla k výtahu. Dveře se nechtěli otevřít. Zkusila jsem další výtahy, ale ani jeden nefungoval. To se může stát jenom mně.. Zamířila jsem tedy ke schodišti. Jakmile jsem vyšla ty příšerný schody, začala jsem hladat pokoj číslo 156. Prošla jsem celou chodbu. Byli to až úplně poslední dveře. Zaklepala jsem a po chvíli vyšel Lou. "Ahoj, co tady děláš?" zeptal se trochu překvapeně.
"Ahoj, mohla bych jít dál? Potřebovala bych se tě na něco zeptat..".
"Jasně, pojď".
"El tady není?" zeptala jsem se.
"Nene, šli s Tess do nějakého obchodu tady kousek". Posadili jsme se na gauč.
"Aha, víš něco se děje. Vím to a doufám, že mi řekneš co".
"Co máš přesně na mysli?" řekl Lou.
"Myslím, že víš sám moc dobře, co mám na mysli. Zayn, něco s ním je a včera jsem slyšela jak mu něco říkáš, že má s něčím přestat".
"No, víš.." zklopil hlavu. ".. nechce, aby si to věděla".
"Louisi, řekni mi to, prosím" podívala jsem se mu přímo do očí. On jen povzdechnul a začal.. "Má problémy..".

Tahla kapitola je trochu kračí, ale je to všechno z důvodu nedostatku času :/ Ale jinak, co na ní říkáte? Začne to být napínávé :D

Brácha Steph s Barb ;)

Forever in my heart - Kapitola 11.

29. května 2012 v 15:33 | Steph |  Forever in my heart

Druhý den - 14:00 - Letiště, Londýn

"Zayneee! Asi tě uškrtim! Už skoro třičtvrtě hodiny zpoždění! Slíbil jsi, že příjdeš přesně" řekla jsem trochu naštvaně do telefonu.
"Promiň lásko, zdržel mě Paul, za pět minut jsem tam" řekl omluvným hlasem.
"Dobře, ani o minutu dýl!" usmála jsem se a zavěsila.
"A co Niall, poletí?" zeptala jsem se Tess, která seděla vedle mě a četla si nějaký časopis.
"Poletí, ale až za tři dny. Má tady ještě nějaký vyřizování".
"Aha.. Víš, přemýšlela jsi někdy nad budoucností?" zeptala jsem se.
"Co konkrétně myslíš tou budoucností?".
"No, jak dlouho s klukama vydržíme a kdyby jsme se rozešli, jestli zůstaneme přátelé a nebo to dopadne tak, že spolu ani nepromluvíme.." řekla jsem trochu sklesle.
"A nebo to třeba dopadne tak, že za pár let v sobě budeš nosit devět měsíců malého Malika" zasmála se. "Nepřemýšlej nad budoucností a žij součastností" povzbudila mě.
"Asi máš pravdu..". Kousek od nás začali nějaké dvě dívky hrozně pištět a poskakovat. Tak trochu jsem předpokládala proč. Za davem lidí se oběvil Zayn s kufrem v ruce.
Zastavil se u tech dívek, podepsal se jim a vyfotil se.
"Možná začnu žárlit na ty všechny fanynky" zasmála jsem se, vstala z lavičky a jemným polibkem jsem ho přivítala.
"Ale zlato, vždiť víš, že jsi pro mě ta jediná" usmál se a nazpět mě políbil. Z letištního rozhlasu se rozeznělo: "Let 25596 do Prahy, bude mít dvouhodinové zpoždění, prosíme cestující o strpení".
"No super.." odsekla Tess.
"Tak to si tady ještě chvíli počkáme. Můžeme si jít odbavit kufry, aby jsme se s nimi už nemuseli otravovat" navrh Zayn.
"Mohli by jsme, co myslíš?" zeptala jsem se Tess, kerá pořád listovala v časopise.
"Když chcete.." řekla znuděně. Vzali jsme kufry do rukou a šli k odbavění. Dali jsme je na pás, podepsali nějaké papíry, vzali si štítky a připevnili je na ně. Ty potom na pásu odjeli. Chtěli jsme si jít zpátky sednout, ale začalo mi hlasitě kručet v břiše.
"Ale? Někdo tady má asi hlad" poškárlil mě Zayn.
"Neni divu, už od rána jsem nejedla" řekla jsem a položila si ruku na břicho.
"Támhle je občerstvení, můžeme tam zajít. Půjdeš s náma Tess?" zeptal se Zayn.
"Ani ne, nemám hlad.." řekla sklesle a šla směrem k lavičkám.
"Běž napřed, zachvíli budu u tebe" řekla jsem Zaynovi a políbila ho na tvář. Šla jsem za Tess. Něco bylo špatně.
"Tess, co se děje? A nesnaž se vymlouvat, že je všechno v pohodě". Povzdechla si a oči se jí začali lesknout.
"Víš, hrozně se bojím, co řeknou rodiče na Niall a...".
"A?" odpověděla jsem nechápavě.
".. a nevím, jak budou reagovat na to, že chci být v Londýně. Jsem jejich jediná dcera a nevím, jaká bude jejich reakce, že chci bydlet třinát set kilometrů od nich..".
"Neboj, určitě to pochopí" uklidňovala jsem jí.
"Jenže vždyť víš jaký jsou! Už když jsem jela před třemi roky, tak s tím měli docela problém..". Z očí jí začaly stékat slzy. Přitáhla jsem jí k sobě a objala.
"Prosím, netrap se tím. Třeba s tím nebudou mít problém.. Já teďka půjdu za Zaynem a donesu ti nějaké jídlo. A nechci slyšet protesty! Kdyby to slyšel Niall, že nechceš jíst, ten by ti dal!" usmála jsem se a šla k Zaynovi. V hale byly hrozné davy lidí. "Co to sakre je? To je tady zase nějaká celebrita nebo co? Vždiť to jsou převážně mladé dívky".
Otráveně jsem prolízala davem, ale v tom začali nějaké dívky křičet: "Hele! Stephanie! Někde tady musí být i Zayn!". Prudce jsem se otočila a v tom mě jedna z nich začala zuřivě objímat. Teda, jestli se tomu dalo říkat objímání. Bylo to spíš nepříjemné mačkání. "Můžeš mě prosím pustit?!" řekla jsem trochu podrážděně. Ale pořád na mě vysela, snažila jsem se jí zbavit. Ale čím víc jsem jí odstrkovala, tím více mě mačkala. Začalo to hodně bolet. Dívky kolem si mě také všimly a začali pištět, jestli se jim podepíšu, vyfotím.. Konečně jsem se dostala ze spárů té dívky a myslela jsem, že ve mě nezůstal žádný vzduch. Lapala jsem po dechu a snažila se dostat z davu. V tom jsem uviděla Eleanor a hned za ní Louise. "El!" zakřičela jsem a šla směrem k ní. Už chápu, proč jsou tady takové davy. "El!" řekla jsem, když už jsem bylo těsně vedle ní.
"Steph! konečně jsem tě našla!" řekla a objala mě.
"Co, co tady děláte?" řekla jsem překvapeně.
"No rozhodli jsme se s Louisem, že se pojedeme podívat do vaší země. Do Prahy a poté na nějaké památky a tak..".
"Aha, tak tojo. Ale co tady dělají ty davy lidí? Jak se o vás dozvěděli, že tu budete?".
"To právě vůbec netušíme.. Sami jsme se rozhodli před pár hodinami. Ale mají tady být v Londýně odedneška nějaké přebory ve skupinových dívčích tancích. Tak se sem zdřejmě sjíždějí soutěžící".
"Tak to nejspíš bude ono".
"Prosím! odejdětě. Chceme mít nějaké soukromí!" křičel Louis. Kupodivu se po chvíli davy rozešly. Ale pořád jsme byli středem pozornosti.
"Tak to jsem nečekal" řekl s údivem Lou.
"Kde máte věci?" zeptala se Eleanor.
"Kufry už máme odbavené a támhle je Tess. Zayn je u občerstvení, vlastně jsem byla na cestě za ním. Tak už půjdu. Vidíte Tess?".
"Jojo, jdeme za ní." řekl Louis a šli směrem k ní. Já jsem už konečně šla za Zaynem.
"Co se tady děje?" řekl nechápavě Zayn.
"Louis s Eleanor jsou tady a davy dívek, které přjeli na dnešní přebory v tanci. Spoj si souvislosti".
"Aha, chápu a co tady vůbec dělají ty dva?".
"Také poletí do Prahy, chtějí prý poznat naší zemi". Začala jsem si přejíždět po břichu.
"Jo tak, to tě něco bolí?" zeptal se znepokojeně.
"No, jedna fanynka mě chytla a už nepustila..". Vyhrnula jsem si kousek trička a měla jsem rudě červené břicho, které začalo modrat.
"Achjo, to bude zase modřina.." povzdychla jsem.
"Ukaž, tohle že ti udělala fanynka?!" divil se.
"Už to tak je".
"Promiň..".
"Za co se omlouváš? vždiť to není tvoje chyba" řekla jsem nechápavě.
"Ale kvůli naší slávě trpí někteří naší blízcí.. Milujeme naše fanoušky, bez nich by jsme nebyli tam, kde jsme teď, ale někteří to trochu přehánějí..".
"Tak se tím už netrap.. Už si něco vybral? Támhle to tacos vypadá dobře, co myslíš?".
"Jojo, taky jsem o něm přemýšlel".
"Dobrý den, máte vybráno?" zeptala se nás prodavačka mile.
"Dobrý den, dali by jsme si dvakrát tacos" odpověděl Zayn.
"A k tomu ještě jednu tortillu prosím, pro Tess" řekla jsem Zaynovi.
"A budete k tomu chtít nějaký nápoj?" zeptala se prodavačka.
"Asi si něco dáme ne?" řekl Zayn a podíval se na mě.
"Tak třeba coca-colu, třikrát" odpověděla jsem.
"Dobře, budou to tři libry přesně" řekla prodavačka. Zayn zaplatil a čekali jsme na jídlo. Po chvíli ho přinesli a my mohla jít za Tess.
"Ták, už se to nese. Je libo tortilla?".
"Jasně, vypadá to dobře". Vypadalo to, že se jí zlepšíla nálada, jak přišla Eleanor s Louisem.
"Mmmm a voní to úplně úžasně! Nezajdem si taky pro něco?" zeptal se Louis El.
"Něco bych si asi dala". Odešli k občerstvení. Po necelých dvouch hodinách, už jsme se konečně dočkali a šli k terminálům, přes kontrolu, rovnou do letadla. Letěli jsme cca dvě hodiny. Po přistání jsme si vzali kufry, dali je na vozík a šli před letiště.
"Tak kam máte namířeno?" zeptala se Tess Louise.
"Máme rezervovaný pokoj v Hotelu Langhans. Budeme tady týden, tak určitě si musíte udělat jeden den čas a vzít nás na nějaké dobré místo tady v Praze" odpověděl.
"Určitě, jen dej vědět kdy. Už budeme muset jít, tak zatím pa" objala jsem je a šli jsme hledat mého tátu. Měl pro nás všechny přijet. "Hele! Támhle ho vidím!" ukázala jsem prstem před sebe. Rozeběhla jsem se směrem k němu, padla jsem mu do náručí a silně ho objala.
"Tak jak se má moje angličanka?" zeptal se mě s úsměvem.
"Úžasně! Jsem ráda, že jsem zpět v Čechách" řekla jsem šťastně.
"Abych nezapoměla, tohle je Zayn" otočila jsem se a ukázala na něj.
"Dobrý den, Zayn Malik. Rád Vás poznávám" podal tátovi ruku.
"I já tebe a říkej mi Adam" odpověděl mu mile. Oba moji rodiče umí anglicky. Sice né tak dobře jako já, ale dorozumí se.
"Tak ona si najde takovou celebritu a přiveze nám jí ukázat až teď" zasmál se. Nandali jsme všechny naše věci do auta a vyrazili. Po půlhodině jsme přijeli k domu Tess.
"Po dlouhé době domov" řekla Tess a rychle vystoupila z auta. Její rodiče už netrpělivě čekali u příjezdové cesty. Beze slov si padli do náručí. Po přivítání si šla do auta pro věci a rozloučila se. "Večer zavoláme, ok?" řekla Tess.
"Jasně". Zavřela jsem dveře od auta a jeli jsme konečně domů. Bydlím jen o pár kilometrů dál, takže cesta byla krátká.
"Tyjo, neřekla jsi, jaký máte krásný dům a jak veliký" řekl překvapený Zayn, když jsme před ním zastavili.
"Ále, zase tak velký není. Pojď, půjdeme dovnitř". Vystoupili jsme z auta a šli do zahrady. Hned jak jsme vstoupili, vyřítili se na nás naši dva psi. "Moje lásky! Jak vy jste mě chyběli!" klekla jsem si a hned mě povalili na zem. Máme zlaté retrívry Annie a Aylu. Ve dveřích u terasy se objevila moje máma. "Steph!" řekla nadšeně. Rychle šla ke mně a objala mně. "Mamii!" vykřikla jsem a nechala se mačkat. Klasické mámino obětí. "Mami, tohle je Zayn, můj přítel. Zayne, tohle je moje máma Elena" představila jsem je.
"Ráda tě poznávám" usmála se na něj a podala mu ruku.
"Já Vás" oplatil úsměv.
"Prosím, tykej mi".
"Dobře, tak tedy, rád tě poznávám Eleno".
"Tak a teď rychle dovnitř! Všichni tam už čekají".
"Kdo všichni?" zeptala jsem se nechápavě.
"Máme tady oslavu. Tvůj bratr má přece narozeniny!".
"Panebože! Úplně jsem na to zapoměla! Nic pro něj nemám..".
"Nevadí, mám tady schovanou láhev vína, kterou jsem koupila pro případ, že by jsi zapoměla".
"Mami si zlatá!" řekla jsem vděčně.
"Počkej tady, hned jí přinesu" řekla a vešla dovnitř. Po chvíli se vrátila, dala mi láhev vína a šli jsme už všichni do domu.
"Ale kdo se nám vrátil! Proč si nedala vědět, že přijedeš?" řekl radostně brácha a objal mě.
"Taky tě ráda vidím! Ale, vždiť jsem mluvila s rodiči, myslela jsem, že vám to řeknou".
"Chtěli jsme to nechat jako překvapení" řekla máma.
"Aha. Chtěla bych vám všem představit mého přítele Zayna. Zayne, tohle je má rodina". Se všemi se seznámil. Chvíli jsme pobyli na oslavě, ale po celém dnu jsme byli unavení. Zalezli jsme do mého pokoje a užívali si chvilku soukromí.

Tak co, těšíte se na zápletku? :D Brzo příjde ;)

Dům Steph :)

Hello!

27. května 2012 v 12:48 | Barča |  Novinky,oznamy, moje spovede,....
Ahojte baby :) Chcem vám len oznámiť, že momentálne fakt nemám veľa času a ani neviem, kde mi hlava stojí :D Neviem vám povedať, kedy bude nová časť Moments, pretože Lenka mi nič neposlala, tak sem nemám, čo dať. Teraz dávam aj upozornenie, že ak Lenka nepošle novú časť do stredy, tak sa jej poviedka odtiaľto maže!! Taže Leni, ak to čítaš, napíš novú časť alebo mi daj aspoň vedieť, prečo neposielaš časti! OTOS a LMLY sa pokúsim písať vždy, keď budem mať voľný čas, aby tu boli :) Zatiaľ musíte vydržať a ak ste ešte nehlasovali o novom hrdinovi novej poviedky, ktorú začnem písať, keď skončí OTOS, tak horsa do toho! :)) Chcela by som vás aj poprosiť, ak máte nejaké stránky na FB o chalanoch, nemohli by ste zdielať môj blog prosím vás? Rada by som zvýšila návštevnosť :) Vopred ďakujem :))


Forever in my heart - Kapitola 10.

27. května 2012 v 12:00 | Steph |  Forever in my heart

Nebránila jsem se, bylo mi to příjemné. Říkala jsem si, co nám v tom překáží? Tímto se náš vztah posune k další úrovni. Z krku přesunul své rty na mé. Pomalu mě pokládal na záda. Odtáhl deku, co jsem měla přes sebe a hlavou sjel k břichu. Pomalu mi začal vytahovat tričko a postupně líbal mou kůži. Zastavil se u podprsenky.
"Můžu?" zeptal se. Já jen přikývla. Přetáhl mi triko přes hlavu a odhodil ho na zem. Moje ruce zabloudili pod jeho triko. Cítila jsem jeho vytvarované bříšní svaly. Už mi nestačily jen doteky. Nahmatala jsem konec trika, rychle mu ho vysvlíkla a odhodila. Měl tak nádherné tělo... Po krásném milování jsme v náručí usnuli. Probudili jsme se až ráno. No, ráno. Vzbudilli jsme se kolem půl jedenácté. Zayn rád ukazoval své tělo a tak doma chodil většinou bez trička nebo jen v rozepnuté košily. Já jsem byla ten poslední člověk kterému by to vadilo. Milovala jsem jeho tělo. Vstal z postele a šel do kuchyně jen v boxerkách. Po chvíli jsem přišla za ním jen ve spodním prádle a jeho košili. Bylo to jiné, jiné než včera. Náš vztah byl pevnější. Posunul se na další úroveň. Byla jsem za to ráda, že se to stalo, než odletí do Norska. Užili jsme si další krásný den. Byli jsme v kině, v restauraci na obědě a poté v Londýnské zoo. Oba milejeme zvířata, hlavně šelmy, takže to byl ideální výlet. Každou vteřinu jsem si užívala na maximum. Představa, že opět odjede a ne jednou, mě děsila. Prožili jsme další krásnou noc a ráno Zaynovi volal manažer. Musel odpoledne odletět, protože museli řešit nějakou důležitou záležitost.
"Můžeme?" zeptal se Zayn, když jsme se chystali na odchod.
"Jasně, zavolal si taxíky?".
"Nene, ty nebudou potřeba..".
"Tak jak se dostanu domu a ty na letiště?" zeptala jsem se nechápavě.
"Pojedeme autem.." chytil mě za ruce a podíval se mi do očí. ".. víš, po dobu, co budu v Norsku ti nechám klíčky od Range Rouvera, aby si nemusela jezdit pořád městskou dopravou, když budeš potřebovat jet někam dál. Je drahá a navíc, jezdí tam někdy opravdu podivné existence. Benzín budeš platit speciální kartou co mám..".
"To-to myslíš vážně?!" vykulila jsem oči.
"Vypadám snad jako někdo, kdo si dělá srandu?" zasmál se.
"Děkuju!" silně jsem ho objala.
"Nemáš zaco, ale né že zítra bude nabouraný nárazník" popíchnul mě a zasmál se.
"Tak hrozná řidička nejsem. Náhodou, řídím slušně".
"Tak mi to teďka můžeš ukázat, jedem na letiště" vzal do ruky kufry a hodil mi klíčky. Byl to trochu nezvyk, všechno bylo obrácené.
"Vy Angličani máte ale manýry. Vždicky musíte mít něco jinak než ostatní" provokovala jsem ho.
"Hele! moc neprovokuj! A jela si sem snad studovat, že je to tady stejný jako u vás?" zasmál se. Zajela jsem na parkoviště u letiště. Čekal tam na něj už Paul, jejich bodyguard. Vystoupili jsme z auta, Zayn si vzal svoje věci, položil je na zem a silně mě objal.
"Budeš mi chybět.." zašeptal mi do ucha.
"Ty mě víc a děkuju.." začala jsem ho líbat.
"Už budu muset jít, zavolám ti jak přiletím do Osla".
"Dobře, buď opatrnej a né že mi tě tam nějaká fanynka okouzlí" zasmála jsem se a dívala se do čokoládových očí.
"Neboj, to se nestane. Bye" řekl s úsměvem.
"Bye" rozloučila jsem se a dívala se jak odchází. Říkala jsem si, jak dlouho zase potrvá, než ho uvidím. Už splinul v davu s Paulem. Tak asi je načase jet domů. Nasedla jsem do auta, nastartovala a jela. Cesta trvala asi dvacet minut. V centru Londýna byla hrozná zácpa. Nejspíš nějaká nehoda. Když jsem přijížděla na parkoviště ke koleji, viděla jsem Tess, Vicky, Alexe a pár dalších kamarádů, jak sedí na lavičkách. Zaparkovala jsem kousek od nich a vystoupila. Když mě uviděli, nestačili se divit.
"Kde si to splašila?!" zeptal se ihned Alex, protože byl úplný blázen do aut.
"No, Zayn mi ho půjčil na nějakou dobu".
"Teda, to de nějak rychle né? Mrs. Malik" provokovala ze srandy Tess.
"Řekni si Niallovi, možná ti ho taky půjčí" vracela jsem úder sarkasticky. Šla jsem do bytu, vybalila si věci a najedla se. V tom přišla Tess.
"Tak povídej, jaký to bylo?" řekla zvědavě. Chvíli jsem hrála nechápavou.
"Nezapírej! znám tě jako sama sebe, úplně to z tebe křičí" zasmála se.
"No dobře.." vyprávěla jsem jí moje zážitky, ale samozdřejmě né do detailů. Vždicky spolu 'prodebatujem' hrozně času. Až se tomu smějem. Bylo už půl deváté večer.
"Tyjo, už jenom týden a nastupujeme do školy" řekla Tess.
"Už to tak bude. Na jednu stranu se těším, ale zase mám pěkný nervy teda..". Půjdeme na vyšší ekonomickou školu s několika zaměřeními. Obě jsme si vybrali podnikání. Doufám, že zvládneme ty tři roky.
"Tak já už to asi půjdu zalomit. Jsem opravdu utahaná za celý den. Dobrou".
"Jojo, dobrou" odpověděla jsem a šla do svého pokoje. Zapnula jsem notebook a lehla si na postel. Doufala jsem, že bude Zayn na skype, ale nebyl. Neslyšela jsem ho od té doby, co mi volal z Osla a už mi to začíná lést na mozek. Hh, už je jako moje osobní droga. Koukala jsem se na twitter a dalších sto tweetů za den. Tess na to byla podobně. Lidi jsou blázni... Zaklapla jsem notebook a zalehla pod deku. Týden utekl jako voda a měl tu být náš první oficiální den na škole. Byli jsme obě nervozní, ale zvládli jsme to.

Uplynulo pět týdnů a kluci se vrátili z Norska. O pár týdnů vydali své druhé album, které se stalo světovím fenoménem. Měsíce až roky plynuli a mezi mnou a Zaynem vše klapalo. I Tess s Niallem měli krásný vztah. Danielle s Liamem a Eleanor s Louisem byli pořád spolu a vypadalo to vážně. Harry vystřídal pár žen, ale pořád nic vážného. Kluci mezi tím stihli celosvětové turné. Někdy jsme za nimi přiletěli a poznali nová místa. New Yourk, Rio de Janiero, Hong Kong, Peking, Sydney.. Všechna ta města byla krásná...

Po třech letech - rok 2015

"Bože! Já jsem tak nervozní! Mám ještě větší nervy než při maturitě.." řekla Tess, když jsme seděli na chodbě a čekali, až nás zavolají k závěrečným zkouškám.
"Neboj, to dáme, jenom si musíš věřit" uklidňovali jsem jí.
"Skupina C může jít do tříd a připravit se ke zkouškám" ozvalo se z rozhlasu.
"Tak je to tady, hlavně buď vklidu" objala jsem jí a šli jsme do třídy. Profesor nám dal papíry s otázkama.
"Takže, máte na to 45 minut. Hodinu budete mít pauzu a poté budou ústní zkoušky. Můžete začít" oznámil nám profesor a začali jsme. Nebylo to nějak zvlášť těžké, když jste byli naučení. Dokončila jsem poslední úlohu a ještě zbývalo pět minut do konce. Zkontrolovala jsem všechno a odevzdala. Měla jsem z toho dobrý pocit. Tahle škola mě bavila, tak se mi vše učilo snadno.
"Tak jak?" zeptala jsem se Tess, když vyšla ze třídy.
"Nevím, doufám, že jo..". Po hodině jsem šli na na ústní zkoušky a ty dopadly dobře.
"Děkujeme všem, co se dnes zúčastnili a za dva dny se dozvíte jak jste dopadli" oznámila ředitelka školy. Celý vyřízený jsme šli domů. Zrovna za dva dny se měli vracet kluci z Francie. Skoro jsme nejedli, nespali a jen byli vyklepaný, jak jsme dopadli. Po dvouch dnech jsme se dostavili do sálu, kde mělo být vyhlašování výsledků. Ředitelka vystoupila na podium a zahájila proslov.
"..No, to si myslím, že k úvody by stačilo a můžeme začít vyhlašovat absoloventy této školy, kteří získávají zároveň bakalářský titul". Začala číst jména. Byli jsme obě jak na drátkách. "Theresa Kings" vyslovila a Tess začala jásat radostí. Rychle běžela na podium. Ředitelka jí pogratulovala a dala do ruky opravený test s výslednou zprávu.
"A poslední absolovent který úspěšně složil zkoušku je Stephanie Lenkins". Srdce mi nadšením začalo tlouct jako o závod. Vzala jsem si zprávu a test do ruky a šla zpět. Pár slovy ukončila vyhlašování a oznámila, kdy bude oficiální předávání titulu. Vyšli jsme před školu a začali skákat radostí. Volali jsme domů a všem kamarádům. Pořád jsme tomu nemohli uvěřit. V tom se v dálce oběvil Harry, Louis s Eleanor, Liam s Danielle, Niall a Zayn. "Hele!" ukázala na ně Tess a běželi jsme směrem k nim.
"Zvládli jsme to!" zakřičela jsem a okamžitě jsem padla Zaynovi kolem krku.
"Gratuliju!" odpověděl a políbil mě. Se všemi jsme se objali a radovali se.
"Tak to musíme řádně oslavit!" řekl Louis.
"Jasně že a kde jinde, než v Nando's!" řekl se smíchem Niall. Vyrazili jsme tedy do Nando's a dali si pořádnej nášum kuřete.
"Asi prasknu. Tolik jídla jsem neměla už ani nepamatuju.." řekla Eleanor a položila si ruce na břicho.
"Jsem na tom stejně.." odpověděla jsem.
"Holky vy nic nevydržíte" zasmál se Niall.
"A jak to bude teďka? Zůstanete v Londýně?" zeptal se Liam.
"No chtěli by jsme.." řekla Tess.
"Ale pojedeme teďka na nějakou dobu domů. Na koleji už být nemůžeme a nemáme kde být, chtěli by jsme něco svého. Ale zatím nejsou finance".
"Vždiť víš, že by jsme vás u nás nechali s Niallem" řekl Zayn.
"Já vím, ale chceme mít každá svůj byt" odpověděla jsem.
"A co práce? Co by jste chtěli dělat?" zeptal se Louis.
"Chtěli by jsme si otevřít tady v Londýně obchod s botama, ale zase, je to o penězích, všechno to rozjet bude stát majland.." povzdychla Tess.
"Mohli bychom vám pomoc, peněz máme.." řekl Niall.
"Nene, děkujem. Chceme si na to všechno vydělat sami. Ale bude to těžký. Nejspíš budeme muset něco vydělat doma, aby jsme měli na byt a potom si sehnat nějakou práci tady. Časem něco našetříme a pokusíme se vytvořit obchod. Bude to jízda na dlouhou trať.." odpověděla Tess.
"To nepřipadá v úvahu, na takovou dobu být bez tebe. Nechám tě u sebe a Niall Tess určitě taky, až si něco vyděláš, tak si koupíš vlastní byt, ale.. Nevadilo by mi, kdyby si zůstala u mě" řekl Zayn.
"Určitě, zrovna máme na čtyři měsíce volno a vy by jste tady nebyli" řekl Niall.
"No, dobře, ale domů na tři, čtyři týdny určitě pojedeme. Nebyli jsme tam přes rok" odpověděla jsem.
"Když tak o nás bojujete.." zasmála se Tess.
"Mám takový nápad, vy už tři roky tancujete, žejo?" zeptala se Danielle. Tancovali jsme street dance + latinsko americké tance a já k tomu ještě balet. Měli jsme toho opravdu hodně.
"Jojo, proč?".
"Víš, mohla bych vám něco dohodit. Co by jste říkali na to, že by jste tancovali pro nějaké show? Když tancujete už tři roky, měli by jste být dobré. Koukla bych se na vás a něco bych vám domluvila".
"To si děláš srandu?! To bych tě milovala nadosmrti!" zvedla jsem se a objala jí.
"To se nedá nepříjmout" řekla Tess.
"Tak jo, až přijedete zpátky do Londýna, tak se dohodneme". Byli tři hodiny odpoledne a postupně jsme se rozutíkali z Nando's. Už všichni odešli a já se Zaynem jsme tam zůstali jako poslední.
"Co by si říkala na to, že by jsme si udělali dovolenou?" zeptal se mě.
"Vážně? To bych si nechala líbit" zasmála jsem se.
"A líbil by se ti třeba takovej Hawaii?".
"Blázníš? Ani ve snu jsem si nemyslela, že tam někdy poletím!" padla jsem mu kolem krku.
"Ale ať to tvoje objětí přežiju" začal se smát.
"A kdy chceš letět?".
"Tak nejspíš až přijedeš zpátky do Londýna".
"Dobře, ale už budu muset jít. Potřebuju balit, zítra po předávání titulu hnedka poletím domu. Půjdeš tam zítra semnou?".
"Jasně v kolik?".
"Začíná to v půl desátý".
"Ok, budu tam". Vstali jsme, Zayn zaplatil a doprovodil mě ke koleji. Cestou jsme potkali pár fanynek a vyfotili se s nimi.
"Nikdy jsem si nemyslela, že se semnou bude někdo chtít fotit na ulici" zasmála jsem se.
"Nojo, život je jedno velké překvapení". Přišli jsme ke koleji a zastavili jsme se před vchodem.
"Mám takový nápad.." řekla jsem.
"Ano?".
"Víš, jsme spolu už tři roky a mí rodiče tě vlastně neznají osobně. Co kdyby si semnou letěl domů a představila bych tě?".
"To by bylo super. Moc rád poznám tvou rodinu" políbil mě.
"Budu s tebou počítat" objala jsem ho a odešla jsem.

Co na to říkáte? Baví vás číst můj příběh? :) A zajímalo by mě, s kým z 1D vás nejvíce baví číst příběhy :)

Let Me Love You - 4.Kapitola

27. května 2012 v 10:37 | Barča |  Let Me Love You
Let Me Love You - 4.Kapitola

Prudko som sa posadila a pozrela som sa na chatku oproti. Ach, nie! To už sú tu?! Hneď oproti mne sa vynímal obrázok mojej "nádherne" komickej rodinky. Len nech ma s nimi nikto nevidí.
"Ahoj," ozvalo sa zrazu spoza môjho chrbta. Otočila som sa a zostala som v šoku.
"Ahoj, my sa poznáme?" opýtala som sa nechápavo. Som si istá, že som toho chalana už niekde videla, ale akosi si nemôžem spomenúť kde.
"Včera sme sa stretli. Vtedy, keď si bola od toho blata," povedal tmaví chalan a mne to vtedy doplo.
"Jasné! Ty si ten chalan z chaty!" vyhŕkla som a on sa na mne zasmial.
"Presne ten, veverička," povedal a usmial sa. Prekrútila som očami.
"Mimochodom som Zayn," predstavil sa mi.
"Kelly," povedala som a tiež som sa usmiala.
"Pekné tetovanie," povedal a zahľadel sa mi naň. Na bedrovej kosti mám malinké srdiečko.
"Ehm,.....ďakujem," povedala som a cítila som, že sa červenám.
"Zayn?! Človeče kde si?!" ozýval sa z diaľky niečé hlas.
"No, ja už musím ísť, ale čo by si povedala na to, keby sme sa stretli o druhej presne tu?" opýtal sa ma.
"Ale ja to mám ďaleko. By som sem musela doplávať."
"Tak sem dopláv, ja tu budem čakať," povedal a žmurkol na mňa.
"Zayn!"
"Už ideem!" zakričal a pozrel na mňa tými jeho čokoládovými očami.
"Ahoj, o druhej," pozdravil ma a zmizol za skalou.
"Kelly? Si to ty?!" počula som krik môjho otca. A jejda! Už to začína. Nesmelo som im zakývala a radšej skočila do vody. Čím skorej sa dostanem do chaty tím lešpie.

"Kde si bola?" opýtala sa ma Ema, keď ma uvidela medzi dverami.
"Bola si plávať?" opýtala sa Lea.
"Nieee, len som tak náhodou išla v plavkách na prechádzku a začalo pršať!"
"Inak už sú tu tvoji rodičia," povedala Ema.
"Túto informáciu už som stihla zaregistrivať."
"Bol tu tvoj otec a pýtal sa, že kde si," povedala Lea.
"Čo ste mu povedali?"
"Že nevieme."
"Inak, čo sa chystáme dnes robiť?" opýtala sa Ema.
"Mohli by sme si zobrať čln a ísť na henten ostrovček v strede jazera, myslím, že tam bude fajn a kľud," povedala Lea.
"Dobre, takže pôjdeme okolo druhej?" navrhla Ema.
"Ehm....baby, ja nemôžem ísť," povedala som.
"Prečo?"
"Už niečo mám."
"S kým?" opýtala sa Ema a vyplazila jazyk.
"Viete, včera, keď sa stala tá "vtipná" príhoda, tak tam bol tí chalani a dneska, keď som sedela na skale, tak za mnou prišiel ten tamví, Zayn, a povedal, nech prídem na tú istú skalu o druhej," vysvetlila som im.
"Aaaaa! Ty máš rande!" zvýskla Ema.
"Nie, nemám! To nie je rande! Si sa zbláznila?!"
"Ale je! Keď idú dvaja ľudia opačného pohlavia na dopredu dohodnuté stretnutie a sú samy, tak sa to volá rande," povedala Ema a oblízala lyžičku od jogurtu. Vzdychla som si a prekrútila oči.
"Hovorte si, čo chcete, ale rande to nie je."
"Uhádla si! My si budeme hovoriť čo chceme," povedala Lea a usmiala sa.
"No, ja sa idem obliecť," povedala som a išla do našej izby. Vyzliekla som si plavky a prehodila ich cez balkónové zábradlie. Obliekla som si spodné prádlo a kvetinkovaný overal. Zišla som dole do kcuhyne za babami. Vytiahla som si odtiaľ jeden jogurt a sadla si ku nim.
"Tak hovor," povedala Lea.
"O čom?" spýtala som sa nechápavo.
"Predsa o tom Zaynovi," povedala Ema.
"Čo mám o ňom hovoriť?"
"Tak páči sa ti?" opýtala sa Lea.
"Tak je pekný," skonštatovala som. Má pekné oči a úsmev. V podstate celkom ujde.
"Takže hovoríš, že by z toho niečo mohlo byť?"
"Jedine tak letný románik a koniec," povedala som.
"Prečo?"
"No, ak ste si nevšimli, tak my bývame v Manchestri a oni v Londýne," povedala som a pozrela sa von oknom. Na jazere som uvidela otca na ružovej nafukovačke. No zbohom rodina! Ešte tu nie sú ani dve hodiny, už mi robia hanbu. Dúfam, že ma s nimi nikto neuvidí.

O druhej

"Takže si pršila," povedal Zayn, keď ma uvidel.
"Nemala som?" opýtala som sa.
"Máš plavky?" opýtal sa. Mám ich na sebe pod overalom. Nechcelo sa mi sem plávať, tak som si to radšej obišla dookola.
"Mám."
"To je super, tak poď," povedal a vstal zo skaly.
"Kam ideme?" opýtala som sa.
"Uvidíš," povedal a podal mi ruku, aby som nespadla.
"Tak teraz, keď sme samy, tak by som bol rád, keby si mi o sebe niečo povedala," povedal Zayn a pozrel sa na mňa.
"Záleží od toho, čo chceš vedieť?"
"Všetko."
"Tak napríklad tento rok som skončila strednú, mám dvoch bratov, jedného staršieho a druhého mladšieho. Môj otec je právnik a mama zdravotná sestra. Bývam v Manchestri, milujem prírodu, chcem si otvoriť kvetinárstvo, najradšej mám čierne tulipány, ale to je len tak bokom," povedala som a zasmiala som sa.
"Prečo práve čierne?" opýtal sa.
"Sú také záhadné. Ono to nie je ani čierna, ale veľm tmavá fialová a preto vyzerajú ako čierne, a tak sa aj volajú."
"Aha, pekné plány," povedal a usmial sa.
"Teraz povedz niečo ty," povedala som mu a prekročila veľký konár. Išli sme niekam hlbšie do lesa.
"Tak som spevák skupiny One Direction, ale to asi vieš. Mám tri sestry, pochádzam z Bradfordu, ale bývam v Londýne kvôli skupine. Milujem zrkadlá," povedal a zasmial sa. Zasmiala som sa aj ja.
"To je veľmi zvláštna láska," povedala som s úsmevom.
"Chceš you nahradiť?" opýtal sa a usmial sa. Zostala som v rozpakoch a radšej som nepovedala nič, len som sa pozrela do zeme. Kráčala som ešte malú chvíľu s pohľadom spadnutým ku zemi.
"Pozor!" zrazu zakričal Zayn a ja som vtdy zdvihla hlavu a bum! Rovno som narazila do stromu. Začala som sa smiať. Bože, toto je také trápne!
"Fajn! Ak nenarazím do stĺpu, tak do stromu!"
"Pozeraj pred seba," povedal a usmial sa.
"Kedy tam už budeme?" opýtala som sa.
"Ešte chvíľu," povedal a kráčal ďalej. V diaľke som počula šumieť vodu.
"Asi ideme k vode, že?" opýtala som sa a zasmiala sa.
"Vyzerá to tak," odpovedal mi a šiel ďalej. Išla som tesne za ním. Zrazu zastavil. Pozrela som sa, čo tam vidí. Stáli sme pred obrovskými vodopádmi.
"Páni," povedala som udivene.
"Páči sa?"
"Je to nádherné," povedala som a stále som sa rozhliadala dookola. Hneď som sa vyzliekla a kráčala k vode.
"Ty nejdeš?" opýtala som sa ho.
"Išiel by som, ale neviem plávať. Ja budem len tak z diaľky pozorvať."
"Tak prečo si nás zobral sem?"
"Myslel som, že sa ti tu bude páčiť!" zakričal, aby prekričal rachot vodopádov.
"Aha! Tak počkaj chvíľu! Ja hneď prídem!" zakričala som mu naspäť a skočila do vody. Chvíľu som tam len tak plávala na mieste a potom som sa vyšplhala na jednu skalu. Dostala som sa pod vodopád. Sledovala som vodu, ktorá sa valila rovno pred mojimi očami. Pozrela som sa bokom a videla som Zayna sedieť na jednom kameni, iba niekoľko metrov odo mňa.
"Poď sem!" zakričala som na neho. Pozrel sa na mňa a premeral si miesto, kde stojím. Napokon vstal a vyzliekol si tričko. Hm, chlapec sa nezdá. Prišiel ku mne a povedal: "Pekné."
"Je to úžasné! Pozri sa na tú nádhernú čistú vodu."
"Ja tu vidím nádherné niečo iné," povedal, pomaly sa ku mne naklonil a pobozkal ma. Jeho pery chutili ako cigarety. Odlepila som sa od neho a opýtala sa ho: "Ty fajčíš?"
"No, ale snažím sa prestať. Dúfam, že ti to nevadí."
"Nie, v pohode," povedala som a usmiala som sa na neho.
"Teraz, ak dovolíš idem si skočiť," povedala som mu a prešla zpod vodopáda na menšiu skalu. Voda podo mnou bola hlboká. Bez váhania som tam skočila. Milujem skákť do vody. Pod hladinou som zostala trošku dlhšie a matne som počula Zaynov hlas: "Žiješ?!" kričal. Vynorila som sa a nadýchla.
"Vyzerá to tak, že nie?" opýtala som sa a zasmiala. Usmial sa na mňa a sadol si na skalu.








On the other side - 29.Kapitola

26. května 2012 v 12:49 | Barča |  On the other side
On the other side - 29.Kapitola

V tom momente som to zrušila a slza mi stiekla po tvári. Nemohol, on nemôže! Zobrala som telefón a hneď som zavolala Louisovi.
"Áno?" ozval sa nervózne.
"Už ste ho našli?!" zakričala som do telefónu.
"No....áno. Vieme, kde je. Za chvíľu sme pri ňom. Musím už ísť, čauko," povedal a zrušil ma. Cítila som sa mizerne. Vedela som, že mi to určite nespravil. Poznám ho neskutočne dlho a viem, že by toto nespravil, ale aj tak mi bolo neskutočne zle.

Harryho pohľad

"Ohh Harry...Bože áno...," vzdychala Cassie do telefónu.
"Ty si taká neskutočná suka!" zasyčal som na ňu.
"Čo si myslíš, že si tím docielila?!"
"Ak sa s tebou nerozíde, tak som sa aspoň zabavila," povedala a zasmiala sa. Neznášam ju! Kde je ten Louis? Už tu mal byť. Oprel som sa o radiátor a ignoroval ich reči. Perfektne sa na mne zabávali. Zrazu sa otvorili dvere a stál tam Louis so Zaynom. Neviete si ani predstaviť, ako som sa potešil, keď som ich tam uvidel.
"Máte prachy?" opýtal sa Joel hneď, keď ich uvidel.
"Najprv Harryho, potom vám dáme peniaze," povedal Louis a vytiahol veľkú obálku. Jedna z Joelových goríl pristúpila ku mne a dala mi preč putá. V tom momente sa mi do rúk navalila neskutočná bolesť. Cítil som ako mi do nich prúdi krv. Schytil ma za golier a pristúpil k Louisovi. Louis ma chytil za rameno a podla mu peniaze. Vtedy ma pustil a otvoril obláku.
"Je tam všetko?" opýtal sa Joel.
"Áno," odpovedal mu Louis. Joel chytil do rúk obálku a premeral si jej obsah.
"Dobre, môžeš ísť, ale ak sa stane toto ešte raz, tak neprežiješ Styles! A ty vieš, že čo ja poviem, to platí," povedal Joel a hrkol do mňa.
"Poďme," povedal naštvaný Louis a otočil ma. Vyšli sme na dvor. Bolo tam zaparkované Louisove auto. Nasadli sme a vtedy to začalo.
"Ty si sa úplne zbláznil?! Myslel som si, že si už prestal! Uvedomuješ si, čo vlastne robíš?! Ty sa zabíjaš! Navyše sa stýkaš ešte s hentakými ľuďmi! Oni ťa vážne zabijú! Myslím, že s tým problém mať nebudú!" kričal po mne Louis.
"Louis má pravdu! Spamätaj sa konečne a choď sa liečiť!"
"Ale ja nemôžem! Keď som o tom dozvie Ang, tak sa mi už nikdy v živote nepozrie ani do očí! Ani sa ku mne nepriblíži! Nesmie o tom vedieť!"
"A čo jej povieš na ten telefonát?! Ha?! Povieš jej, že to bola tvoja bývalka, ktorá ťa čistou náhodou pripútala k radiátoru a jej kamarát za teba pýtal od nás výkupné?!"
"No."
"Ty si sa už úplne zbláznil?!" zakričal Louis.
"Tak čo jej mám povedať?!"
"Pravdu!" zakričal na mňa Zayn.
"Ale ja nemôžem! Nedokážem! Prosím vás, nehovorte jej to!" hovoril som zúfalo.
"Dobre, dávam ti podmienku. Ak s tým do polroka nič nespravíš, tak jej to poviem a ja to myslím smrteľne vážne," povedal Louis.
"Dobre, prosím ťa zavezieš ma za ňou na intrák?" opýtal sa. Louis si vzdychol, ale odbočil tým smerom. Celá cesta prebiehala potichu. Zastavil mi pred internátom.
"Díky," povedal som a vystúpil. Nenápadne som vošiel dnu. Zaklopal som na dvere ich novej izby. Hneď mi otvorila. Bola tam sama. Z ničoho nič sa mi hodila okolo krku. Nečakal som takú reakciu. Objal som ju a musel som jej to hneď povedať: "Ang, ja...ja som nič nespravil! Prisahám! Ten telefonát....to bolo fingované, ty to vieš! Povedz mi, že to vieš!" naliehal som na ňu a v hrdle sa mi robila hrča. Ak mi nič nepovie, tak sa rozplačem.
"Ja viem," povedala a pobozkala ma. Ja som bol neksutočne šokovaný. Čakal som, že začne po mne vrieskať a nadávať mi, ale ona nič. Ona je úplne pokojná.
"Poď dnu," povedala a stiahla ma za ňou do vnútra. Posadila ma na posteľ a čakal som, čo sa bude diať.
"Po prvé, chcem vedieť, čo sa stalo," povedala a ja už som vedel, že bude zle.
"No....volal mi jeden chlap. Povedal, že Cassie moja kamarátka potrebuje pomoc a tak......."
"Kamarátka?" prerušila ma.
"Dobre tak, chodil som s ňou istý čas. Povedal, že potrebuje pomôcť, lebo je v nebezpečenstve. Išiel som tam, ale keď som tam prišiel, tak ma zajali. Zobrali mi všetky veci a pripútali k radiátoru. Trošku zbili, ale to je vedľajšia vec. Dneska volal Louis a povedali mu, že chcu za mňa vykupné. Louis im ho doniesol a oni ma pustili. A ten telefonát, to tá moja "kamarátka" spravila naschvál. Prisahám, že som nič nerobil," klamal som a mal som taký pocit, že to vie.
Ohh Harry...Bože áno...," vzdychala do telefónu.
Angie pohľad
Harry mi objasňoval celú situáciu. Nevedela som, či mám tomu veriť, ale nemám na výber. Milujem ho a musím mu veriť.
"Dobre Harry, verím ti, ale mám podmienku. Už žiadne tajomstvá! Sľúb mi to." Harry sa nadýchol a povedal: "Sľubujem."
"Dobre," povedala som a usmiala som sa na neho. Jemne som ho pobozkala. Pobozkal ma naspäť. Zvalil ma na neho a pobozkal ma na krk. Ruku presunul pod moje tričko. Nevadilo mi to. Nechala som ho. Verím mu. Vyzliekol mi tričko a opäť ma začal bozkávať. Rozopla som mu opasok a zips. Prestal a opýtal sa:"Si si istá, že to chceš?" Prikývla som a pobozkala som ho....................

O dva mesiace neskôr - Vianoce

"Harry makaj!" zakričala som na neho, keď už som stála vonku pred dverami. Snežilo a cesty boli posiate snehom.
"Čo stresuješ, zlatko? Veď máme ešte kopec času," upokojil ma, keď zatváral dvere.
Odomkol auto a ja som si hneď nasadla.
"Tak podľa teba máme čas?! Je štedrý deň! Vieš ako budú zatrepané cesty?"
"Pôjdeme po diaľnici."
"To je jedno!"
"Hej, hej, hlavne sa ukľudni jasné?"
"Je ti jasné, že večeriať budeme u nás," povedala som mu a zapla rádio. Hrala tam táto pesnička (http://www.youtube.com/watch?v=yXQViqx6GMY)
"Bože, už nech je po Vianociach," povedala som a pozrela sa von oknom.
"Čo máš proti Vianociam?" opýtal sa ma.
"Nič, kebyže ich nepropagujú už od októbra!"
"Vieš o tom, že presne pred rokom, som ti niečo povedal?" opýtal sa.
"Ja viem," povedala som mu a chytila som ho za ruku.
"A čo som ti povedal?" opýtal sa a usmial sa.
"Milujem ťa," povedala som a tiež som sa usmiala.
"Aj ja teba, miláčik," povedal a uškrnul sa. Ja som sa zasmiala.
"Ty si taký blázon!" povedala som mu.
"Čo už narobím," povedal a opäť sa plne venoval šoférovaniu. Ćesta bola dlhá a tichá. Neskutočne sa mi chcelo spať, ale nemohla som. Príliš som sa tešila na mamu, dedka a hlavne babičku. Keď sme zastavili pred našim domom, tak som sa zhrozila. Vôbec nebol vyzdobený, vnútri nebolo rozsvietené, okná špinavé, sneh neodhrabaný,......Vždy keď sem prídem, tak je to horšie a horšie. Vystúpili sme z auta a išli ku dverám. Zazvonili sme a otvorila nám moja mama.
"Ahoj mami!" pozdravila som ju a objala ju.
"Ahojte," pozdravila nás.
"Dobrí deň," pozdravil ju Harry.
"Poďte dnu," pozvala nás.
"Prečo tu nie je stromček a celkovo výzdoba?" opýtala som sa jej.
"Vieš, my tento rok Vianoce neoslavujeme," povedala mama.
"Prečo?" opýtala som sa zhrozene.
"Pretože babičkin doktor povedal, že nie je dobré narušovať jej biorytmus. Povedal, že by ju to neskutočne zmiatlo a zbudla by aj to, čo vie a veľa toho naozaj nevie. Ale nechcem od teba, aby si tu bola. Choďte radšej k Harrymu. Chcem, aby si si užila Vianoce. Teraz tu chvíľu pobudnite a na večer pôjdeke k Harrymu, čo vy na to?" opýtala sa.
"Ale mami," povedala som protestujúco.
"Angie, ja to myslím vážne," povedala mama a odišla do obývačky. Nasledovali sme ju. Babička s dedkom sledovali televíziu.
"Mami, môžem s tebou hovoriť?" opýtala som sa jej.
"Jasné, hovor," povedala.
"Ja som myslela osamote."
"Ahá, tak poď," povedala a vstala z gauča. Odišli sme do kuchyne. Zatvorila som dvere a mama sa posadila na stoličku.
"Tak hovor," povedala.
"Mami, prečo si mi nepovedala, že som adoptovaná?" povedala som jej priamo. Mama na mňa vyvalila oči.
"A-ako to vieš?"
"Našla som jedny papiere. Prečo si mi to nepovedala?"
"Chcela som, ale nenašla som na to vhodnú chvíľu."
"A prečo ste si ma adoptovali? To ste s otcom nechceli mať vlastné deti?"
"Vieš zlato, ono to bolo takto. Keď som spoznala tvojho otca, tak som bola mladá. Chodili sme spolu ešte krátko. No....ja som otehotnela a ešte som chodila na školu. Mama, čiže babka, mi nedovolila si to dieťa nechať a prinútila ma ísť na potrat. Ten však nedopadol dobre a vzniklo z toho to, že už som nemohla otehotnieť. Keď sme si už chceli založiť rodinu, tak sme nemohli a tak sme si ťa adoptovali."
"Ou," bolo jediné na čo som sa zmohla.
"Teraz sa ti nejdem montovať do tvojho súkromia, ale dávaj si pozor. Vieš, čo myslím," povedala mama a vstal zo stoličky.
"Ja viem, neboj sa," povedala som jej a vrátili sme sa naspäť.
"Ang, volala moja mama a poprosila ma, či by som šiel nakúpiť. Tak ja idme teda na nákup a potom prídem po teba a pôjdeme ku nám, dobre?" hovoril Harry, keď si obliekla kabát.
"Počkaj, pôjdme rovno aj ja," povedala som. Objala som mamu. Nemám momentálne náladu rozprávať sa s babičkou alebo hocikým z mojej rodiny.
"Aha, tak fajn," povedal a otvoril dvere. Rozlúčili sme sa a išli do obchodu.

Forever in my heart - Kapitola 9.

25. května 2012 v 15:50 | Steph |  Forever in my heart

O tři týdny později

Seděli jsme s Tess v obývacím pokoji na pohovce a koukali na televizi. Bylo kolem jedné hodiny odpoledne.
"Tyjo, jsme tady teprve měsíc a tolik se toho stalo. Chodíme s celosvětovíma hvězdama, známe Danielle, lidé nás poznávají na ulici.." řekla jsem Tess.
"Je to skoro až neuvěřitelný, že se tohle děje zrovna nám. Jo a abych nezapoměla, z domova mi posílají nějaké peníze, takže zatím pracovat taky nebudu. Říkali, že na tech pár měsíců mi je budou posílat, abych se mohla soustředim zatím jenom na školu". V tom někdo zaťukal na dveře. "Půjdu otevřít" řekla Tess a vstala. Slyšela jsem velice povědomí hlas, rychle jsem šla ke dveřím a zajásala. "Danielle!" objala jsem jí.
"Co ty tady?" zeptala se Tess.
"Chtěla jsem vám představit poslední členku naší party, Eleanor".
"Ahoj, těší mě" objala nás.
"Jsme rády, že tě konečně poznáváme!".
"Tak holky, myslím, že by jsme mohli jít na nákupy ne? A potom nějaká ta kavárna. Co myslíte?" zeptala se Danielle.
"Já na sto procent souhlasím. Co ty?" zeptala jsem se Tess.
"Že váháš. Pojďte dál, jen si vezmeme nějaké věci". Oblékli jsme se a vyrazili nakupovat. Užili jsme si pěkné odpoledne a spřátelili se s Danielle a Eleanor. Byli opravdu milé a zábavné. Jedno máme společné - módu. Byli jsme do ní všechny zblázněné. Vlastně celé odpoledne jsme se nebavili o ničem jiném, ale probrali jsme i kluky a vše kolem každé z nás. Vrátili jsme se kolem sedmé večer. Byli jsme opravdu hodně utahané. Šla jsem rovnou do sprchy. Slyšela jsem jak někdo klepal na vchodové dveře. Nevšímala jsem si toho a dál si užívala sprchy. Po pěti minutách jsem vylezla, osušila jsem se ručníkem a oblékla. Otevřela jsem dveře od koupelny a nemohla věřit svým vlastním očím. Zayn! Stál v obýváku a slzy mu tekly proudem. Jakmile mě uviděl, rychle šel ke mně a silně mě objal.
"Co, co se stalo?!" řekla jsem opravdu znepokojeně. Pořád mě držel v obětí. Když už mě pustil nebyl schopný ze sebe vypustit slovo.
"Jde o Georga.. On.. On včera zemřel. Byl jako můj druhý táta.." sednul si na křeslo a rukama si mnul oči. Nemohla jsem se na něj takhle dívat. Bylo mi také do pláče. Sedla jsem si mu na klín a ještě jednou pořádně objala.
"A.. jak to bude teď?" zeptala sem se ho opatrně.
"Pozítří bude pohřeb. Zůstanu tady ještě čtyři dny. Potom se musím vrátit zpátky do Norska. Pojedeš semnou ke mě domů? prosím".
"Jasně že pojedu. Jenom si zbalím nějaké věci"bez váhání jsem se zvedla a šla do pokoje. Vzala jsem si oblečení, nějakou kosmetiku, mobil, peněženku, klíče od bytu a šla za Tess.
"Pojedu k Zaynovi, nevím jak dlouho tam budu. Potom se ti ozvu, pa".
"Okej, pa". Zavřela jsem dveře od jejího pokoje a šla k Zaynovi.
"Můžeme jet".
"Dobře" zvedl se a šli jsme do auta. Celou cestu jsme byli potichu. Přijeli jsme k Zaynovímu domu a tam stáli novináři.
"Jak se sakra dozvěděli, že jsem v Londýně?!" rozčiloval se. Nechtěli uhnout z příjezdové cesty. Co si o sobě vůbec myslí? Zayn na ně troubl jakou dobu, ale nereagovali. Pořád jenom foťili. Už jsem z toho byla až oslepená i přes tmavé skla auta. Nechápu, na co potřebujou tolik fotek?! Nemaj v sobě ani tolik, aby uhnuli z cesty.. Zayn se naštval a vystoupil z auta. Začal na ně křičet, ať uhnou z cesty a odjedou, ale pořád nereagovali.
"Nesnášim tyhle povrchní celebrity!" řekl jeden z novinářů a z ničeho nic dal Zaynovi pěstí do obličeje.
"Zbláznil ses?! Co jsem ti udělal?!" zakřičel na něj. Já jsem rychle vystoupila z auta a běžela k němu. Měl celý zakrvácený obličej. V těle se mi shromažďoval veškerý vztek. Začala jsem na toho chlapa z plných plic řvát a nadávat mu. Ani nevím, co to do mě v tu chvíli vjelo. Tolik vzteku ve mě ještě nikdy nebylo.
"Ty na mě budeš řvát ty děvko?!" řekl přísným hlasem. Surově mě uhodil do obličeje, že jsem druhou schytla o nárazník auta. Chlap, který uhodí ženu, je ubožák. A víc než to. Novináři měli všechno samozdřejmě nafocené a hnedka se vypařili. Všichni. Zayn okamžitě vstal a rychle šel ke mně. Byla to tak velká ráno do hlavy, že jsem vnímala jen očima. Byla jsem jak v tranzu. Úplně nepřítomná v realitě. Položil mě na zadní sedačky, nastoupil do auta a jel rychle do nemocnice. Tam jsem ztratila vědomí úplně. Probrala jsem se až na nemocničním lůžku. Bylo kolem šesté ráno. Cítila jsem, jak mě někdo držel za ruku. Byl to Zayn. Měl celé červené oči a po tváři mu stékala slza. Stiskla jsem mu ruku, aby věděl, že jsem při vědomí. Na nic jiného jsem se totiž nezmohla. "Díky bohu!" řekl a usmál se na mě tím jeho krásným usměvem.
"Lékaři říkali, že budeš v pořádku. Máš jen lehký otřes mozku. Za pár dní tě pustí domu".
"Dobře. Můžeš pro mě něco udělat?" zeptala jsem se ho.
"Jistě, cokoliv".
"Mohl by sis ke mě lehnout? Chci tě mít co nejblíže".
"Víš, že se to nesmí. Ale je mi to jedno..". Lehnul si ke mě, dal podemě ruku a já si dala hlavu na jeho rameno. Jakýkoliv pohyb jsem udělala, cítila jsem ho v hlavě.
"Vyprávěj mi o Georgovi. Jaký byl?".
"Byl jako můj druhý táta. Když jsem byl malý, všechny prázdniny jsem trávil u něj. Pořád jsme spolu něco dělali. Nikdy jsem se s ním nenudil. Před pěti lety mu zemřela žena Rosaline. Byla to hodná žena. Bohužel měla autonehodu a zemřela na místě. Někdy si řikám, proč se takovéhle věci dějou jen těm hodným lidem, kteří si to nezaslouží. Život je hold nespravedlivý..". Zayn u mě byl, co nejvíce to šlo. Přišli za mnou i Tess s Vicky a Alexem. V nemocnici jsem zůstala ještě čtyři dny. Byl pátek dopoledne a já čekala na Zayna, až přijede. Byla jsem už zbalená a vyplňovala ještě nějaké propouštěcí papíry. V tom se ve dveřích objevil Zayn. "Ahoj, tak co, můžeme jet?".
"Ahoj, můžem. Jen si vezmu věci".
"Počkej, netahej to. Já ti to vezmu" vzal tašku a chytil mě za ruku. Sjeli jsme výtahem do přízemí a vyšli z nemocnice. Venku stáli tři dívky a jakmile uviděly Zayna, začaly hrozně výskat. Přiběhli k němu a žadonily o podpis a fotku. Se všemi se vyfotil a podepsal se. To se mi na něm hrozně líbí. Nikdy neodmítne fanoušky. Po chvíly jsme už šli k autu.
"Jak dlouho tu vlastně ještě budeš?" zeptala jsem se ho.
"Ještě přesně nevím, ostatním jsem řekl, až se to tu vše vyřeší. Jo a pozdravují tě kluci".
"To je od nich hezké". Přišli jsme k autu, Zayn mi dal věci do kufru a já si šla sednout na místo spolujezdce. Když jsem otevřela dveře, uviděla jsem noviny a na titulní stránce bylo napsané: "Zayn Malik s jeho přítelkyní byli napadeni paparazzi před jeho domem..". Byli k tomu přiloženy ještě nějaké fotky. Znechuceně jsem zahodila noviny
na zadní sedačky a posadila jsem se.
"Co bys říkala na to, že by si byla u mě, na tech pár dní než odletím zpátky do Norska?".
"Zeptám se tě na jedno, máš doma hodně jídla?".
"Celá lednička je narvaná až k prasknutí".
"Tak když mi něco ukuchtíš, tak ti ráda budu dělat společnost. Ty nemocniční blafy se nedali jíst" začali jsme se smát.
"Dobře". Zajeli jsme ke koleji, vystoupila jsem z auta a šla si pro nějaké věci. Otevřela jsem dveře a Tess zrovna telefonovala. Šla jsem do mého pokoje, zbalila nějaké oblečení, kosmetiku a šla do obýváku.
"Kam se to zase chystáš?" řekla trochu podrážděně Tess.
"Budu teďka pár dní u Zayna.." nedokončila jsem větu a už mi do toho začala mluvit.
"Jasně.. Aby to nedopadlo jako před pár dněma, když si jela 'k Zaynovi'.." odsekla. Poznala jsem, že se něco děje.
"Co se stalo?" vzala jsem jí za ruku a posadili jsme se na pohovku. Oči se jí začali lesknout a na světě byla první slza.
"Stýská se mi po Niallovi. Jsem do něj tak zamilovaná.. Nechci jen slyšet po telefonu jeho hlas, chci ho obejmout a cítit ho!" rozbrečela se. Objala jsem jí a pohladila po vlasech.
"Víš, žít s nimi bude náročné, ale mi to zvládnem". Po chvíli jsem jí uklidnila a přestala brečet. Nechtěla jsem jí tady nechávat samotnou, ale zároveň jsem chtěla být se Zaynem, dokavaď to bude možné. Napsala jsem Zaynovi, že se ještě chvíli zdržím, že je to důležité. Když už chudák čekal na parkovišti. Povídali jsme si a smáli se.
"Už běž, uži si Zayna, než odletí" usmála se.
"Seš si jistá, že to tady zvládneš?".
"Neměj strach" objala mě.
"Dobře, tak já jdu. Ještě skočím vedle k Vicky, jestli by ti tady nedělala společnost, pa". Vicky naštěstí byla doma a šla k Tess. Rychle jsem běžela k Zaynovi.
"Promiň, Tess měla špatnou chvilku a to jsem nemohla jen tak odejít".
"V pohodě" usmál se a políbil mě. Jeli jsme tedy k němu domů. Před domem naštěstí žádní novináři nebyli, tak jsme zajeli do jedné z garáží (Zayn měl ještě jedno auto, černé Audi), v klidu vystoupili a šli do domu.
"Vezmu ti věci nahoru. Můžeš se jít usadit do kuchyně, hnedka začnu něco připravovat".
"Na takoví servis bych si hnedka zvykla" zasmála jsem se a šla do kuchyně.
"Tak copak by si lady přála k obědu?" objal mě zezadu a políbil mě na krku, když jsem seděla na barové židličce. Uculila jsem se.
"Dala bych si pořádnou flákotu masa".
"Správná volba" usmál se, šel k ledničce, vyndal maso a začal připravovat bifteky.
"Čím by jsi byl, kdyby si nešel do X-factoru?" usmál jsem se.
"Ani moc nevím, mám hodně rád děti, tak bych asi šel učit na základní školu. Jakou vlastně budeš chít mít práci, když tu studuješ ekonomii a podnikání?".
"Učitel? to bych do tebe neřekla. Myslím, že budeš dobrý otec, až budeš mít své vlastní děti.. Líbilo by se mi pracovat pro nějakou firmu nebo podnikat a mít svůj vlastní obchod třeba s botami, protože boty neskutečně miluju" zasmála jsem se. "A nepřemýšlel si o kariéře šéfkuchaře?" popíchla jsem ho. "Myslím, že umíš úžasně vařit!".
"Hh, to děkuju, ale je to spíš záliba, než kdybych to měl dělat každý den". Dodělal bifteky s hranolkama a položil je na stůl.
"Mmmmm! To je do slova a do písmene úžasný! Ta chuť.. Moje chuťoví buňky asi explodujou" začala jsem se smát s narvanou pusou. Zayn se jenom přidal.
"To na tobě miluju.." řekl.
"Co myslíš?".
"Neděláš rozdíly mězi tím, jestli jsem celebrita nebo obyčejný kluk a klidně se tady předemnou láduješ a chováš se jako úplně normální holka. Měl jsem dívku, která byla úplný opak. Strašně si toho vážím" podíval se na mě krásně hnědými oči. Já se jen natáhla a dala mu tu nejsladčí pusu. Celé odpoledne jsme hráli Nintendo Wii. Zayn měl snad všechny hry. Od tenisu, přes golf, po různé skákací hry. No, když jste po otřesu mozku, ikdyž lehkém, tak nějaké hry musíte vynechat. Užili jsme si odpoledne plné zábavy a večer si pustili film. Kamarád taky rád. Miluju ten film! Byla zhruba polovina filmu a Zayn ho najednou stopnul.
"Děje se něco?" zeptala jsem se ho.
"Nene, právě naopak... Řekni, jestli je to na tebe moc brzo, nechci na tebe spěchat, ale nemůžu si pomoct.." políbil mě na rty a poté sjel na krk..

Jak se vám líbí? :)

Forever in my heart - Kapitola 8.

23. května 2012 v 15:57 | Steph |  Forever in my heart

Z pohledu Steph

Byl čtvrtek, tak kolem šesté večer a my se chystali k odjezdu do Londýna. Stála jsem na molu a pozorovala vodu.
"Bude mi to tady chybět, všechno..".
"Hlavně ty zážitky.." přišel ke mě Zayn a zezadu mě objal. Hlavou se nám honila jedna a ta samá myšlenka. Jak to bude vypadat po dobu dvou nastávajících měsíců.. Bude mít čas na to, aby aspoň jednou zaletěl do Londýna? Ubíjí mě pocit neznat odpovědi na takovéhle otázky. Chvíli jsme stáli mlčky na molu a po chvíli jsme šli k autu. Celou cestu bylo ticho. Jen rádio hrálo. Přijeli jsme ke koleji.
"Uvidíme se ještě než odletíš?" zeptala jsem se smutně. Zayn se na mě jen podívala a přitáhnul si mě k sobě a silně mě objal.
"Zítra musím jet mimo Londýn zařizovat nějaké věci. A v sobotu musím navštívit strýce Georga. Bydlí tak 70 kilometrů od Londýna a bude to na celý den. V neděli si uděláme den jen spolu, ano?". Já jen přikývla.
"Ještě ti zavolám".
"Dobrá". Pustila jsem se, dlouze ho políbila a do ucha zašeptala "Goodnight". Vzala jsem si věci a vystoupila z auta. Stála jsem tam a pozorovala, jak odjíždí černý Range Rouver a v něm osoba, do které jsem maximálně zamilovaná. V tu chvíli, jsem si teprv uvědomila, že chodím s celosvětovou hvězdou. A kolik dívek, by vraždilo, být na mém místě. Šla jsem k bytu a hledala klíče. Našla jsem je a odemkla. Čekala jsem, jak Tess bude vyvádět, že jsem jí zase nedala vědět, kde jsem.
Ale nikdo nebyl doma. Měla jsem celou dobu vypnutý mobil, protože jsem nechtěla, aby nás někdo rušil. Zapla jsem ho a viděla jsem pár nepřijatých hovor. Kupodiu jen jeden od Tess. Vytočila jsem její číslo. Po chvíli vyzvánění to zvedl Niall.
"Ahoj, Tess je teďka ve sprše".
"Oh, ahoj a kde jste?".
"V Irsku".
"Cožeee?! V Irsku?!" vyhrkla jsem ze sebe. No, ale nemůžu jí nic vyčítat, je to její život a já zrovna nejsem ten typ lidí, kteří by oznamovali kam jedou.
"A kdy se vrátíte?".
"V neděli. Mám jí něco vyřídit nebo zavoláš pozdějc?".
"Nene, jen jí řekni, že jsem volala. Ať nevolá zpátky. Uvidíme se až v neděli".
"Ok. See you, bey".
"Bye" zavěsila jsem. Byla jsem hrozně hladová, tak jsem se šla podívat do ledničky, po nějakém jídle. Čekala jsem, že tam nic moc nebude, ale až takovou katastrofu? Vypadá to tady, jako kdyby naší ledničku navštívil Niall. No nic, budu muset jít něco nakoupit. Sebrala jsem peněženku, klíče, mobil a šla. Obchod byl o dvě ulice dál. Když jsem byla už před obchodem, nějaké dívky se mě z ničeho nic zeptali. "Nejsi ty ta nová přítelkyně Zayna Malika?". Podívala jsem se na ně
trochu nechápavě. Odkud to můžou vědět? Po chvíli mi to došlo. Média.. "No.. Ano, jsem".
"A jak se jmenuješ?".
"Steph".
"Můžeme se s tebou vyfotit?". Přemýšlela jsem, proč se vlastně semnou chtějí vyfotit..
"Jasně, proč ne". Vyfotilo se semnou asi pět dívek. A začali se vyptávat na různé věci okolo mě a Zayna. Jak dlouho jsme spolu nebo kde jsme se potkali..
"Holky promiňte, ale tohle jsou naše soukromé věci.." rozloučila jsem se s nimi a vešla do obchodu. Nakoupila jsem základní věci, zaplatila a šla domů. Vyndala jsem nákup a udělala si horu zeleninového salátu s masem. Celý jsem ho spořádala, lehla jsem si na gauč a zapla televizi. V tom mi zazvonil mobil. Babička!
Jedna z nejlepších osob na světě! "Ahoj Babi, jak se máš?".
"Ahoj, já se mám dobře. Ale povídej ty! Jak se tam máš v tý Anglii? Šprechtíš anglicky?" popíchla mě. To na ní miluji. Vždy je zábavná.
"Jojo, je to tady super".
"A víš o tom, že si byla v televizi tady u nás? I s tou tvojí kamarádkou".
"Cožeeee?! Kdy?" řekla jsem hodně překvapeně.
"Byla reportáž ve zprávách o nějaké chlapecké skupině. Jak je úspěšná a tak dále.. A potom ukazovali jejich přítelkyně a já se nestačím divit! Byla si tam ty! S nějakým fešákem černovlasým, jak vystupuješ z jeho auta někde ve městě a potom ta tvoje kamarádka". Nestačila jsem se divit. Asi mi pořád nedochází, jak jsou slavní a novináři je sledují na každém kroku.
"No, tak už to je venku".
"To jsem ráda, že sis někoho našla. A ještě k tomu takovou celebritu! Ale ještě něco jsem ti chtěla říct, poslala jsem ti nějaké peníze na účet, aby si nemusela pracovat při studiu. Vždiť by sis tam nemohla užívat!".
"Děkuju, ale to si vůbec nemusela! Mě by to nevadilo..".
"Nic nechci slyšt. Průběžně ti budu něco posílat. Už budu muset jít, zase někdy zavolám. Ahoj".
"Ahoj a ještě jednou děkuju" zavěsila jsem. Hned jsem zapnula notebook, abych se mohla podívat na účet. Přihlásila jsem se a seděla jsem s otevřenou pusou, když jsem viděla tu částku - 25.000 Kč?! Myslela jsem, že mi pošle o hodně míň peněz.. Ale každopádně jsem ráda. Když už jsem byla na internetu, podívala jsem se na twitter. Přišel další šok - 400 followers?! Kde se to vzalo? A ještě asi 50 tweetů. To se lidi zbláznili? Většinou se ptali na otázky jestli jsem opravdu spolu a jak jsme se seznámili. Všechny jsem prozatím ignorovala. Odhlásila jsem se a dál se dívala na televizi. Svět se opravdu zbláznil. Celý pátek jsem proležela v posteli s notebookem nebo se koukala na televizi, protože venku bylo typicky Anglické počasí - déšť. Kolem šesté večer někdo zaťukal na dveře. Vstala jsem a šla otevřít.
"To si ze mě děláš srandu!" vyjekla Vicky a objala mě a poté hned Alex. Já jen nechápavě koukala.
"To si chodíš s celebritou a neřekneš nic? O Tess ani nemluvim..".
"Ah, tak pojďte dál". Posadili jsem se na gauč a Vicky pořád vyzvídala. Milovala One Direction, hlavně Harryho. A když se dozvěděla, že známe všechny členy osobně, tak málem zkolabovala. Nemluvě o tom, že s nimi i chodíme. Pořád se ptala jací jsou a došlo i na takové otázky, jak voní..
"Myslíš, že bys mě s nimi někdy mohla seznámit? Prosíííííííím" žadonila.
"Když je to tvé přání, proč ne" zaradovala se.
"Ale je tu jeden háček. V pondělí odlítají do Norska natáčet novou desku a dva měsíce budou mimo Anglii".
"Aha.. To nevadí, já si počkám". Povídali jsem si asi do půl desáté a poté odešli. Byla jsem z toho celodeního ležění unavená a rovnou jsem zalezla do postele. Sobota nebyla o moc lepší, počasí bylo na nic a Tess byla pořád v Irsku. Kolem čtvrté odpoledne mi však zazvonil mobil. Zayn! zaradovala jsem se. Okamžitě jsem to přijala. "Hii!".
"Hi, sweetheart" pozdravil mě. "Mohl bych se u tebe zastavit?".
"Jasně, že se ptáš".
"Ok, za deset minut jsem u tebe" zavěsil. Byla jsem jak malé dítě, které se těší na vánoce. Namohla jsem se ho dočkat. Po pár minutách někdo ťukal na dveře. Rychle jsem běžela, otevřela jsem je a v nich stál Zayn s růží v ruce. Bez váhání jsem mu padla kolem krku a pevně ho stiskla.
"Nedokážu si představit, jak to vydržím dva měsíce, když už dva dny byli utrpení" pustila jsem ho.
"To mi povídej. Tady taková malá pozornost" podal mi rudou růži a políbil mě.
"Děkuju, pojď dál".
"Vlastně jsem tady ještě nebyl".
"Tak je to tvá premiéra" posadili jsme se na gauč.
"Jak je tvému strýci?".
"Je to s ním stále horší a horší.. Je pořád hodně unavený. Lékaři mu už nedávají moc času.." řekl smutně.
"To je mi líto..".
"Děkuju.. Ale nebudeme si kazit poslední společné chvíle smutnými zprávami. Co jsi dělala celý den?".
"Nic moc zajímavého. Venku pořád pršelo a Tess je s Niallem v Irsku a vrátí se až zítra".
"Opravdu? V Irsku? ani se nepochlubil, že tam pojede. Máš tu něco k snědku? Už věčnost jsem nic nejedl".
"Jasně, připravím ti něco" odběhla jsem do kuchyně. Kuchyně byla spojená s obývákem, takže jsem nemusela chodit daleko jako u Zayna. Připravovala jsem toasty. Zayn se na mě pořád tak sladce díval.
"Capak? Proč se na mě pořád tak koukáš? " zeptala jsem se
"Nic, jen mě baví se na tebe koukat. Jseš krásná" usmál se.
"Ty jsi dneska ale Pan Vtipný" zasmála jsem se a dál připravovala toasty. Najednou mě Zayn zezadu objal a začal líbat na krku. Mě se jen na tváři objevil ten zamilovaný úsměv. Dodělala jsem jídlo a položila ho na stůl. Začali jsme jíst a v tom se venku začalo blískat a bouřit.
"Vypadá to na pěknou bouřku" poznamenal Zayn.
"Ale když odjedeš, budu se tady sama bát".
"Prosímtě.." uculil se, nahnul se přes stůl a dal mi pusu. Já vstala a sedla si mu na klín.
"Zůstaneš tady semnou přes noc?" udělala jsem psí oči.
"Takovému prosení se nedá odolat" usmál se. Znovu jsem ho políbila. Dojedli jsme a já šla uklidit talíře. V tu ránu zazněla rána jako z děla a s ní vypadl proud. Všude byla tma, že nebylo vidět na krok. Z šuplíku jsem vytáhla pár svíček a zapálila je. V bytě nastala příjemná atmosféra. Zayn si sedl na pohovku. Já si přisedla a opřela jsem se o jeho rameno. Začal mě hladit po vlasech.
"Ještě nikdy jsem nebyl tak zamilovaný jako jsem teď.." dal mi pusu na čelo.
"Cítím to samé..". Ráda si se Zaynem povídám. Umí krásně naslouchat a vždy ví co má odpovědět. To hodně kluků neumí. Povídali jsme si dlouho do noci. Pořád jsme měli o čem mluvit. Kolem jedné ráno jsem usnuli. Opět na gauči. Je to docela vtipný. Skoro pořád spíme na pohovce. U Zayna mám štěstí, že je spáč jako já. Vždy si vyspáváme celé dopoledne. Probudila jsem se kolem desáté. Bez Zayna. Rozhlídla jsem se po bytě a uviděla ho v kuchyni. Stál tam v teplákách a
rozepnuté košili. Měl tak úžasné tělo. Vypracované. "Goodmorning" pozdravil mě, když si mě všimnul.
"Goodmorning" zvedla jsem se a šla ho zezadu obejmout. Položila jsem mu hlavu na rameno. "Co to bude dobrého?".
"Vajíčka s čerstvím pečivem".
"Ty jsi byl v pekárně?".
"Co bych pro tebe neudělal" otočil se, začal mě líbat a posadil mě na okraj kuchyňské linky. V tu chvílli zachrastil zámek a ve dveřích se objevila Tess.
"Oh, promiňte jestli jsem vás vyrušila" zakoktala.
"Nene, jdeš právě včas na snídani. Máme toho tady dost pro tři" řekl Zayn a začal nandávat jídlo na talíře.
"Snídaně? Né spíš oběd?" zasmála se. "Ale děkuju, už jsem jedla. Půjdu do svého pokoje, aby jste tady měli soukromí".
"Jak myslíš" odpověděla jsem a posadila se ke stolu s jídlem. Snědli jsme všechno, co Zayn připravil. Uklidili jsme nádobí a Zaynovi zazvonil mobil.
"Promiň, tohle musím vzít, manažer..".
"V pohodě".
"Už v jednu?!" řekl rozčíleně. "Ok, budu tam.." zavěsil.
"Mam blbou zprávu, manažer zase přesunul termín odletu a odlítáme už dnes v jednu..".
"Achjo.." šla jsem a přitulila se k němu.
"Už budu muset jít..". Obléknul se a vzal klíče od auta. Ještě jednou mě objal, políbil a šel.

(Pro ty, kteří nepoužívají twitter - folowers, je něco jako *like* u facebooku.)

Vicky :)



Alex :)

Čauko

23. května 2012 v 15:21 | Barča |  Novinky,oznamy, moje spovede,....
Baby, momentálne sa mi tu nazberalo vela učenia, čo som nebola v škole a tak nestíham teraz písať :( Neviem vám ani povedať, kedy budu ďalšie časti, tak prepáčte a zatiaľ čítajte Forever in my heart :)

Forever in my heart - Kapitola 7.

22. května 2012 v 15:24 | Steph |  Forever in my heart
"Páni, neznám nikoho, kdo má tak početnou rodinu" řekla jsem s údivem.
"Ale poslední dobou mi dělá starost můj strýc, Georg. Před dvěma týdny, mu zjistili leukémii..". Po tváři mu stekla slza.
"To je mi líto.." silně jsem ho objala.
"Takoví je už život..". Bylo kolem půlnoci a oba jsme zaspali. Strávili jsme opravdu krásné tři dny u jezera. Vyjížďky na loďce, projíždky na koních, romantické večery u ohně, plno zábavy. Chtěla bych, aby tyhle společné chvíle trvali navždy. Jen my dva..

Z pohledu Tess

"Jsem tak nervozní. Co když se jim nebudu líbit?" řekla jsem opravdu vystrašeně Niallovi, když jsme šli dlouhou chodbou ke dveřím studia.
"Neboj, určitě si padnete do oka" uklidňoval mě. Otevřel dveře a byli tam všichni včetně Danielle a Steph.
"Tess!" vyjekla Steph a šla mě obejmout. Niall mě představil všem členům skupiny a Denielle. Byla opravdu milá a ještě krásnější ve skutečnosti, než na fotkách. Niall vytáhnl šampaňské.
"Musíme si připít na nové členy naší bandy. I ty, kteří řídí. Aspoň simbolicky". Připili jsme si a kluci vyprávěli o zážitcích z turné. Některé historky byli opravdu zábavné..
"Ale to neni všechno! Ta nejlepší teprv příjde! Paul si z nás hrozně rád dělá srandu a tak ho napadlo, že vezme pět fanynek, co stáli před hotelem, kde jsme byli ubytovaní a vždy jednu dá k někomu do postele. Celý unavení jsme přišli asi kolem jedenácté večer z vystoupení a chtěli jsme si jít lehnou. Každý do své vlastní postele samozdřejmě. Když jsem uviděl tu dívku, co mi ležela v posteli, tak jsem jen nechápavě vyšel na chodbu co se děje. Liam to vzal trochu vážně a zavolal ochranku. Harry se s ní zkamarádil. Zayn vyšel taky nechápavě na chodbu. Ale nejlepší byl Niall, ten ani nevěděl, že v jeho posteli někdo je. Lehnul si a usnul. A když se ráno probudil, tak začal křičet, když jí uviděl" vyprávěl Loui a všichni jsme se začali smát. V tom Zayn vsatl a řekl, že už půjdou. Rozloučili se a odešli.
"My už také půjdem. Máme ještě něco v plánu" řekl Niall. Rozloučili jsme se a odešli.
"Máš hlad?" zeptal se mě Niall.
"Něco bych si dala. Předpokládam, že ty máš určitě" zasmála jsem se.
"Že vůbec váháš! Snědl bych celý kamion jídla". Jeli jsme do nedaleké restaurace v centru Londýna. Niall zaparkoval o pár ulic dál, protože v centru nebylo nikdy možné zaparkovat. Večerní Londýn je opravdu překrásný. Procházeli jsme ulicemi a v tom se na nás jak roj včel vrhly novináři. Byli tak neodbytní. Zrychlili jsme, abychom jim unikli, ale pořád nás pronásledovali. Až když jsme vstoupili do restaurace, tak nám dali pokoj.
"Promiň, novináři jsou někdy opravdu hodně otravní".
"Neomlouvej se, nemůžeš za to". Našli jsme si volný stůl a posadili se. Byla to příjemná italská restaurace. Objednali jsme si a číšník nám po chvíli přinesl jídlo.
"Bože, to je úžasný!" chválil Niall. Já se jenom začala smát.
"Čemu se směješ?" začal se taky smát.
"Ale ničemu. Seš tak roztomilej, když se cpeš jídlem". Dojedli jsme povídali si.
"Něco bych ti potřeboval říct. Víš jak jsem ti říkal, že pojedeme za dva měsíce nahrávat novou desku do Norska?".
"Jasně".
"Dneska nám producent řekl, že musíme začít nahrávat už příští týden. Nejspíš tak na dva měsíce..". Dva měsíce, nahrávání, Norsko. Spojovala jsem si souvislosti mezi těmito slovy. Položila jsem si hlavu do dlaní. Jako kdyby mi někdo bodl kůl do srdce. Vždy, když si někoho najdu, něco se musí stát, aby to hezké náhodou netrvalo dlouho..
"Prosím, řekni něco" znervoznil Niall.
"Opravdu nevím co na to mám říct. Je to jako rána z čistého nebe".
"Budu se snažit létat co nejvíce do Londýna. Slibuji". Niall zaplatil a šli jsme pomalu k autu.
"Mám takoví nápad".
"Jaký?".
"Zítra poletíme do Irska. Za mojí rodinou. Co ty na to? Aspoň budeme mít čas pár dní jen pro sebe".
"Zní to dobře, ale teďka nemůžu moc utrácet..".
"Na to ani nemysli! Já to vše zaplatím a nechci slyšet ani slovo".
"No dobrá". Jeli jsme ke koleji. Na této je dobré to, že je otevřená 24 hodin denně a není žádná večerka.
"Tak zítra ráno v devět hodin jsem tu jak na koni". Usmála jsem se a políbila ho. Rozloučila se a vysedla z auta. Šla jsem přímo do bytu. Bylo půl jedenácté. Nechtělo se mi moc spát, tak jsem se šla podívat na internet, co je nového. Projížděla jsem novinky a zarazila se. "Niall Horan a jeho nová přítelkyně byli viděni dnes, kolem osmé večer. Šli do italské restaurace v centru Londýna..". Dál se mi to ani číst nechtělo a rovnou jsem se podívala na fotky, co k tomu byli přiložené. Bylo jich asi deset. Pořád jedny a ty samé v podstatě. Otráveně jsem zaklapa notebook a šla se osprchovat. A Steph hodlá spát doma nebo zase nebudu vědět nic? Vzala jsem mobil a vytočila její číslo. Nezvedala to. Samozdřejmě. Jak jinak. Zabalila jsem si nějaké věci na zítra a šla spát. Ráno mě probudil ten nepříjemný zvuk budíku. Vstala jsem, bylo asi půl deváte. Dobalila jsem jěště nějaké potřebné věci. Oblékla se, učesala a šla na parkoviště. Niall přijel na vteřinu přesně.
"Goodmorning beauty" pozdravil mě.
"Goodmorning" odpověděla jsem a políbila ho. Cesta na letiště trvala asi deset minut. Jeli jsme přes celé město ranní kolonou.
"V kolik to přesně letí?".
"V půl jedenáctý. Cesta bude trvat asi dvě hodiny". Niall zaparkoval na hlídaném parkovištu u letiště a šli jsme na odbavení zavazadel. Asi hodinu jsme čekali v hlavní hale a poté šli na letištní kontrolu a do letadla. Čekali jsme než všechny cestující nastoupí. Letěli jsme první třídou.
"Nialle?" slyšeli jsme za zády. Otočili jsme se a tam seděla asi patnáctilatá dívka.
"Ano?" odpověděl.
"Mohl by ses mi tady podepsat prosím?" zeptala se a vytáhla jejich CD Up all night.
"Jasně, jak se jmenuješ?".
"Natally".
"Tak, tady to máš" podal jí CDčko a usmál se.
"A mohla bych se s tebou ještě vyfotit?".
"Pro svoje fanoušky všechno" řekl a naklonil se k ní. Oči jí zářili jako hvězdy na noční obloze.
"Mohla bych se ještě zeptat. Na internetu jsem četla, že máš novou přítelkyni. Je to pravda?".
"Ano, je. Díváš se přímo na ní. Jmenuje se Tess" ukázal na mě.
"Ahoj, Natally" pozdravila jsem jí.
"Ahoj, mohla bych se s tebou také vyfotit?" zeptala se. Trochu mě to zaskočilo, ale říkala jsem si proč ne.
"Jasně" naklonila jsem se k ní a Niall nás vyfotil.
"Děkuju moc, oboum. Tohle je můj nejšťastnější den. Strašně vás obdivuji".
"Já děkuju, že nás podporuješ" řekl Niall, usmál se a otočili jsme se zase zpět.
"Prosíme cestující, aby si zapnuli svoje bezpečnostní pásy. Za dvě minuty odlétáme" ozvala se letuška. Vzlétli jsme a oba dva jsme zaspali celou cestu. Probudil nás až hlas letušky. Přistáli jsme v Dublinu a šli jsme pro zavazadla.
"Jak vlastně pojedeme k vám?" zeptala jsem se.
"Vezmem si taxi. Do Mulingaru pojedeme asi hodinu". Vyšli jsme i s kufry před letiště a nastoupili do taxíku.
"Irsko je krásné" řekla jsem s úžasem Niallovi, když jsme projížděli krajinou.
"A to ještě nevíš kam pojedeme".
"Počkej, jedeme k tvím rodičům žejo?".
"To jo, ale tam budeme jen přes noc. Zítra ráno pojedeme k jezeru Lough Owel. Máme tam dům. Úplná samota. Jen my dva".
"Úžasný. Už se nemůžu dočkat" objala jsem ho. Přijeli jsme k domu jeho rodičů. Takoví typický irský dům. Vystoupili jsme z taxíku a vyndali si kufry. Niallova máma vyběhla a rovnou padla do náručí Nialla.
"Tak moc si mi chyběl!" šeptala mu do ucha.
"Ty mě taky mami" pustila ho a koukla se na mě.
"Kohopak si sebou převezl?".
"Mami, tohle je Tess, má dívka. Tess tohle je moje máma Maura".
"Těší mě".
"Mě též" řekla irským přízvukem.
"Jak dlouho pobudete?" zeptala se.
"Jen do zítřka. Ráno pojedeme k jezeru. Mmmmm tady něco voní! Lasagne!". Maura se jen zasmála.
"Nikdy jsem nepoznala člověka, který by měl radši jídlo a poznal ho už na míle daleko. Pojďte dovnitř, rovnou vám nandám". Vstoupili jsme do domu, položili si kufry do předsíně a šli rovnou do kuchyně. Tam seděl Niallův táta. Niall běžel a obejmul ho. "Tati, tohle je Tess. Tess, tohle je můj táta Bobby". Podal mi ruku a potřásl mi.
"Ráda vás poznávám".
"Já tebe taky" odpověděl. Posadili jsme se ke stolu a Maura nám dala talíře s jídlem.
"Páni! V životě jsem nejedla lepší lasagne!" a nemohla se nabažit té úžasní chuti.
"Moje máma umí ty nejlepší!" pochvaloval Niall.
"To děkuju" usmála se. Má úplně stejný úsměv jako on. Dojedli jsme a šli do jeho pokoje. Odpočinuli si a Niall mě šel provést po městě. Bylo takové vzláštní, ale hezké. Jiné než jsou Česká města. Potkali jsme pár Niallovích přátel a přišli domů až večer. Vysílení jsme vlezli do postele a usnuli. Ráno nás probudla Maura se snídaní do postele. Snědli jsme jí, oblékli se, rozloučili se a vyrazili k jezeru. Bylo to tam nádherné. Jezero, dům i krajina. Prožili jsme tam krásných pět dní. Byla něděle ráno a my se vraceli do Londýna. Cesta utekla jako voda a byl čas na rozloučení.
"Budeš mi chybět.." objal mě.
"Ty mě taky, ani nevíš jak.." po tváři mi začali stékat slzy.
"Prosím, nebreč.. Už budu muset jít" dlouze mě políbil, ještě jednou objal a šel.

Tato kapitola je převážně o Tess a Niallovi, nevadí? Jednou za čas, tam bude i její pohled, ale jinak bude hlavně Stephin ;)

Forever in my heart - Kapitola 6.

21. května 2012 v 15:19 | Steph |  Forever in my heart
V hlavě jsem si říkala, ne! Ještě ne! Odtrhla jsem se za včasu. Vždiť to nejde. Takhle brzo.
"Promiň, neovládla jsem se.." zamrmlala jsem.
"Ne, to já se omlouvám". Usmála jsem se, políbila ho a znovu se přitulila.
"Připadá mi, jako kdybych tě znal věčnost" pohladil mě po vlasech. V tu chvíli začal zvonit Zaynův mobil. Ani se nepodíval kdo volá a hned to vymáčknul.
"Mohl jsi to příjmout, mě by to nevadilo" řekla jsem.
"Ne, to ne. Nechci si kazit tak krásné chvilky. Nikdy nevíš, kdy bude ta poslední". Začali se ozývat rány. Jako kdyby někdo bušil na dveře.
"Nikdy nemám chvíli klid.." řekl a vstal, aby se šel podívat, kdo to je.
"Kde si byl? Volal jsem ti, máme jít přeci do studia".
"Sakra! já na to zapoměl! Počkej tu chvíli".
"Co se děje?" zeptala jsem se ho, když přišel zpět.
"Promiň, ale zapoměl jsem, že máme dneska s klukama schůzku ve studiu. Jenom taková malá porada".
"To nevadí, půjdu domů". Z dveří se najednou objevil vysoký kluk s kudrlinami. "Promiň, jestli jsem tě vyrušil.." řekl omluvně.
"Nene, to je v pohodě, ale když už jsi tady. Harry, to je má nová dívka. Steph - Harry, Harry - Steph" představil nás.
"Ahoj, rád tě poznávám. Není časté, že u Zayna doma je nějaké děvče".
"Ahoj, také tě ráda poznávám".
"Takže včera Niall a dneska ty. To jsem už jediný, který nikoho nemá" zasmál se.
"Neboj Harry, ono to přijde" popíchl ho Zayn sarkasticky.
"Ty jsi dneska ale vtipnej" vracel úder Harry.
"Tak jeť napřed. Já ještě Steph odvezu domů".
"Okej.." a ve vteřině byl pryč. Vzala jsem si všechny svoje věci a šli do auta.
"Kde vlastně bydlíš?".
"V International Student House".
"Nojo, taky mě to mohlo napadnout, když si říkala, že tu budeš studovat". Cesta trvala asi 5 minut autem. Zajel na parkoviště a zastavil.
"Mohl bych tě tu vyzvednout tak ve 3? Můj plán pořád platí".
"Jasně, budu se těšit".
"Nezasloužím si nějakou odměnu, když už dělám toho šoféra?". Zasmála jsem se a dala mu pusu na tvář. On si mě ale přitáhnul a dal mi pořádného francouzáka.
"To je lepší. Už teď se nemůžu dočkat, až tě znovu uvidím".
"Tak ve 3. Pa" vystoupila jsem z auta a mávala Zaynovi, který odjížděl. Šla jsem k našemu bytu. Sakra! Asi jsem si u něj zapoměla klíče. Bušila jsem na dveře, ale Tess nejspíš nebyla doma. Vyšla jsem před budovu a vytáhla z kapsy mobil. Vybitá baterie. Jasně, jak jinak.. Ještě před már minutami šel a najednou ne.. Nad hlavou se mi začalo smrákata a bouřit. Chtěla jsem jít zpět do budovi, ale byli zaseklé dvěře. Super, jak zákon schválnosti. Mám na sobě jen kraťasy a letní triko,
nemám klíče, mobil je vybitý, dveře jsou zaseklý.. Začalo lít jak z konve. Celé nebe bylo černé a ochladilo se minimálně na 10° C. Rychle jsem běžela do kavárny přes ulici. Byla jsem úplně celá promočená. Obědnala jsem si čaj a posadila se k počítači, který byl pro veřejnost. Zapnula jsem ho a nestačila se divit.
"Zayn Malik byl viděn včera v Hyde parku, v Lodýně s nějakou dívkou. Možná jeho nová přítelkyně. Niall byl sobotu také viděn s nějakou novou dívkou. Na další den se spolu procházeli po Londýně.. " k tomu byli přiloženy nějaké fotky. To si ze mě dělají srandu?! Nojo, celebrity.. V kavárně jsem seděla si ještě dvě hodiny, než bouřka přestala. Bylo půl třetí odpoledne. Šla jsem zkusit vchodové dveře, jestli už půjdou otevřít.Úspěšně jsem se dostala do budovi, zaklepala na dveře našeho bytu a po pár sekundách otevřela Tess.
"No to je taky dost, že ses ukázala!".
"Já už jesm tady byla před dvěma hodinama, ale klíče jsem zapoměla u Zayna a ty si nebyla doma".
"Byla jsem s Niallem. Ale to jsem ti říkala..".
"Nojo, tak už se nebudeme navzájem obviňovat a radši mi řekni jaký to bylo".
"Úžasné! Vzal mě k opravdu krásnému jezeru. Povídali jsme si, trochu se mazlili.. Prostě jsme si užili krásné dopoledne. Odpoledne musel odjet do studia".
"Tak to je skvělí..". Povídali jsme si a já úplně zapoměla na čas.
"Počkat! kolik je hodin?!" řekla jsem vyděšeně.
"15:15. Proč? to někam zase jdeš?".
"Ve tři jsem měla být na parkovišti. Jdu se Zaynem.." rychle jsem si vzala tašku s věcmi a běžela. Vyběhla jsem na parkoviště a Zayn tam už stál s jeho černým Range Roverem. Nastoupila jsem do auta. Pozdravil mě a políbil.
"Víš, před pár stovkami let vynalezli takovou věc. Říká se jí hodiny" popíchl mě s úsměvem.
"Haha, vtipné" řekla jsem sarkasticky a zasmála se. "Promiň, že jsem přišla pozdě. Měla jsem doslova příšerné odpoledne..".
"To je dobré. Můžem jet?".
"Jasně. A řekneš mi kam jedem? nebo to je pořád tajemství". Zayn na mě hodil takový pohled, z kterého jsem pochopila, že opět nebudu vědět, kam jedu.
"A jak mám vědět, že mě nezavezeš někam bůhví kam a nenecháš mě tam?" vracela jsem mu úder.
"Jet si nemusela. Jela si dobrovolně" zasmál se.
"Okej, zase si vyhrál". Jeli jsem přes celý Londýn do studia.
"Chtěl bych ti oficiálně představit kluky" vystoupil z auta a otevřel mi dveře. Vešli jsme do obrovské budovi, která byla hlídaná ochrankou. Vstoupili jsme do výtahu a jeli až do 20. patra. Šli jsme dlouhou chodbou k dveřím od studia. Zayn otevřel a vešli jsme do místnosti. "Tak tohle je Steph. S Harrym se už znáš, to je Louis a Liam".
"Ráda vás poznávam". Všichni mě objali a přivítali.
"Počkat, kde je Niall?" zeptal se Zayn.
"Kde myslíš. V bufetu" řekl Louis.
"Nojo, to jsem si mohl myslet, ale vlastně s ním se už znáš. Jak nám Niall říkal, že má někoho nového, je to Steph spolubydlící a nejlepší kamarádka". Po chvíli přišel a objal mě. Trochu jsem byla překvapená.
"Tobě! budu nadosmrti děkovat!".
"Zaco prosímtě?".
"Za Tess přeci".
"Nemáš vůbec zač.." konečně mě pustil. "Tohle je to nejlepší obětí co kdy v životě dostaneš" řekl Louis.
"Pročpak?" zeptala jsem se nechápavě.
"Protože Niall dává to nejlepší obětí na světě" odpověděl Liam. Ve studiu jsme pobyli asi hodinu a povídali si o všem možném. Kluci vyprávěli o zážitcích z turné po Severní Americe, Austrálii a Novém Zélandu. V tom někdo zaťukal na dveře. Vešla vysoká, hezká brunetka s kudrnatými vlasy. Liam hned vstal a přívítal jí polibkem.
"Steph, tohle je Danielle. Moje přítelkyně. Daniell, tohle je Steph, Zaynova nová dívka".
"Ahoj, vítej mezi námi" řekla mile.
"Ahoj, děkuju" usmála jsem se a povídali si dál.
"Musím tě seznámit ještě s Eleanor. Budete určitě dobré kamarádky. Jste úplně stejné, jak pozoruju" řekl Lou.
Mezi tím, jsem si ani nevšimla, že Niall odešel. Přišel až po půl hodině s Tess.
"Tess!" vyjekla jsem a běžela jí obejmout. Niall jí všem představil a přinesl k tomu láhev šampaňského.
"Musíme si připít na nové členy naší bandy. I ty, kteří řídí. Aspoň simbolicky". Bylo asi půl sedmé večer. Zayn vstal a řekl, že už musíme jít. Rozloučili jsme se a odešli do auta.
"Chtěl bych jet na takový malý výlet, zbalíš si u sebe pár věcí?".
"U tebe nikdy nevím, co mám čekat" usmála jsem se a políbila ho. Bylo mi to vcelku jedno kam pojedeme. Hlavně že jsem byla s ním. Zabalila jsem si pár věcí a vyrazili jsme. Jeli jsme asi hodinu a půl, až jsme dojeli k domu při obrovském jezeru.
"Jsme na místě. Tohle je dům naší rodiny. Jezdím sem, když si potřebuji odpočinout od okolního světa".
"Je to tu opravdu nádherné. Má to tu své kouzlo".
"Jsi první, koho jsem sem vzal".
"Děkuju" objala jsem ho.
"Za co děkuješ?".
"Za to, že jsi. A já můžu být s tebou". Přitiskla jsem se ještě víc.
"Víš potřeboval bych ti něco řict..".
"Ano?".
"Víš, jak jsme měli dnes s klukama narychlo schůzku ve studiu... Plánovali jsme, že za dva měsíce odletíme do Norska za producentem a tam budem nahrávat novou desku. Ale dneska nám oznámil, že musíme začít nahrávat už příští týden. Nevím na jak dlouho, ale měsíc, dva tam budem určitě" řekl sklesle.
"Cože?! Norsko? Dva měsíce? možná i víc?!" vykoktala jsem ze sebe a nemohla věřit vlastním uším. Po tváři mi stekla slza.
"Jsme spolu krátce, ale i tak mi budeš neskutečně chybět. Nikdy jsem nebyl tak zamilovaný jako teď.. Prosím, hlavně neplač, nebo začnu taky.." pevně mě stisknul v obětí.
"Budu se snažit navštěvovat Londýn co nejvíce. Slibuju". Bylo už půl deváté a oba jsme byli unavení. Vzali jsme věci z auta a šli do domu. Byl krásný, jako všechno tady. Venku se začalo blýskat, hřmít a pršet jako z konve. V celém domě vypadl proud. Zayn vzal svíčky a rozmístil je po celém obývacím pokoji. Zapálil v krbu a v domě nastala příjemná atmosféra. Bouřky mi nikdy nebyli sympatické. Z nebe se ozvala rána jako z děla. Rychle jsem se skoulila na gauč a přikryla se dekou.
"Taky namám rád bouřky" řekl Zayn a šel ke mně.
"Lepší?" zaptal se, když jsem se k němu přitulila co nejvíc to šlo.
"O mnohem. Víš, přemýšlel jsi, jak to s námi bude, když odjedeš na turné nebo někam se skupinou?".
"Přemýšlím nad tím každou volnou chvíli.. To je ta nevýhoda této 'práce'.. Ale teď máme celé tři dny jen pro sebe a slib mi, že nad tím nebudeš přemýšlet. Prosím".
"Slibuji". Usmál se na mě svým sladkým úsměvem a políbili jsme se. Pozorovali jsme plápolající oheň a Zayn mi začal vyprávěl o své rodině.

Co na ní říkáte? :)

Forever in my heart - Kapitola 5.

20. května 2012 v 10:56 | Steph |  Forever in my heart
Doufám, že si to Tess s Niallem užívají. Probírala jsem se šatníkem, co si vlastně vezmu zítra na sebe. Vytáhla jsem pár nových kousků, co jsem koupila s Vicky a Tess a snažila jsem se je nějak zkombinovat. Nakonec jsem vybrala triko, které mělo přes břicho anglickou vlajku a v ní napsáno 'I'm in London' a kraťasy s teniskama. Nechtěla jsem si to přiznat, ale těšila jsem se. Asi nebudou takoví, jak jsem si myslela. A kolik dívek po celém světě, by dalo za to, aby s nimi mohli jít na rande nebo je jen potkat.. Bylo půl deváté večer a já se chtěla jít osprchovat a rovnou zalíst do postele. Ale najednou bouchli dveře. Tess! Přišla celá šťastná. Tak jsem jí už dlouho neviděla. Vykoukla jsem z pokoje a ona rovnou běžela ke mně a objala mě.
"Děkuju, děkuju, děkuju, děkuju!" opakovala pořád dokola a stále víc mě svírala v obětí.
"Tak jaké to bylo?" zeptala jsem se netrpělivě když už mě pustila.
"Jedním slovem dokonalé! Je tak pozorný, milý, roztomilý.. Prostě dokonalý!" oči jí zářili štěstím.
"A co jste dělali celou dobu, že si přišla tak pozdě?".
"Nejdřív jsme seděli asi hodinu v kavárně. Potom se procházeli po Londýně a k večeru mě pozval na večeři. A nakonec mi ukázal svoje oblíbené místo v Londýně. Bylo opravdu kouzelné. Tůňka o které asi moc lidí neví a tam.." začala se uculovat. "Tak něžně mě začal líbat. Bylo to úžasné..".
"A co bude dál? Vždiť to je celebrita.." zeptala jsem se jemně.
"Nad tím jsem ještě moc nepřemýšlela. Ale nejspíš to nebude jednoduchý..".
"Něco bych ti ještě chtěla říct".
"No povídej".
"Zayn mě pozval na schůzku. Zítra ve dvě".
"To je úžasný!" začala jásat.
"Ty jsi z toho ještě víc nadšená než já jak koukám" začali jsme se smát. A povídali si až do noci. Asi kolem druhé ráno jsme šli spát. Ani se mi moc nechtělo. Pořád jsem myslela na tu schůzku. Kam asi půjdem? Jaký vůbec je? Stoupla mu sláva do hlavy? Tyhle otázky se mi honily hlavou celou noc. Usnula jsem až k ránu.
"Vstávej!" zařvala na mě Tess z obýváku.
"Kolik je hodin?".
"Půl jedenáctý. Za chvíli je oběd. Nechápu jak takhle dlouho můžeš spát.." řekla nechápavě Tess.
"Spala bych ještě dýl, kdybys mě nevzbudila. Jak může být člověk vyspalej už v devět hodin. Nechápu..".
"Nemrmlej a vstávej!". Po chvíli jsem vstala a šla do koupelny. Provedla ranní hygienu a sedla jsem si na gauč.
"Co máš dneska v plánu?" zeptala jsem se Tess.
"Nevím, ale asi.. " v tom jí zazvonil mobil. Když se podílvala kdo volá, bylo to jasné i mě. Uculovala se od ucha k uchu a se slovy "Ano?" přijala hovor. Odešla do svého pokoje, aby měla soukromí. "Je mi jasný, kdo to byl" řekla jsem.
"Takže na dnešek už mám plán. Půjdu s Niallem na vyjížďku po jezeře. Nekdě za Londýnem. A co ty? už se těšíš na schůzku?" slovo 'schůzku' schválně zdůraznila.
"Hele! já tomu 'rande' prostě řikat nebudu!" zasmála jsem se.
"Jak myslíš, 'schůzku' " a zase to slovo provokativně zdůraznila. Už bylo půl druhé odpoledne. Venku byl krásný slunný den. Oblékla jsem se, nalíčila a vyrazila. K London Eye to bylo pěšky městem asi 15 minut. Měla jsem dobrou náladu. Těšila jsem se. Když jsem přišla na místo, nebyl tam. No, ještě pět minut. Zpoždění zatím nemá. Stála jsem tam a koukala po ostatních. V tom jsem zaslechla, jak za mnou někdo začal zpívat. Byl to tak krásný hlas. Otočila jsem se a viděla
Zayna, jak ke mně pomalu jde s růží v ruce.
"Something's gotta give now. Cause I'm dying just to make you see. That I need you here with me now. Cause you've got that one thing" dozpíval a dal mi růži, co držel v ruce. (http://www.youtube.com/watch?v=s0kRYWN0mNo) Stála jsem tam a nedokázala ze sebe vypustit ani hlásku. Pořád se na mě tak krásně šibalským úsměvem smál.
"To, to bylo krásný. Ještě nikdo nikdy mě takhle krásně nepřivítal. Navíc s tak krásným hlasem" vykoktala jsem ze sebe. Usmál se.
"Můžeme jít?" zeptal se a nastavil ruku jako džentlmen, aby mě mohl vést. Já se jen usmála na souhlas.
"Kam vlastně půjdem?".
"Nech se překvapit" dělal záhadného. Šli jsme do Hyde parku. Zavedl mě na místo, kde už byl připravený piknik.
"Můžeš se posadit".
"Děkuji, je to tady opravdu krásné".
"Doufám, že máš hlad, protože je tady hafo jídla".
"A to si připravoval sám?".
"Pokoušel jsem se. Doufám, že ti bude chutnat" usmál se a vyndal tortilu s dresingem a nějaké pití. Začali jsme jíst.
"Tak to teda smekám! Takové úžasné tortily s dresingem jsem ještě v životě nejedla!".
"Děkuju, aspoň někomu chutná moje jídlo".
"To si děláš srandu? Jak tohle někomu nemůže nechutnat. Nechápu.." začali jsme se smát. Dojedli jsme a povídali si o všem možném.
"Odkud vlastně jsi?" zeptal se mě.
"Z Čech".
"Nejsi z Anglie?" řekl udiveně. "To si pochitila hodně dobře anglický přízvuk. Připadáš mi jako pravá angličanka" zasmál se.
"To děkuju" a povídlali si dál. Byl opravdu okouzlující. Začala jsem si uvědomovat, že se do něj zamilovávám. Do jeho úsměvu, ohleduplnosti k druhým, pozornosti, jeho očí.. Už se stmívalo a my se šly projít po parku. Byl opravdu velký. Už jsme byla docela unavená z celého dne. Zašli jsme do bílého altánu porostlím růžemi. Z ničeho nic začala hrát hudba. Měl to určitě celé naplánované, samo od sebe přece nikdy nezačne hrát hudba. (http://www.youtube.com/watch?v=ofA3URC1wyk)
"Smím prosit?".
"Jistě". Začali jsme tančit. Nemohli jsme se od sebe pohledem odtrhnout. Tiskli jsme se k sobě pořád víc a víc. A naše rty se začali nebezpečně přibližovat.
Zavřela jsem oči a nechala se unášet hudbou a jím. Ucítila jsem jeho rty na mých. Něžně mě začal líbat. Byla jsem v sedmém nebi. Jako kdyby se zastavil čas a já byla tím nejšťastnějším člověkem na zemi. Hluboce se mi podíval do očí a já se jen pevně přitiskla, abych ho měla co nejblíže. Písnička skončila a znovu mě políbil.
"Počkej tu chviličku" zašeptal mi do ucha a odešel. Byla jsem jak v tranzu. A najednou slyším opět ten povědomí nezaměnitelný hlas. Vidím jak drží v ruce kytaru a hraje jen a jen pro mě. (http://www.youtube.com/watch?v=3NkyUmFi_rM) Očima jsem se nemohla od něj odtrhnout. Jak dohrál, políbila jsem ho. Na nic jiného jsem se nezmohla. Odložil kytaru.
"Už je zima. Půjdeme do mého bytu. Je odtud kousek" souhlasila jsem a nad ničím nepřemýšlela.
"Páni, tady bydlíš?" řekla jsem s údivem. Předemnou stál nádherný velký dům. No, spíše vila.
"Už to tak bude" zasmál se. Vešli jsme dovnitř. Bylo to tam opravdu krásné. Né luxusně zařízené. Tak obyčejně domácky.
"Není to tady žádný luxus. Mám rád domácký styl".
"Máš to tu krásné" řekla jsem unaveně. Šli jsme do obyváku. Zayn zatopil v krbu. Lehli jsme si na gauč a pozorovali plápolající oheň. Povídali si. Z toho všeho jsem usnula. Probudila jsem se až ráno. Zayn spal. Byla jsem k němu přitulaná a ještě dlouho jsem hodlala být. Byl tak roztomilý ikdyž spal. Napadlo mě, že bych mohla připravit snídani. Šla jsem tedy hledat kuchyň. Také velká a prostorná jako každá místnost v domě. Z ledničky jsem vytáhla pár vajíček a začala dělat omelety se slaninou. Když jsem vše dodělala, vzala jsem tác s naší snídaní a šla zpět do obýváku. Zayn stále spal. Bylo mi ho líto budit, ale vše by jinak vychladlo. Něžně jsem ho políbila, nejdříve na tvář, poté na rty a pohladila ho. Probral se a stáhl mě hnedka k sobě.
"Dobré ráno" řekl a ještě jednou mě políbil.
"Dobré ráno, tady jsem nám připravila snídani" podala jsem mu talíř.
"Mmmm, to krásně voní. Děkuju, si opravdu zlatá." usmál se.
"Nemáš zaco. A jez, než ti to vystydne". Dojedli jsme a v tom mi začal zvonit mobil. Byla to Tess. Jéžiš, ta bude naštvaná, že jsem jí nedala vědět, že nebudu doma přes noc. Přijala jsem hovor a čekala jak začne.
"Jestli jsi u Zayna, nevadí mi to, nebudu ani nadávat, že si nezavolala. Ale jestli ji někde jinde, tak si mě nepřej!".
"To jsem ráda, že si mi to nezačala vyčítat. Jsem u Zayna. Nevím kdy příjdu, ale už musím jít. Tak zatím, pa" zavěsila jsem. Rychle jsem zase zaleza k Zaynovi pod deku a přitulila se k jeho tělo.
"Tak co dneska podniknem?" zeptal se.
"Nevím, ale jsem ti celý den k dispozici" zasmála jsem se.
"To jsem rád. Chtěl bych ti představit kapelu. Budou se ti určitě líbit. Hlavně Loui, je to taky takový šprýmař jako ty. Ale vlastně, Nialla už asi znáš ne?".
"Jojo, znám. A neuvěříš, že s mojí spolubidlící a zároveň nejlepší kamarádkou jsou už spolu. Vlastně, kvůli tomu jsem se 'vkradla' do té budovi" začala jsem se smát.
"Něco jsem zaslechl. Niall z ní byl úplně vedle. Ale už mě napadlo co by jsme mohli dnes dělat".
"Co?".
"Víš, že tak rád jsem tajemný.." začal se smát.
"Neměla jsem ráda překvapení, ale po včerejšku začnu. Hlavně když jde o tebe" políbila jsem ho a v tu chvíli se nevinný polibek zvrhl ve vášnivé líbání...

Co na to říkáte? :) Jak se vám líbí Steph a Zayna rande? :)

Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!

19. května 2012 v 19:34 | Barča |  Novinky,oznamy, moje spovede,....
Babyyyyyyyyyyyyy! No nech mi neje*eeeeeeeeeeee! My ideme do finále!!! Áaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa! Zajtra o 12.00 hráme o titul majstra SR!! :DD Kokoooooooooooooos! Babyyy! Chcem, aby ste nám VŠETKY držali palce!! Baby koli týmto majstrákom neboli časti, ale ak budeme mať zlato, tak sa trošku posnažím a možno bude časť už v nedelu večer :) Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa! Ooobegina! Abujeebegina! Abuje Ibuá Abuba Baraga! :DDDD Pome zajtra všetci držte palčeky! Povinne!

Forever in my heart - Kapitola 4.

19. května 2012 v 11:46 | Steph |  Forever in my heart
"Nialle! počkej! Jak se jmenovala ta dívka?".
"Steph".
"A co ti vlastně chtěla?".
"To je na dlouho. A už mě nezdržuj, mam hlad" šel zpátky do šatny. Bože, ten kdyby byl hodinu bez jídla, tak by asi zkolaboval. Ale vždiť jí můžu ještě dohnat! "Nialleee! Kam šla?".
"Nevim, řikala, že už musí jít, aby jí tady nikdo neviděl" zabouchly se za ním dveře od šatny. Běžel jsem k zadnímu východu. Jinudy by se přece nemohla dostat ven. Vyběhl jsem z budovi. Támhle je! "Heej, Steph! počkej" zakřičel jsem na ní.

Z pohledu Steph

Jsem tak ráda, že se mi to podařilo. Niall asi bude v pohodě. Ale názor mam na ně pořád stejnej. Vyšla jsem rychle zadním vchodem, aby mě nikdo neviděl, ale někdo za mnou začal křičet.
"Heej, Steph! počkej!". Znělo mi to hodně povědomě. Cože? Co ten tady chce? A odkud zná moje jméno?!
"Co, co tady děláš? Odkud víš, jak se jmenuju?!" zeptala jsem se opravdu překvapeně.
"Niall mi to řekl. Víš, opravdu se mi líbíš. Myslíš, že by byla šance, že by si semnou někdy někam zašla?" zeptal se a bylo vidět, že se bojí mojí odpovědi. Zakroutila jsem hlavou a jen řekla "Promiň.." otočila se a šla.
"Počkej! To znamená ne?" řekl smutně a koukl se na mě krásně hnědými oči. "Nemůžeš mě jen tak odmítnout! Prosím. Dej mi aspoň jednu šanci!". Povzdychla jsem.
"Dobře, jedna schůzka" oči se mu rozzářili jako když před malé dítě postavíte obrovský pohár zmrzliny.
"Super! Dáš mi tvoje číslo?". Nadyktovala jsem mu ho a řekla, že už musím jít.
"Děkuju. Bye" usmál se na mě a já odešla.

"Řekneš mi už co si tam včera dělala?".
"Neboj, všechno se včas dozvíš" napínala jsem Tess.
"Nesnášim když děláš takoví tajnosti!" zasmála se. Zajímalo by mě, kdy asi zavolá. Jestli vůbec..
"Máš už ty sešity a učebnice?" zeptala se mě Tess. "Slyšííííš?!".
"Co jsi říkala?".
"Jestli už máš ty sešity a učebnice. Nad čím zase přemýšlíš? Nebo to je taky tajemství?" poznamenala sarkasticky.
"No, vpodstaně je. Učebnice mám, ale sešity ne a musíme ještě něco udělat s tou prací".
"Zítra mám naplánováno jít na náměstí. Je tam kancelář, ve které jsou nabídky práce".
"Ok, půjdu s tebou". V tom někdo zaklepal na dveře.
"Vicky!" zakřičela jsem radostí a objala jí. "Co ty tady? neměla si přijed až za 4 dny?".
"Měla, ale mohla jsem už dřív a tak jsem tady. Takže víš co je v plánu na dnešní odpoledne?" zeptala se.
"No přece nákupy!".
"Správná odpověď! Za hoďku sraz v Hyde parku. Musím si ještě něco zařídit".
"Dobře, za hoďku se uvidíme" zavřela jsem dveře.
"Co si vezmeš na sebe?" zeptala jsem se Tess.
"Asi kraťasy a tílko. Je tam opravdu teplo. Ty?".
"Nejspíš ty bílé letní šaty co mám" odešla jsem do pokoje, zavřela dveře a vytočila Niallovo číslo.
"Halo?" ozvalo se.
"Ahoj, tady Steph. Chtěla bych se domluvit na tý schůzce".
"Jasně! Mohl bych o víkendu. Šlo by to?".
"Myslím že jo. Sobota, ve dvě odpoledne v Ripley's?" Rypley's byla kavárna v centru Londýna.
"Domluveno, už se nemůžu dočkat! Ještě jednou Díky! Bye".
"Vůbec nemáš za co. Bye".
Já,Vicky a Tess jsme si užili úžasné odpoledne. Chodili jsme po krámech, nakoupili pár kousků do našich šatníků a zašli do kavárny.
"Víte co by mě zajímalo? Jestli tady v Londýně potkám nějakou celebritu" řekla Tess. Zasmáli jsme se a dál pokračovali v konverzaci. V tom mi zazvonil mobil. Neznámé číslo. Kdo to může být? Co když to je on? "Prosím?".
"Oh, Ahoj. To jsem já, Zayn. Pořád platí moje pozvání?". Takže devadesátiprocentní pravděpodobnost, že to je on se podvrdila.
"Ahoj. Jasně, ale ještě si mě nepozval".
"Takže tímto tě zvu na schůzku neznámo kam".
"Co to na mě zkoušíš?".
"Prostě přiď v neděli, ve 2 hodiny k London Eye, ok?".
"Počkej a ty teda máš něco v plánu?".
"Mám, ale tobě to neřeknu. Je to taková věc, které se říká překvapení". Představovala jsem si jak se u toho usmívá.
"Dobře, budu tam" a nevědomně se usmála.
"Budu se těšit".
"Já taky, pokud vyváznu bez zranění" řekla jsem sarkasticky a zasmála se.
"Neboj, dohlídnu na to, aby si se měla jak v bavlnce. Už musím končit. Bye".
"Bye" ukončila jsem hovor.
"Tak hádám, že tě teď pozval někdo na rande" řekla Vicky.
"Co jsi říkala?".
"Takže mám pravdu".
"Kdo je ten šťastlivec?" zeptala se Tess.
"Joo, to tobě nemůžu říct. To se dozvíš až pozdějc" začala jsem se smát.
"Ani mě to neřekneš?" ozvala se Vicky.
"Nene, ty by si to nevydržela a řekla jí to. A Tess abych nezapoměla, v sobotu ve dvě půjdeme do Ripley's".
"Proč zrovna tam?".
"Uvidíš, po tom mě budeš milovat".
"No to jsem zvědavá s čim mě můžeš tak překvapit".
"Máš na co..".

Neděle

"Už seš?" zeptala jsem se netrpělivě Tess.
"Nojo, už du. Sem zvědavá, co si zase vymyslela..".
"Budeš mi líbat nohy až se to dozvýš" začala jsem se smát. V tom mi začal zvonit mobil.
"Ahoj! teďka jsem ti chtěla volat. Už jsi tam?" zeptala jsem se Nialla.
"Jasně, dorazí přesně?".
"Jojo, už jsme na cestě. Přesně ve dvě je tam, tak zatím" ukončila jsem hovor. Rychle jsem se hnala s Tess ulicemi, aby jsme tam byli včas.
"Takže připravená?".
"Nevím na co, ale budiš". Vešli jsme do kavárny a úplně v rohu jsem viděla Nialla. Tess se najednou zastavila.
"Hele! Támhle je Niall!" řekla štěstím bez sebe a pořád jsem se přibližovali k jeho stolu. "Nechoď k němu tak blízko!" napomenula mě, ale já se pořád přibližovala. Vstal a šel směrem k nám.
"Panebože! on de k nám!" vykoktala ze sebe.
"Ahoj, rád tě zase vidím" uculil se.
"Ahoj! Počkej, ty si to naplánovala?".
"Jistě že, nemohla jsem se na tebe koukat, jak se trápíš kvůli němu. Ale já vás tu už nechám o samotě". Tess se ke mně otočila, objala mě a zašeptala mi do ucha: "Děkuju. Tohle Ti nikdy nezapomenu" já se jen usmála a odešla.

Baví vás můj příběh? Ano? Ne? Chci Váš názor ;)


Tess :)

Forever in my heart - Kapitola 3.

18. května 2012 v 14:32 | Steph |  Forever in my heart
"V tuhle chvíli nevim, jestli se mam smát nebo brečet nad ironií života" poznamenala jsem sarkasticky, když Tess už byla schopná mě slyšet přes tech ječících pár lidí. V tu chvíli jsem netušila, že se dívám na pět osob, kteří mi od základů změní život, tedy nám změní život.
"Aspoň máš možnost poznat je víc, než z televize a uvědomit si, že jsou velmi skromní při své slávě".
"To sotva.." odsekla jsem a nemohla se dočkat až bude konec.
"No tak! Dej jim šanci!" přimlouvala se.
"Nic jinýho mi nezbývá..".
"Takže, zpátky doma, v rodnné zemi. Jak se vám líbilo tour?" zeptal se moderátor.
"Bylo to jedním slovem úžasný!" řekl nadšeně Louis.
"Stýskalo se Vám po rodině, přátelích, vcelku po domově?" zeptala se tmavovlasá dívka z publika.
"Tak určitě, po všem tady. To je ta nevýhoda na dlouhodobém cestování, ale zase poznáte nové lidi, nová místa a hlavně nové fanoušky a to je pro nás to podstatné" odpověděl Liam. A takhle to šlo celé dvě hodiny. Aspoň že Tess se dobře bavila a nedalo se nevšimnout, jak to mezi ní a Niallem jiskřolo pohledem.
"Aaaa, KONEC!" zakřičel kameraman. Všechny dívky včetně Tess šli ke klukům pro podpisy a obejmutí. Jediná já se stranila.
"Copak? čekala jsi někoho jiného?" ozvalo se jemným, ale přitom dospělím mužským hlasem.
"Bohužel.." zamrmlala jsem.
"Tak to se omlouvám za sklamání v tom případě".
"Zayne? můžeš se mi tady podepsat?" zapištěla jedna dívka.
"Jasně" otočil se a dál se věnoval ostatním. Jejich nadřízení je rychle vyhnali, protože spěchali na další rozhovor.

Z pohledu Zayna

"Dneska dva rozhovory a konečně dva měsíce volna! Né že by mi to vadilo, ale každý potřebuje pauzu" řekl jsem Louisovi, který mě zdřejmě moc nevnímal, protože si zrovna psal s Eleanor, která se zítra měla vracet z New Yorku z nějakého focení pro modní značku. Jelikož je modelka, tak toho cestování po přehlídkách a focení má také dost.
"Achjo, jak já se těším až jí uvidím!" řekl šťastně Louis.
"Poslouchal si mě teď vůbec?".
"Ne, promiň. Co jsi říkal?".
"Ale nic, nech to plavat.." řekl jsem s myšlenkama už úplně jinde.

"Takže pánové, začínáme za tři, dva, jedna..". Opona se ve vteřině rozevřela a před námi seděli teď už vřeštících pár holek. Ale všimnul jsem si, že jedna dívka nevypadal moc nadšeně. Nejspíš čekala někoho jiného. Celý přenos se tvářila nezaujatě, jako kdyby jsme jí nudili. Většinou se o to nijak zvlášť nezajímám, každý má rád někoho jiného, ale u ní mi to nevím proč, vadilo.
"Aaaa, KONEC!" zakřičel kameraman. Super! už jen jeden přímí přenos a začíná leháro. Holky se k nám doslova vyřítili jak kameraman oznámil konec. Ale ona stále nic, jako kdyby jsme jí byli úplně ukradení.
"Copak? čekala jsi někoho jiného?" zeptal jsme se.
"Bohužel.." zamrmlala.
"Tak to se omlouvám za sklamání v tom případě". "Zayne? můžeš se mi tady podepsat?" zapištěla jedna z dívek která se ke mě přiřítila jako hurikán.
"Jasně" podepsal se, obejmul jí a v tu ránu nás Paul hnal, protože jsme byli v časovém skluzu na další přenos z druhého konce Londýna.

Z pohledu Steph

"Konečně čerství vzduch! A jak krásně teplý podzimní večer" řekla jsem.
"Hmm..".
"Copak? proč si tak skleslá? Nelíbilo se ti to?".
" Ne, to ne, bylo to úžasný! Ale.." řekla Tess smutně.
"Ale?".
"Je mi to tak líto, že to skončilo. S Niallem se mi tak krásně povídalo tech pár minut po přenosu a ty jeho oči! Koukali na mě celou dobu!". Viděla jsem jak je šťastná, když o něm mluví. Jak se jí rozzáří oči jen když o něm slyší.
"Hele, tak jeď domů taxíkem, já si ještě něco zařídím".
"Teď?! no dobře. Tak se sejdem doma" a mávnutím ruky přivolala právě projíždějící taxi. Musím se tam nějak dostat, opravdu jsem jí neviděla nikdy tak šťastnou. Pro ní musim, ikdyž je to nejspíš trestní čin, co se teď pokusím udělat. Pomalu jsem se vplížila zadním vchodem do budovi. Divný, jsou tu takové hvězdy a zadní vchod není hlídaný ani zamčený. To je teda ochranka. Zajímalo by mě, kdo to tady navrhoval! Je to tady jak v bludišti.
"Heeej! Co tady děláte?!" ozvalo se z konce chodby. V tu chvíli mi zatrnulo. Rychle jsem vzala nohy na ramena a utíkala kam bylo možné. Po chvíli útěku do neznáma, jsem se ho zbavila. No, ochranka tu neni opravdu moc dobrá. Zasmála jsem se a nesoustředila se na cestu.
"Auuuu" zakřičela jsem bolestí a přitom spadla na zem.
"Moc se omlouvám" slyšela jsem povědomí hlas. Když jsem se vzpamatovala nevěřila jsem svým vlastním očím. Zayn. Podával mi ruku, aby mi pomohl vstát, když už do mě vrazil a schodil mě na zem.
"Oh, ne, já se omlouvám. Nekoukala jsem na cestu".
"Co tady děláš? Neni tady náhodou zákaz vstupu? A jak si se sem vůbec dostala?" řekl trochu překvapěně.
"To je na dlouho.. Mohl by si mi říct kde je Niall?" odbyla jsem ho.
"Je v šatně, s klukama. Ale počkej, tam nemůžeš. Uvidějí tě".
"Aha, myslíš, že by si mi ho mohl sem zavolat? Je to opravdu důležité. Jinak bych se tady neplížila".
"No dobře, počkej tady". Po chvíli čekání se ozval hlas.
"To ty se mou chceš mluvit?".
"Jasně. Ahoj, já jsem Steph. Byla jsem s mojí kamarádkou dneska na show..".
"Joo, pamatuji si tě, nevypada jsi, že by tě to moc bavilo..".
"To bych nechtěla řešit, jsem tu kvůli něčemu jinému.. Ta moje kamarádka, Tess. Prý jste si padli do oka".
"Myslíš taková blondýnka s brýlemi, hezky oblečená?" začal se uculovat.
"Přesně ta!".
"Jo, fakt se mi líbila. Vypadala mile, chtěl jsem jí někam pozvat. Věčinou tohle nedělám, tak 'narychlo', ale něco mi říkalo, že bych měl. Ale Paul nás odvlekl pryč, než jsem se stačil zeptat".
"A právě kvůli tomu jsem tady. Říkala mi to, vypadala opravdu smutně, když jsme odcházeli. Nikdy jsem jí tak neviděla. A tak mě napadlo se sem vplížit a najít tě. Je to sice bláznivý, ale o tom je život ne?" zasmála jsem se.
"Aha, dám ti teda moje číslo a myslíš, že by jsme mohli udělat schůzku jako překapení?" zeptal se trochu stydlivě.
"Jasně! jsem tak ráda, že máš zájem a vůbec, že si semnou promluvil" mile jsem se usmála a uložila jeho číslo.
"Ále, já Ti děkuju! Bez tebe bych jí asi nenašel. Jenom, nedávej nikomu moje číslo, víš co myslím..".
"Neboj se, nejsi tak povrchní jak jsem si myslela. Ale už budu muset jít, aby mě tady nikdo neviděl. Ještě jednou Díky!" a ve vteřině jsem zmizela.

Z pohledu Zayna

"To si děláš srandu?! Oni to zrušili hodinu předem?" řekl jsem rozčileně, když nám Paul oznámil, že poslední rozhovor, co jsme měli dělat, zrušili. Aspoň už budem mít klid. Ale stejně pořád musím myslet na tu dívku. Byla taková jiná než ostatní. Jenže, už jí nejspíš neuvidím.. Achjo, proč zrovna já. Byl jsem na cestě, jít si zakouřit.. Musím už definitivně přestat! Když už jsem na jedný denně, vůli, přestat už musím najít. Zamyšlený jsem šel po chodbě ven a najednou jsem vrazil do nějaké dívky.
"Auuuu" ozvalo se ze země.
"Moc se omlouvám" rychle jsem se omluvil a podal jí ruku a pomohl jí vstát. To snad ne! To je ona! Nemůžu tomu uvěřit!
"Oh, ne, já se omlouvám" řekla krásně sametovým hlasem.
"Co tady děláš? Není tady náhodou zákaz vstupu? A jak si se sem vůbec dostala?".
"To je na dlouho.. Mohl by si mi říct kde je Niall?" odbyla mě.
"Je v šatně, s klukama. Ale počkej, tam nemůžeš. Uvidějí tě".
"Aha, myslíš, že by si mi ho mohl sem zavolat? Je to opravdu důležité. Jinak bych se tady neplížila" no, u každé jiné fanynky bych to neudělal, ale že to byla ona.. "No dobře, počkej tady" řekl jsem jí a šel pro Nialla.
"Nialleeeee" zařval jsem přes celou šatnu aby mě slyšel.
"Co chceš?" z pusy se mu sypaly dropky. Jak jinak..
"Pojď semnou, je to důležitý" otřel si pusu a šel ke mě.
"Jedna dívka by s tebou chtěla mluvit" a ukázal jsem na ni. Ani vlastně nevím jak se jmenuje. Teď už si jí nenechám odejít. Jakmile domluví s Niallem, promluvím s ní. Ale v tu chvíli mi začal zvonit mobil. "Halo?" otočil jsem se a telefonoval. Ani ne za půl minuty jsem se otočil a ona už tam nebyla. "To snad ne!" řekl jsem rozčíleně na Nialla. Ten jenom nechápavě kroutil hlavou a nevěděl co mám na mysli. Nemá rád, když na něj lidé už jen zvíšeným hlasem křičí.
"Co jsem udělal?".
"Ale nic..". V tu chvíli jsem chtěl začít řvát co nejhlasitěji. Měl jsem takovou šanci! Teď už jí nemusím ani najít. Nevím o ní totiž vůbec nic, ani jméno. Počkat! Niall! ..

Takže další kapitola :) Ptali jste se, kdo bude hlavní postavou, bude to Zayn, ale objeví se tam časem i Harry ;)

Steph :)

Forever in my heart - Kapitola 2.

17. května 2012 v 18:06 | Steph |  Forever in my heart
Bože, to je krása. Pomyslela jsem si, když jsme projížděli taxíkem městem do našeho nového bytu. Jsme ubytovaní na studentské koleji International Student House.
"Tak a je to tady. Náš nový domov v Anglii" řekla vzrušeně Tess. Já jsem jenom šťastně přikývla. Vystoupili jsme a vzali si kufry. Rovnou jsme se šli zapsat na recepci. Vypadalo to tam jako v hotelu, ne jako na studentské koleji. "Nojo, je to tady jiný než v Čechách" zasmála jsem se. Podepsali jsme potřebné papíry a dostali klíče od bytu.
"18D" řekla Tess a začali jsme hledat. Byl to osmi poschoďový dům. Velmi hezký. V podstatě celý prosklený. Miluju prosklené budovy jako je tato, už od pohledu jsem věděla, že se v ní budu cítit dobře.
"Hele! tady to je" zakřičela jsem a ukázala na dveře. Otevřeli jsme je a vstoupili jsme do menší předsíně s velkým zrdcadlem a botníkem. Odložili jsme věci a šli dál prozkoumávat naše útočiště po dobu co budeme v Londýně. Z předsíně se na nás vyvalil středně velký hezky upravený obyvák propojený s menší kuchyňkou. Po levém boku byla malá, ale útulná koupelna s umyvadlem, wc, pračkou a sprchovým koutem. Po pravém boku byli dva pokoje s dvoulůžkovými postelemi a nějakými skříněmi.
"Nevím jak ty, ale já jsem na maximum spokojená" řekla Tess a já jsem nemohla nesouhlasit.
"Ubytování je tady dražší, ale stojí to za to" dodala jsem. V tom někdo zaklepal na dveře.
"Půjdu otevřít" řekla jsem rychle.
"Hi! How are you? I'm Victorie and this is Alex. We live next to you" řekla menší tmavovláska s průzračně modrýma očima a vedle ní stál vysoký, na pohled sympatický blonďák.
"Oh, Hi. I'm Stephanie but call me Steph and it's Tess" seznámili jsme se a Vicky navrhla, jestli bychom nešli na procházku po Londýně. Domluvili jsme se na šestou.

"Vypadá to tady fakt dobře. Jak dlouho už jste tady?" zeptala se Tess Vicky.
"Asi dva týdny. S Alexem byl Londýn náš sen a konečně se uskutečnil" usmála se.
"A odkud vlastně jste?" zeptal se Alex.
"Z Čech" řekla jsem trochu sklesle. "Kéž bych se narodila v Anglii. Je to tady úžasné. Ikdyž Čechy jsou taky krásná země, ale stejně..".
"Nezbývá mi než souhlasit" prohlásila Tess.
"Hodně jsem slyšel o vaší zemi, má prý krásnou přírodu. My jsme de la France".
"Ahaa, tak to Bonne journée" řekla se smíchem Tess.
"Francie musí být fakt krásná, jednou by jsme se tam chtěli podívat s Tess".
"No tak to nás musíte určitě navštívit! Teda, jestli zrovna budem doma" řekla Vicky.
"Bydlíme v Paříži a věř nebo ne, z okna mám nádherný výhled na Eiffelovku".
"Fakt? tyjo.. Taky bych si tak chtěla bydlet" řekla Tess závistivě Alexovi. Procházet se městem, po kterém jste vždy toužili, je úžasné. Nepopsatelné. Ve dvouch slovech 'Splněný sen'.

"Světoznámá boy band se vrací do své rodnné země! Jestli ještě do této chvíle nevíte o koho jde, není to nikdo jiný než One Direction! Ano, fanoušci Liama, Louise, Harryho, Nialla a Zayna, kteří se právě vrací z turné po Severní Americe, Austrálii a Novém Zélandu můžete zastihnout právě teď na Londýnském letišti. Davy vřeštících fanynek netrpělivě čekají, kdy se kluci oběví..." zaznělo z televize.
"No super, nafoukanci jsou tady" řekla jsem otráveně.
"Děláš si srandu?! ani je neznáš a už je odsuzuješ! Vždiť, nejsi zrovna ty zastáncem, že lidé se mají nejdříve poznat a potom posuzovat? odsekla trochu naštvaně Tess.
"Jasně, ale tady vidíš, jak se chovaj namyšleně, na mě teda nepůsobí zrovna sympaticky..".
"Tvůj názor. Mě se líběj. Podle mě mají charisma, které věčině celebritám chybí. Hlavně Niall, takový stydlivý, modrooký blonďák" uculovala se při pomyšlení na něj. Já jenom nechápavě kroutila hlavou.
"A abych nezapoměla, neuvěříš, na co jsem na sobotní večer sehnala lístky".
"Naco??" řekla s překvapením Tess.
"Today with Stars".
"Děláš si ze mě srandu?! Miluju ten pořad! Kde si sehnala lístky? Vždiť to je vyprodaný na několik měsíců dopředu!". Today with Stars je živí přenos z londýnského prestižního studia Emotion, kde je moderátor a deset diváků, kteří nevědí, kdo bude hvězdným hostem.
"No, Vicky měla koupený lístky, ale ta nemůže, protože musí nutně odjet domu, tak mi je dala, ať si to užijem".
"Nadosmrti jí budu milovat!" začala se smát.
"Počkat!! ale já nemám co na sebe!" řekla jsme s vyděšeným výrazem.
"Neboj, já taky ne. Zítra musíme jít něco nakoupit. Vždiť za dva dny je to tady. Abysme si neudělali ostudu".

"Nádhera!" řekl s údivem Alex, když se šel ujistit jestli nám to dostatečně sluší na takovou událost.
"Ále, zase nepřeháněj!" zasmála jsem se. Měla jsem na sobě fialové korzetové šaty s bílou stuškou a velkou mašlí na boku, které ladily se sněhově bílými boty na vysokém podpadku. Tess měla bílou halenku zastrčenou v modré sukni s červeným sáčkem a černými boty na podpadku. Rychle jsme šli, protože už tak jsme měli zpoždění. Stopli jsme taxi a vyrazili.

"Jsem tak nadšená, že tady sedim" řekla nadšeně Tess.
"Já taky, nemůžu tomu vůbec uvěřit" odpověděla jsem vzrušeně.
"Dámy a Pánové, vítáme vás na show 'Today with Stars!" zvolal moderátor Jack Colman.
"Tak, kdo si myslíte, že bude dnešním tajným hostem?"
"Rihanna, Chris Brown, One Direction, Bryan Adams, Jessie J.." ozývalo se z publika.
"Jedno jméno jsem tu zaslech správně. Chcete tedy vědět, kdo opravdu dnes k nám přijde?". Publikum jenom zajásalo a my s ním. Ikdyž tam bylo jen deset lidí, byli jsme hodně slyšet.
"Dobře, dobře, myslím, že hlasitěji to už nejde" pousmál se moderátor a v tu chvíli vykřikl: "Prosím, přívítejte ONE DIRECTION! ". Jelikož tam byli převážně děvčata v mladém věku, všechny i Tess začali jásat radostí. Já si jen říkala v duchu 'Proč zrovna dnes..'.

Kritizujte, chvalte - ráda poznám Váš názor ;)

Forever in my heart - Kapitola 1.

17. května 2012 v 15:23 | Steph |  Forever in my heart
Anglie byla už od 8. třídy náš sen. Teď jsme ve třeťáku a za rok maturita. Ani nevím jak to tak rychle mohlo utéct. Vždiť nedávno jsme si ještě hráli s panenkami. A teď? Teď každý den řešíme co si vezmeme na sebe, jak se nalíčíme nebo Bude lepší culík nebo rozpuštěné vlasy? Někdy bych se chtěla vrátit do těch dob, kdy nám bylo v poctatě "všechno jedno". Ale o tom je dospívání. O tom, že začínáme chápat co je to "život a zodpovědnost".

"Máš ten úkol z ruštiny?" zeptala se mě ještě napůl spící Tess.
"Vůbec jsem to nechápala.." řekla jsem s myšlenkami úplně jinde a šli jsme do hodiny. Celý nudný den jsme přežili. Strašně jsem se těšila až budeme sedět v cukrárně a vychutnávat si kalorickou bombu v podobě zmrzlinových pochárů a nějakých tech dortíčků, jak jsme se domluvili. Užili jsme si pěkné odpoledne v cukrárně, podrbali vše, co je možné a pádili domů.

"Ještě že za měsíc jsou letní prázdniny a my budeme mít konečně pokoj od toho všeho učení" řekla jsem s oddychem Tess. Ta jenom nevnímavě přikývla.
"Nad čím zase doumáš?" zeptala jsem se.
"Ále, přemýšlím jestli ty naše plány po maturitě opravdu vyjdou".
"Proč by neměly?" odpověděla jsem trochu zmateně.
"Co když se jedné z nás něco stane? nebo se něco mezi námi pokazí?"..
"To vůbec neříkej!" zastavila jsem jí rychle. "Pokazit se? a mezi námi? nepřipadá v úvahu" a silně jsem jí objala, aby věděla, že jí nikdy nechci ztratit.

...


"Crrrrrrrrrrr".
"Achjo, zase celý prázdniny za mnou" pomyslela jsem si, když jsem slyšela ten otravný zvuk budíku. Rychle jsem se oblékla, provedla ranní hygienu, obula, zamkla vchodové dveře a šla na autobus.
"Ahooj Steph, tak jaké byli prázdniny?" slyšela jsem z dálky, když jsme se s Tess blížili ke škole.
"Ahoj, super" odpověděla jsem připravená obejmout Emmu.
"Tak a už je to tady! jsme maturanti" řekla nadšeně Em.
"No, už to tak asi bude" usmála se Tess a šli jsme všichni tři do davu středoškoláků. Ředitel nás uvítal do nového školního roku a představil letošní maturanty. Začal číst jména. Jsem první v abecedě, takže mě nepřekvapilo, když se ozvalo mé jméno. Ani jsem tomu nechtěla uvěřit, že to jsem opravdu já. Maturantka. Zní to tak dospěle. Nicméně šla jsem na podium, ředitel mi podal ruku a dal růži. A tak to pokračovalo se všemi.

Rok ubíhal a byli tu dva měsíce před maturitou. "Mám z toho opravdu strach. Co když budu mít úplný okno až to nastane?" řekla vyděšená Tess.
"Neboj, taky mam starch, ale musíš si věřit" uklidňovala jsem jí.
"Asi máš pravdu, zbytečně se nervuju. Jednou mě to bude stát život ty moje nervy" začali jsme se smát.

"Awhhhhh, udělali jsme to! máme to v kapse!" křičeli jsme nadšeně s Tess.
"Nemůžu tomu uvěřit. Opravdu už máme maturitu úspěšně za sebou!" křičela jsem ještě hlasitěji. "Musíme to jít okamžitě oslavit!". Domluvili jsme se na večer s Em a zašli do jednoho pražského klubu. Bylo to super. "Em! neviděla si Tess?!" zeptala jsem se vystrašeně. "Už dlouho jsem jí neviděla" strachovala jsem se. Šli jsme jí hledat, ale nikde nebyla k nalezení. Opravdu jsme o ní měli strach.
"Hele! Támhle je! s nějakýma chlapama!" zakřičela Emma.
"Heeej! nechte jí bejt!"
"Ale, ale, kdopak to sem přišel?" řekl jeden z chlapů sarkasticky.
"Co, co ste jí udělali? Co s ní chcete vůbec dělat?!" vykoktala jsem vystrašeně.
"No znáte to, trochu si užít jestli víte jak to myslim".
"Okamžitě jí pusťte, jestli nechcete skončit blbě" ozvalo se z dálky.
Překvapeně jsem se otočila. Stáli tam dva urostlý muži. Břiběhli k nim a v tu chvíli to začalo. Rány lítaly jako o závod a jakmile se Tess dostala ze spárů úchylů, rychle jsme jí chytli a odešli.
"Tess! Tess! slyšíš mě?" plácala jsem jí po tvářích a marně jsem se jí pokoušela probudit, ale nepodařilo se mi to. Nejspíš jí dali něco do pití. Rychle jsem vzala do ruky mobil a zavolala záchranku.

"Dali jí do pití jednu omamnou látku, ale nebojte za pár dní bude jako rybička" řekl doktor, který jí zrovna vyšetřil.
"Uff" oddychla si Emma. "Jsem ráda, že jsme jí včas našli, bůh ví, co by s ní ty chlapy udělali..".
"Kde je? no tak kde je?!" přilítla celá vystrašená máma Tess.
"Bude v pořádku, teďka spí. Nemáme jí rušit" odpověděla jsem.

"Tak co? jak ti je?" ptala jsem se Tess po telefonu.
"Už dobře. Opravdu Vám děkuju že jste mě zachránili před těma perverzákama".
"Prosimtě, to nestojí za řeč, vždiť to je samozdřejmost".

Týdny plynuly, maturiťák za náma a byl tu konec školního roku. Konec střední. Konec dospívání. Byli jsme dospělí, ale ještě pořád s duší dítěte.
"Tak a je to tady. Už můžeme začít plánovat náš sen" řekla jsem šťastně Tess. Ta se jenom usmála a v duchu souhlasila.
"Mohli by jsme odlítat koncem léta a nebo v polovině října. Semestr začíná v listopadu, takže by jsme měli čas sehnat si nějakou práci, aby jsme měli dost pěněz na živobití a samozdřejmě na nákupy" řekla jsem a usmála se.
"To zní dobře. Letěla bych už koncem léta, abychom se mohli rozkoukat a pořádně poznat Londýn".
"Dobře, tak zarezervujeme letenky na 29. srpna. Ubytování a školu máme zařízené a zaplacené. Teď se už jenom těšit" řekla jsem a zarezervovala letenky do Londýna. Jsem opravdu šťastná, že nám to všechno vyšlo. Řikám si, že to byl opravdu dar od boha, protože ne každýmu se pošťěstí jít studovat do Londýna. A ještě na jednu z nejlepších škol.

"Kde si?! už si tady měla být v půl devátý! Za půl hodiny nám to letí!" řvala na mě do telefonu Tess.
"Neboj, už jsem skoru u letiště, měli jsme problém s autem". Rychle jsem vystoupila, vzala kufry a rozoloučila se s rodiči. "Buď tam opatrná a volej nám" řekl táta a já jen kývala mezi vchodem na letiště. "Kde je? všude mraky lidí a ona nikde" rozčilovala jsem se.
"Heeej. Tady jsem, už jsem myslela, že se na mě vykašleš" křičela z dálky Tess.
"To myslíš vážně? takovou příležitost bych si nenechala ujít, ani kdybych měla zlomený obě nohy". Šli jsme rychle k odbavení kufrů, k letištní kontrole a následně do letadla. Po pár minutách jsme vzlítli. Cesta nebyl dlouhá.
"Prosíme cestující, aby si zapli bezpečností pásy. Za deset minut budeme přistávat na letišti London Heathrow" zazněla letuška z reproduktorů a v tu chvíli jsem si uvědomila, že začíná náš sen plný zážitků.

Nová povídka, jak se Vám líbí? :)